Dotace nebudou samozřejmostí

Jaká je situace v českém zemědělství a přežije tento resort našeho hospodářství globální ekonomickou krizi? To byla zhruba základní otázka, kterou si kladli referující a účastníci semináře Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR počátkem uplynulého týdne. A protože jde o komisi zaměřenou na otázky environmentální, na pořadu byly mimo jiné možnosti udržitelnost zemědělství a význam ekologického hospodaření.

Pokud se odečtou dotace, je zemědělství podle Josefa Sejáka z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem ztrátové. Seják se pozastavil nad tím, že výkupní ceny produktů, které ke svému životu každý potřebuje a které tvoří podstatnou část spotřebního koše se propadají pod úroveň nákladů.
Rozvírání nůžek Seják připomněl, že v období 1990 až 2008 vzrostla v ČR inflace na 438 procent, ceny průmyslových výrobců na 347 procent a ceny zemědělských výrobců pouze na 154 procent. „Reálné příjmy zemědělských výrobců tak za uvedené období působení tržního alokačního systému klesly na pouhých 35 procent své původní hodnoty respektive kupní síly z roku 1990,“ konstatoval. Ve struktuře příjmů českých zemědělců tvořily podle Sejáka v roce 2006 nejvyšší podíl příjmy za kravské mléko (21 procent), jatečná prasata (12 procent), pšenici (11 procent) a hovězí (8 procent). Dohromady šlo o 52 procent příjmů českých zemědělců. V roce 1998 činila průměrná cena zemědělských výrobců (CZV) litru mléka podle Sejáka 7,95 Kč, průměrná cena průmyslových výrobců (CPV) 9,72 Kč a průměrná spotřebitelská cena (SC) 12,25 Kč. O deset let později se již nůžky mezi cenami značně rozevřely. Loni byla CZV 8,76 Kč, CPV 14,45 Kč a SC 17,76 Kč. Za první čtyři měsíce letošního roku jde o 6,44 Kč, 13,77 Kč a 16,23 Kč. Z nákladových šetření přitom vyplývá, že zemědělci vyrábějí se ztrátou a veškeré nárůsty z rozevírajících se cenových nůžek pohlcují podle Sejáka prodejci a v posledních letech zejména zpracovatelé. Podobně přednášející dokreslil situaci i na vepřovém mase či bílém pečivu. Prakticky stejná situace se, jak uvedl, vyskytuje i v jiných zemích, v nichž podíl nadnárodních zpracovatelů či obchodních řetězců na distribuci potravin a smíšeného spotřebního zboží dosáhl dominujícího vlivu. “České, evropské i světové zemědělství se nachází v hluboké krizi působené spoléháním na trh, který v této oblasti průkazně nefunguje,“ prohlásil s tím, že systémové stlačování farmářských cen prohloubí pokračující liberalizace mezinárodního obchodu.
Spravedlivá vertikála
Zemědělství by podle něj mohlo fungovat bez dotací, pokud by se spotřebitelská cena konečného výrobku spravedlivě rozdělila v celé výrobně-obchodní vertikále. Seják přitom poukázal i na požadavky obchodních řetězců, které musí jejich dodavatelé plnit – platby na zalistování, regálné, zaváděcí a akční slevy, přenášení rizik na dodavatele apod. Nejde je o dodavatele, o pracovních podmínkách vědí své zaměstnanci, zejména na prodejnách. Zdá se, že v centru pozornosti a péče řetězců jsou zákazníci. Ti jsou však manipulování masivní reklamou a letáky akcí slev k nákupu zboží, které v podstatě nepotřebují. Sejákovi přitom chybí „sebemenší míra objektivní informace o ceně ve vztahu k užitné hodnotě zboží či služby. “ Spotřebitel platí podle Sejáka za potraviny dvakrát – nadměrně vysokou cenu a zároveň ze svých daní podpory zemědělcům. Jestliže asi 45 procent rozpočtu EU směřuje do zemědělství, je to, jak uvedl, důkaz selhávání liberálního tržního systému.
Řešení vidí Seják v důsledném dodržování principu tvorby ekonomické hodnoty. „Každý článek výrobní vertikály se může na konečné hodnotě podílet jen v míře svých skutečných nákladů a normálního zisku,“ myslí si s tím, že omezování tržní moci nadnárodních zpracovatelů a sítí řetězců je možné zabezpečit požadováním omezení fůzí a akvizic těchto firem.
Závěry pro zemědělství A co z toho plyne pro české zemědělství? Z hlediska principů udržitelného rozvoje je podle Sejáka třeba posilovat multifunkčnost zemědělství, podporovat zejména jeho netržní ekologické a krajinotvorné funkce. „Vláda může pomáhat snižovat závislost zemědělců na nakupovaných vstupech pomocí výchovy, výzkumu a podpory organického, udržitelného a energeticky úsporného zemědělství,“uvedl Seják s tím, že zákon o hospodářské soutěži by měl zakázat obchodníkům stanovovat ceny trvale pod výrobními náklady a umožnit dodavatelům soudní obranu proti zneužití dominantní moci.
Strategie udržitelného zemědělského hospodaření v území musí začít podporovat snahy o uzavírání cyklů vody a látek v krajině, vytváření dostatku odpařovacích kapacit v nivách řek a kondenzačních ploch s funkční vegetací na horách a kopcích a minimalizovat odnosy látek z území. Tyto požadavky je třeba podle Sejáka promítnout do podmínek pro poskytování schválených dotací.
Ideologie nebo cesta
Často diskutovanou otázkou je postavení a role ekologického zemědělství. Podle Jana Moudrého z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích je u nás problémem jeho struktura, protože více než 80 procent půdy v tomto režimu zabírají trvalé travní porosty. Řada farem, a to i v produkčních oblastech má až 100procentní zatravnění. Přitom se tato hospodářství orientují hlavně na chov krav bez tržní produkce mléka, které v mnoha případech nekončí ani jako biomaso. Dojnice představují asi jen tři procenta ekologicky chovaných zvířat, přitom po biomléce je stále větší poptávka. Zatížení zvířaty není velké, takže zbývá otázka, co s přebytečnou trávou. Pokud jde o strukturu, počtem u nás převládají malé farmy, ty však hospodaří jen na zlomku zemědělské půdy. To, jak Moudrý podotkl, komplikuje nastavení dotačních titulů. Malé farmy nejsou konkurenceschopné, odolné vůči otřesům na trhu a chybí jim kapitál. Podle Moudrého je třeba, aby si našly svoje působiště, nesoustřeďovaly se na jednu činnost a snažily se vyrábět finální produkty, které je možné prodávat ze dvora. Pak je možné, aby byly životaschopné, a to i bez dotací.
Výhodnou ekologického zemědělství jsou pestřejší osevní postupy i druhy plodin, které se pěstují, včetně alternativních. Farmářské ceny ekologických produktů jsou vyšší, například produkce ekologické pšenice začíná být podle Moudrého výhodnější než konvenční.
Dotace nejsou samozřejmostí
Nejde jen o náš rozpočet, ale samozřejmostí nejsou ani evropské dotace do zemědělství po roce 2013. Podle náměstka ministra Jiřího Urbana by se dotace neměly vyplácet paušálně všem, ale jen těm, kteří prokáží efekty v rámci osy II, tedy v ochraně životního prostředí. EU, jak uvedl, bude do budoucna zpřísňovat standardy. Neuvažuje například o podpoře integrované produkce, protože její kritéria budou muset splnit všichni. Připravují se nová pravidla správné zemědělské praxe. Protierozní ochrana rozděluje ČR na pozemky erozně mírně a silně ohrožené a neohrožené. Pro začátek se budou definovat jen silně ohrožené, ne kterých se nebudou smět od příštího roku pěstovat širokořádkové plodiny (tedy ani kukuřice). Na těchto pozemcích nebude smět být ani v zimě volná půda bez porostu. Další podmínkou například bude aplikace organické hmoty na 20 procentech orné půdy či třímetrové travnaté pásy kolem vodních ploch. Pro zavlažování bude nutné povolení. Nebudou se smět rozorávat trvalé pastviny. Podíl ekologického zemědělství se bude i do budoucna pohybovat patrně kolem deseti procent. Na zbývající výměře bude zemědělství ekologizované