Rozhovor týdne s Bohumírem Dufkem, předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy - Asociace svobodných odborů
Na nedávném sjezdu vašeho odborového svazu vás delegáti znovu zvolili jeho předsedou, jaké jsou vaše priority?
Shodli jsme se na tom je třeba razantněji postupovat při kolektivním vyjednávání, protože platy v zemědělství jsou v hlubokém propadu proti průměrné mzdě, přitom do zemědělství přichází více peněz. Zaměstnavatelé by měli pochopit, že je třeba dobré pracovníky taky lépe zaplatit. Kdo dnes tvrdí, že nemá peníze, ať nepodniká, ať odejde do důchodu a předá podnikání mladým, protože jestliže podnikatel v zemědělství nemá v dnešní době peníze, tak už je nebude mít nikdy. Jsme si ale vědomi, že ne vždy je podnikání jednoduché. Náš svaz se proto vždy snažil vyjednávat mzdy v souvislosti s tím, jak u nás vypadalo podnikatelské prostředí a finanční situace ve firmách, jejichž zaměstnance jsme zastupovali. Zemědělci v celé Evropě berou zhruba o dvacet procent nižší mzdy, než je průměr, to je i u nás a počítáme s tím. Situace se sice lehce zlepšuje, ale není to tak rychle, jak bychom si představovali. Je potřeba, aby čeští zaměstnanci bohatli. Nesrovnávejme jejich příjmy s východem, ale se západem, kam patříme. Stejně jako nechtějí staré členské státy unie, aby u nich byla zaměstnávána levnější česká síla, neměla by levná pracovní síla z Ruska a Ukrajiny být zaměstnávána ani u nás, a když ano, tak za stejných podmínek jako naši lidé.
Myslíte, že příliv zahraničních pracovníků je jediným problémem českého zemědělství?
Je jedním z mnoha. Tím dalším je například skutečnost, že do země přichází levné produkty ze sousedních zemí, jejichž konkurenci naši zemědělci nedokáží čelit. Není to ale levné zboží z titulu levnější výroby, ale z titulu komparativních výhod, které jednotlivé státy, například Polsko, zemědělcům poskytují. Dalším problémem jsou nedostatky v prodeji obilí a váznoucí intervenční nákup. To je také jedna z příčin, proč dnes v zemědělství chybějí peníze. Už několik let tvrdíme, že je třeba urychleně využívat zemědělskou produkci na nepotravinářské účely, zejména na výrobu bionafty a bioetanolu do pohonných hmot, zatím se ale nic neděje.
Z obecných záležitostí působí problémy zejména otázka míry zdanění. Otevřeně říkáme, že si stát bere moc, a navrhujeme, aby se daně u mezd do 12 tisíc korun měsíčně zredukovaly na nulu. To by pomohlo nejen zaměstnancům, ale i zaměstnavatelům, narostla by produktivita práce přitom náklady na pracovní sílu by se tolik nezvedaly. V současnosti se politické strany předhánějí v návrzích na snižování daní, problém je ale v tom, že se to snižování nijak výrazní neprojeví v nižších příjmových skupinách. Současně jsme proti zrušení minimální mzdy, protože minimální mzda je ochrana nezaměstnaných, kteří nastupují do práce.
Podnikatele zatěžuje také neúměrná administrativa v zemědělství, například při účtování vratky zelené nafty, či při žádostech o dotace. Možná by bylo lepší zjednodušit administrativu a na druhé straně zvýšit kontrolní činnost. Kontrolní mechanismy lze přece nastavit tak, aby zamezily zneužívání dotací.
Stát ale za podnikatele všechno nevyřeší, co by měli udělat pro zlepšení situace oni sami?
Z podnikatelského hlediska je ohromnou nevýhodou českých zemědělců, že se nedokáží sdružit a být jednotní. Přitom čím silnější odbytové organizace, tím větší vliv na trhu. Globalizace se zemědělství nemůže vyhnout, a i když s ní někdo nesouhlasí, prostě tady je a je třeba v ní najít to nejvýhodnější a využít ji. Zemědělci se v důsledku ekonomického tlaku, kterému byly v posledních letech vystaveni, naučili prodávat co nejvýhodněji. Když je jim nejhůř, dokáží se semknout, ale když se určitý příjem stabilizuje, v tu chvíli si každý myslí, že dokáže víc než organizace a snaží se obchodovat na vlastní pěst. A to je špatně. Myslím ale, že sjednocování zemědělců nahraje až generační výměna. Teprve pak se zřejmě prvovýrobci dokáží sdružit do silných odbytových organizací. Pokud zůstane zemědělství jenom na pospas trhu, nebude to dobré ani pro ně ani pro českého spotřebitele, protože český zemědělec přítomný na trhu znamená jednoznačně stabilitu cen potravin.
