Do Evropy se vrací někteří velcí savci i ptáci. Druhy jako je bobr, zubr nebo orel královský, které máme instinktivně spojené s pojmem „divoká příroda”, pomalu slaví svůj návrat do evropské krajiny. Informuje o tom nejnovější studie The Wildlife Comeback in Europe, která vznikla z popudu mezinárodní iniciativy Rewilding Europe a kterou zpracoval mezinárodní tým vědců včetně odborníků z České společnosti ornitologické. Informoval o tom Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.
Cílem studie bylo zjistit, jak se v Evropě daří velkých savcům a ptákům, z nichž mnozí z evropské přírody během posledních století téměř vymizeli. Na základě vědeckých výsledků se ukazuje, jak a proč se v období 1960—2010 některým z nich opět daří osídlovat Evropu. Takové poznatky nám v budoucnu významně pomohou v ochraně druhů a prostředí.
Z velkých ptačích druhů během posledních desetiletí v Evropě významně vzrostla početnost například u orla mořského, orla královského, čápa bílého nebo pelikána kadeřavého. Počty těchto druhů, ohrožených v minulosti především přímým pronásledováním, zejména kladením otrávených návnad, vzrostly díky ochraně v celoevropském měřítku od roku 1970 o desítky až stovky procent, konkrétně orel mořský o 321 % mezi lety 1970 a 2010, orel královský o 261 % mezi lety 1993 a 2013, čáp bílý o 94 % mezi lety 1984 a 2004/2005, pelikán kadeřavý o 289 % mezi lety 1994 a 2012.
„Situace v Česku je podobná, právě orlům mořským nebo královským se u nás daří, přibývá jich,” řekl Vermouzek. „Na druhou stranu se ale i tito majestátní ptáci stávají stále oběťmi pronásledování, otrávení orli jsou u nás bohužel pravidlem i v 21. století.”
Z velkých savců slaví návrat například největší evropský býložravec — zubr. Ačkoliv byl na začátku 20. století téměř před vyhynutím kvůli lovu a ztrátě přirozeného prostředí, pomocí reintrodukčních programů a podpoře rozmnožování se jeho početnost opět zvýšila, a to především ve střední a východní Evropě se silnou základnou v Polsku a Bělorusku.
Pro dlouhodobý návrat divokých zvířat do evropské krajiny je důležité si uvědomit, že mnoho z těchto druhů potřebuje pro přežití značně rozsáhlá území s vhodným prostředím, což může být v hustě zalidněné Evropě velký problém. Pro budoucí soužití lidí a velkých druhů zvířat je ovšem nezbytné potřeby zvířat pochopit a zajistit, aby krajina plnila svoji funkci jak pro obyvatelstvo tak i pro zvířata.
I přes úspěšný návrat některých ptáků a savců do evropské přírody je tu však stále mnoho dalších druhů v ohrožení. Na výsledky studie je také nutné nahlížet v kontextu změn v historickém rozšíření druhů. Například počty a rozšíření druhů jako je vlk nebo rys dramaticky klesaly po několik století až do první poloviny 20. století. Nynější obnovení populací těchto druhů je tedy nutné posuzovat s opatrností, protože populace zdaleka ještě nedosáhly dřívější početní úrovně nutné pro dlouhodobé přežití druhu.
„Díky evropským směrnicím o ptácích a prostředí došlo k regulaci lovu, k ochraně druhů i k systematické ochraně prostředí. Do ochrany přírody se cíleně investuje. Evropská ochrana přírody však stále pokulhává v ochraně druhů široce rozšířených, ohrožovaných plošnými změnami v krajině, především v zemědělství. Výsledky studie Wildlife Comeback ukazují, že pomocí dostatečných zdrojů a úsilí je možné populace ohrožených druhů obnovovat, že ochrana přírody v Evropě má smysl,” uzavírá Vermouzek.
