Již podruhé za sebou získal vloni v soutěži Zemědělec roku titul Mladý farmář roku 2014 zakladatel společnosti Noragros s. r. o. Václav Nosek, který hospodaří zhruba na 500 hektarech zemědělské půdy v okolí obce Osek na Strakonicku. Podnik zaměřený výhradně na rostlinnou výrobu se minulý rok stejně jako většina našich pěstitelů potýkal s propadem cen komodit, přesto však farmář loňskou sezónu považuje za úspěšnou.
„Loňskou sezónu zahájilo příznivé jaro, sice jsme zaznamenali mírný přísušek v květnu a červnu, ale nakonec byla úroda nadprůměrná. Výnosy byly slušné, ale nastal propad cen komodit,“ konstatuje Nosek a dodává, že právě kvůli cenovým výkyvům je důležité správně odhadnout okamžik prodeje a také v průběhu roku rozložit cenová rizika.
Jako výhoda se v roce 2014 ukázalo uzavření jarních termínovaných obchodů na budoucí sklizeň. V průběhu jara byly totiž ceny velmi příznivé, ale do podzimu výrazně klesly, a to jak u obilí, tak u řepky. Například cena řepky při termínovaném obchodu s plněním v srpnu se na jaře pohybovala kolem deseti tisíc korun za tunu, avšak na podzim klesla cena zhruba na 8,5 tisíce.
Dělení na třetiny
Právě rozložení cenových rizik je důvodem, proč Noragros prodává svoji produkci po etapách. Společnost pěstuje zhruba na třetině výměry pozemků řepku, druhá třetina je vyhrazena pšenici a na zbývající části pak z poloviny sklízejí oves nahý v potravinářské kvalitě a ozimý ječmen, který se snaží podnik pěstovat intenzivně. Prodává ho hned po sklizni kvůli uvolnění skladů pro další plodiny. Podobné rozdělení pak farma uplatňuje i při prodeji produkce. Zhruba třetinu jí realizuje přes termínované obchody, třetinu prodá v průběhu podzimu a zbývající třetinu uskladní a rozprodává koncem zimy a na jaře následujícího roku. „Část našeho obilí tak šla za vyšší jarní ceny, část za nižší podzimní a zbytek zatím čeká v silech,“ vysvětluje farmář s tím, že v současné době se ceny mírně zvedají, takže podzimní propad by se mohl do jara vyrovnat.
Průměrné ceny, za které Noragros prodává obilí i řepku, jsou tak po rozložení cenového rizika na velmi slušné úrovni. „Co se týká tržeb z hektaru, byly vloni díky vyšším výnosům i přes pokles cen komodit zhruba na stejné úrovni jako v roce 2013,“ říká Nosek.
Nejen cena, ale také dlouhodobě prověřené spolehlivé obchodní vztahy stojí za úspěchem farmy. To je i hlavní důvod, proč téměř veškerá její produkce míří do zahraničí, převážně do Německa. Druhým důvodem jsou i poněkud mírnější nároky na kvalitativní parametry dodávaných komodit a svoji roli v lepší zahraniční ceně sehrává i aktuální kurz koruny.
Letos obecně byl podle Noska u pšenice problém s dusíkatými látkami, ale díky vyšší hladině výživy se farmě podaří většinu produkce realizovat v B potravinářské kvalitě.
Co potřebuje půda
Společnost dnes disponuje dvěma traktory značky New Holand, kompletní technikou na bezorebné zpracování půdy od firmy Horsch s čtyřmetrovým a šestimetrovým záběrem, kombajnem Class Lexion a výkonným samojízdným postřikovačem, který je podle Noska jedním z nejdůležitějších článků firmy. Ve zpracování půdy, v ošetření porostů během vegetace i při sklizni je tedy společnost zcela soběstačná. Soběstačnost v posklizňovém zpracování obilí i skladování získala farma v roce 2011 po vybudování dvou nových sil s celkovou kapacitou asi přes dva tisíce tun obilí v areálu s posklizňovou linkou. Tato tehdejší zhruba desetimilionová investice byla pro podnik klíčová. Stejně tak důležitá je však podle Noska také ochrana svěřené zemědělské půdy.
„Snažíme se v půdě nechat vše, co je možné. Vzhledem k tomu, že nemáme živočišnou výrobu, zaoráváme na polích veškerou slámu a na doplnění organické hmoty používáme upravené čistírenské kaly. Sice to zvyšuje náklady, protože jak dovoz, tak i aplikaci těchto kalů si necháváme dělat v rámci služeb, protože na to nemáme techniku, ale stojí to za to. Do půdy je třeba vracet živiny a starat se o ni,“ zdůrazňuje farmář.
Podnik pole také pravidelně vápní. V roce 2013 šlo zhruba o třetinu obhospodařované půdy, v loňském roce s vápněním pokračoval a v pravidelných cyklech hodlá vápnění provádět i v dalších letech.
S šetrným přístupem k půdě souvisí i příští zamýšlená investice. Tou by měl být podle Noska silnější traktor s výbavou pro polní práce a zejména s dostatečně širokými nízkotlakými pneumatikami, které půdu nezhutňují. „Počítáme i s kvalitní navigací, zejména kvůli úsporám nafty a osiva i osobnímu komfortu obsluhy,“ upřesňuje. Do precizního zemědělství v pravém smyslu slova se však společnost pouštět nebude, protože pro ně na relativně malých a členitých pozemcích nejsou ideální podmínky.
Jako každá farma, uvažuje i Noragros o možném rozšíření, případně o nákupu či pronájmu další zemědělské půdy. Získat další pozemky je však v kraji velmi obtížné. „Měl jsem vždycky snahu v rámci finančních možností pozemky, na kterých hospodařím kupovat, a tím si získat jistotu držby půdy, ale v poslední době je nabídka pozemků na prodej malá,“ podotýká Nosek.
Kromě půdy a zemědělské techniky jsou nedílnou součástí společnosti také schopní pracovníci, jejichž práce stojí i za dvojnásobným úspěchem Noragrosu v soutěži Zemědělec roku. V podniku pracují dva a v sezóně jim o víkendech pomáhá ještě jeden brigádník. Bez kvalitních lidí se dnes zemědělství dělat nedá a obávám se, že jejich nedostatek bude brzy problémem celého našeho zemědělství,“ soudí Nosek. Podle jeho názoru totiž tuzemské školství neprodukuje dostatečný počet vzdělaných lidí, kteří by byli schopni plně využít možnosti současných strojů a technologií vybavených elektronikou a počítači.
Nové dotační podmínky
Letošní rok je také rokem, kdy by měly v plné šíři začít platit nové podmínky výplat dotací v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie, což s sebou přinese pravděpodobně větší administrativní zátěž. „To, co se připravuje na nové plánovací období, neovlivním. Takže až budou věci jasné, bude třeba se s předpisy poprat a s novými podmínkami se nějak vypořádat. Když se otevřou nové dotační možnosti, je třeba být připravený. Každou šanci stojí za to využít,“ uvažuje farmář.
Současně však kritizuje některé novinky, zejména greening, tedy tzv. ozelenění, které pro podniky bez živočišné výroby znamená de facto ponechání půdy ladem. To podle něj není přínosné ani pro půdu, ani pro ekonomiku takového podniku, protože jeho technické vybavení i režijní náklady odpovídají určité výměře a její pokles bude vždy znamenat zhoršení ekonomiky. Kvůli povinnému ozelenění také už podnik některé menší či z hlediska kvality méně významné pozemky ponechal neoseté a čeká, jak konkrétně budou nová nařízení tuto povinnost upravovat.
„I když jsou určitá opatření pro nás problematická, prostě se jim přizpůsobíme. Myslím si ale, že mnohem smysluplnější by bylo podpořit dotacemi zatravnění pásů například kolem vodních toků, lesů a podobně a dostatečnou výší dotace motivovat uživatele půdy, aby taková opatření realizovali,“ uzavírá farmář.*
