Rozhovor s Martinem Volfem, ředitelem Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin
Za tři čtvrtě roku se vládě nepodařilo schválit podporu výroby bionafty, což není bez následků pro domácí trh s řepkou. Kde se podle vás stala chyba?
Loni v létě, kdy se hodně diskutovalo o další podpoře výroby metylesteru řepkového oleje (MEŘO), měla asi Agrární komora ČR sjednotit názor na tuto otázku. Na vládu se několikrát obrátilo družstvo Agroodbyt, které dotace pro výrobce metylesteru napadá, ale rozhodně nezastupuje zájmy většiny zemědělců. Hodně mluvilo nejen o výši navrhované dotace, ale také o možnosti podporovat toto nepotravinářské využití řepky prostřednictvím pěstitelů. Tato myšlenka sklízela úspěchy, jenže ji nepřipouští společná zemědělská politika Evropské unie. Měli bychom si ovšem uvědomit, že doba se mění. Prioritou bude po vstupu do Evropské unie vyrábět komodity, které mají zajištěný odbyt. A to také pěstitelům řepky zajišťují dotace pro výrobce MEŘO, což je nesmírně důležité do budoucna. Není totiž problém dovézt sójové oleje – obchodníci to rádi udělají, spotřebitelé je koupí, ale zemědělci u nás nebudou mít co pěstovat.
Kolik řepky z loňské rekordní sklizně převyšující 930 tisíc tun se zatím zpracovalo?
Obávám se, že přesné číslo tady nikdo po zrušení ministerských komoditních rad nezná. Pokud by se doma do nové sklizně zpracovalo 550 tisíc tun, byl by to dobrý výkon našeho zpracovatelského průmyslu. Vážně však hrozí, že tu zůstanou vysoké zásoby – 200 nebo až 300 tisíc tun řepky, protože vyvážet při současných světových cenách není možné. Všude je řepky hodně, v Polsku a na Slovensku je levnější, nebo za stejnou cenu, takže náklady na dopravu export znemožní. Situaci by proto pomohlo obnovení dotací na výrobu metylesteru.
Je nějaká naděje na oživení světové ceny řepky?
Světová cena prakticky klesá již deset měsíců. Na konci zpracovatelské sezóny dochází obvykle k růstu ceny. V současné době se zdá, že se pokles zastavil a se mírně zvýšila světová cena na květen, která se pohybuje kolem 6000 Kč. Oživení ceny může nastat, až se sníží zásoby, což se v ČR nedaří, nebo v případě, že se objeví negativní informace o nové sklizní například v důsledku nepříznivého počasí.
Co se dá čekat od letošní úrody?
Výhodou oproti obilí je nižší osetá plocha, která je kolem 270 tisíc hektarů. Za průměrných podmínek může být úroda zhruba 700 tisíc tun. Pokud by výrobci MEŘO jeli naplno, dalo by se doma zpracovat až 600 tisíc tun řepky. Zbytek by se mohl bez problémů vyvézt.
Jakou pozici do budoucna si u nás řepka podle vašich předpokladů udrží?
V její produkci nás nikdo nebude omezovat, ale je tu konkurence z hlediska sójových bobů a olejů. Pokud dolar bude levný, může sója řepku z českého trhu vytlačovat. Evropa řepku pěstuje jak může, přesto se řádově padesát procent sóji dováží. Ale třeba Německo se v posledních letech snaží zpracovávat domácí řepku a omezuje dovoz a zpracování sójových bobů. Pokud u nás nepůjdeme podobnou cestou a nebudeme vytvářet trh pro řepku, může tato plodina následovat jiné komodity, které dnes mají obrovské problémy. Musíme také vidět, jak využití této základní olejniny se významně mění. Zatímco před pěti lety se u nás na potravinářské účely zpracovávalo zhruba 500 tisíc tun, v současné době je to asi polovina. Čisté řepkové oleje vyklízejí prostor sójovým, s nimiž se míchají a prodávají pod označením rostlinné oleje. Jsou méně kvalitnější, ale levnější, a tak je spotřebitelé kupují. Na metylester se do vstupu do EU zpracovávalo ročně kolem 200 tisíc tun řepky a místo, aby po připojení k unii trend nepotravinářského užití posiloval, nastal pravý opak. Zatímco Německo a Francie na programu bionafta intenzivně pracují a rozšiřují výrobní kapacity, my nejenže je nerozšiřujeme, ale neschválením podpory jsme zpomalili rozvoj tohoto směru.
Nedávno schválené nařízení vlády k uplatnění biopaliv v dopravě počítá s roční produkcí 200 tisíc tun MEŘO od roku 2007. Pro pěstitele řepky to je asi vítaná zpráva, na druhou stranu nařízení může vláda kdykoliv přepsat, jako se stalo třeba v případě termínů pro plošné přimíchávání biopaliv …
Jsme rádi, že v nařízení vlády se tento závazek objevil, i když pro nás je problém do roku 2007 přežít. Je také pravda, že není nic jednoduššího, než nařízení předělat. Zpracovatelé, kteří by se chtěli rozvíjet a investovat, se velmi těžko rozhodují za podmínek, kdy není dlouhodobá koncepce a daný jasný směr. Ostatně EU nám vytýká, že od roku 1995 naše zpracovatelské kapacity nerostou, zatímco produkce se rozvíjela.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den,
zajímalo by mě, kolik podniků v ČR se zabývá výrobou MEŘO a to to podniků mimo holding Agrofert.
Mockrát děkuji za odpověď
Erich Mika