Nedostatek pracovních míst je problémem mnoha míst naší země. Jedním z možných řešení hlavně pro horské a podhorské oblasti je drobné podnikání formou tzv. venkovské turistiky. Podle Marie Stříbrné z ministerstva pro místní rozvoj se pod tímto pojmem označují malé ubytovací kapacity v soukromí, zejména v rodinných domech, bytech, chatách a jiných rekreačních objektech.
„Vždycky se pod tímto označením myslí nabídka těchto služeb mimo velká centra cestovního ruchu,“ upřesnila Stříbrná. Kromě agroturistiky, která poskytuje ubytování na selském dvoře, můžeme rozlišit ještě ekoagroturistiku, při níž ubytování a s ním spojené služby nabízí farma ekologicky hospodařícího zemědělce, a ekoturistiku ve venkovském prostoru. Při ní ti, kdo poskytují ubytování, sice žijí na venkově, ale nejsou přímo spjati se zemědělstvím. Důležité je, že se při všech těchto typech služeb přihlíží k individuálním přáním turistů, kteří nejsou pro ubytovatele anonymními lidmi. Většinou jsou tyto pobyty spojeny s doprovodnými programy, které bývají spjaty s místními atraktivitami (památky, příroda, koupání, lesy), sportovním vyžitím, jízdou na koních ale také třeba s pomocí při zemědělských polních pracích, sklízení ovoce, štípání dříví apod. (V této souvislosti je dobré si ověřit možnosti pojištění turistů i návštěvníků). Ten, kdo tyto služby poskytuje, nevytváří pracovní příležitost jen pro sebe, ale tím, že do oblasti přivede turisty, pomáhá i dalším podnikatelům v okolí.
Možnost vařit hostům snídaně i bez příslušného odborného vzdělání, které dříve vyžadoval živnostenských zákon, snížení DPH u ubytovacích a stravovacích služeb z 22 na 5 % a také možnost certifikovat tyto služby jsou podle Stříbrné tři důležité věci, které letos zasáhly do tohoto typu podnikání. Vařit snídaně bez příslušného živnostenského oprávnění na stravovací služby může podle Stříbrné osoba, která má ubytovací kapacitu menší než deset lůžek. Je samozřejmé, že musí mít zdravotní průkaz a znát zdravotní minimum. (Upozorňujeme v této souvislosti na zákon č. 258/2000 Sb., o veřejném zdraví, který poskytování stravovacích služeb detailně řeší, včetně používané pitné vody apod.)
Stříbrná upozornila zejména na důležitost certifikace poskytovaných služeb: „Jen certifikované ubytovací kapacity může Česká centrála cestovního ruchu nabízet i v zahraničí,“ vysvětlila. Jak uvedla, ubytovací služby certifikuje příslušný profesní svaz, v tomto případě Svaz podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice. Podmínkou pro udělení certifikátu přitom není členství v příslušné profesní organizaci, ale jen kvalita ubytování. Vodítkem je pro podnikatele brožurka „Doporučený standard ubytovacích služeb“, která uvádí, jaké minimální nároky musí splňovat jednotlivé třídy ubytování v soukromí (týká se venkovské turistiky), v kempech a chatových osadách a v turistických ubytovnách. Pojednává o požadavcích na ubytovací prostory, vybavení kuchyňky, nárocích na hygienická zařízení apod.
