V pojízdných prodejnách, kde se upravuje maso, mléčné výrobky, ryby, drůbež, vejce nebo prodává zvěřina, vykonává dozor veterinární inspektor. Kompetence dozoru se ale rozlišuje. Záleží na charakteru činnosti provozovatele pojízdné prodejny. Pojízdné prodejny podle charakteru činnosti registrují buď krajské veterinární správy, anebo orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce. To vyplývá podle ustanovení zákona o potravinách (zákona č. 110/1997 Sb., § 16). Informoval o tom mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben.
Je tedy na každém příslušném orgánu veterinární správy, aby při posuzování žádosti o registraci pojízdné prodejny (resp. kteréhokoliv potravinářského podniku) postupoval podle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., (správní řád), a tedy i v rámci tohoto postupu zároveň přezkoumával svoji příslušnost k výkonu dozoru podle § 16 odst. 1 písm. b) bod. 2 zákona o potravinách. V případě, že zjistí, že není příslušný, je povinen v souladu s ustanovením § 12 správního řádu bezodkladně žádost usnesením postoupit příslušnému správnímu orgánu (tedy Státní zemědělské a potravinářské inspekci) a současně o tom uvědomit toho, kdo podání učinil, uvedl Duben.
Pokud by tedy v pojízdné prodejně nemělo docházet k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo k prodeji zvěřiny, není kompetence orgánů veterinární správy k registraci dána.
Právní rámec úpravy pojízdných prodejen tvoří zejména tyto právní předpisy: nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. 4. 2004 o hygieně potravin, a veterinární zákon (č. l66/1999 Sb.), a zákon o potravinách (č. 110/1997 Sb.), doplnil Duben.
Je nepochybné, že i pojízdné prodejny jako každý potravinářský podnik (viz definice v čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002) musejí podléhat úředním kontrolám, proto tedy musejí být registrovány. Jako obecná je tato povinnost provozovateli potravinářského podniku stanovena v čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Tato povinnost spočívá v oznámení odpovídajícímu příslušnému orgánu a to způsobem, který je dotyčným orgánem vyžadován, každého zařízení podléhajícího jeho kontrole, které provádí činnost v jakékoli fázi výroby, zpracování a distribuce potravin, s cílem registrace každého takového zařízení. Kdo je odpovídajícím příslušným orgánem členského státu aplikujícím tento přímo použitelný právní předpis ES samozřejmě tyto právní předpisy ES neřeší. Tato je ponechána vnitrostátní úpravě, tedy v tomto konkrétním případě na zákoně o potravinách, jak je uvedeno výše.)
