Ceny palmového oleje, který je nejoblíbenějším rostlinným olejem na světě, by mohly v příštích letech růst. Podpoří je stagnující produkce a prosazování bionafty v Indonésii, která je jeho největším producentem. Zdražování tradičně levného palmového oleje ničí nejen jeho cenovou výhodu, ale může vést k růstu cen i ostatních olejů, protože levný palmový olej v minulosti držel nízko i ceny konkurenčních olejů. Uvedla to agentura Reuters.
Palmový olej je komoditou, která se dá najít prakticky ve všem, od pizzy a zmrzliny až po šampon a rtěnku. Jako přísadu ho používají také výrobci krmiv. Tvoří více než polovinu celosvětových dodávek rostlinných olejů a je oblíbený zejména mezi spotřebiteli v rozvíjejících se zemích v čele s Indií. Po desetiletí býval palmový olej levný díky prudkému růstu produkce. Nyní však jeho produkce zpomaluje a Indonésie začala používat více palmového oleje na výrobu bionafty, upozornil odborník z odvětví a ředitel výrobce spotřebního zboží Godrej International Dorab Mistry. Podle něj doby, kdy byl palmový olej levnější ve srovnání s jinými oleji až o 400 dolarů za tunu, jsou pryč. "Palmový olej už nebude tak levný, dokud bude Indonésie upřednostňovat bionaftu," uvedl. Indonésie letos zvýšila povinný podíl palmového oleje v bionaftě na 40 procent a studuje zvýšení jeho podílu až na 50 procent v roce 2026 a možnost míchat ho až tři procenta do leteckého paliva. Snaží se tak omezit dovoz pohonných hmot. Zaměření na bionaftu sníží vývoz z Indonésie v roce 2030 na pouhých 20 milionů tun. To je o třetinu méně než loni, kdy vývoz činil 29,5 milionu tun, odhadl předseda největšího sdružení producentů palmového oleje v jihovýchodní Asii GAPKI Eddy Martono. Kroky Indonésie a také nižší produkce kvůli záplavám v sousední Malajsii již zvedly ceny palmového oleje nad konkurenční sójový olej. To přimělo některé odběratele snížit nákupy. V Indii, která je největším odběratelem rostlinných olejů, byla cena surového palmového oleje v posledních šesti měsících vyšší někdy až o 100 USD (2300 Kč) za tunu než cena surového sójového oleje. Ještě koncem roku 2022 byl přitom palmový olej levnější až o 400 USD. Minulý týden platili Indové za surový palmový olej 1185 USD za tunu, v roce 2019 to přitom bylo více než 500 USD.
Vyšší ceny rostlinného oleje by mohly zkomplikovat snahy vlád o omezení inflace, ať už v zemích závislých na palmovém oleji nebo v zemích závislých na konkurenčním sójovém, slunečnicovém a řepkovém oleji. Produkce palmového oleje, které dominují Indonésie a Malajsie, se v období let 1980 až 2020 každé desetiletí téměř zdvojnásobila. To vyvolalo kritiku kvůli odlesňování v souvislosti se zvyšováním plantáží. V té době produkce rostla ročně v průměru o více než sedm procent, což bylo zhruba v souladu s poptávkou. Produkce v Malajsii však před více než deseti lety začala stagnovat kvůli nedostatku místa pro nové plantáže a kvůli pomalému osazovaní novými stromy, které měly nahradit stárnoucí. Obavy z odlesňování pak zpomalily růst v Indonésii. Růst celosvětové produkce kvůli tomu v posledních čtyřech letech zpomalil na jedno procento ročně. Analytik prognostické společnosti Oil World Thomas Mielke odhaduje, že v současném desetiletí bude růst produkce činit v průměru 1,3 milionu tun, což je méně než polovina z průměru v desetiletí do roku 2020, který činil 2,9 milionu tun.*
