Situace v zemědělské prvovýrobě na jihu Čech ovlivňuje do značné míry přímé sousedství tohoto kraje s Rakouskem a Německem, zvláště po vstupu naší země do Evropské unie. O tom, jak se v jihočeském regionu vyvíjí situace zemědělců za poslední více než rok, hovoří předseda představenstva jihočeské Regionální agrární komory Ing. Pavel Dlouhý.
V čem se tedy změnila situace jihočeských zemědělců po našem vstupu do unie?
Objem vyplacených dotací za rok 2004 plus objem loňské sklizně vypovídají i v Jihočeském kraji o značném nárůstu příjmů do agrárního sektoru po vstupu naší republiky do EU. Zemědělci si postupně dávají do pořádku evidenci zvířat a pozemků. Zvýšení dotací je vykoupené značně složitým vstřebáváním nových pravidel, obavami z několikanásobné lustrace plnění požadavků vyplývajících z jednotlivých typů podpor. Přechod ekonomiky do černých čísel je však velmi relativní. Většina příjmů slouží jako náplast na ztráty z předchozích dvou velmi ztrátových let. Určitě nepostačí k dorovnání výše mezd v zemědělství na úroveň jiných odvětví. Spíše než na investice, posloužily lepší ekonomické výsledky k moření dlouhodobých dluhů. Veliké zklamání přinesly průtahy s rozjezdem intervenčního výkupu, absence intervenčních skladovacích kapacit. Paradoxně vydělal nejvíc ten, kdo prodal úrodu ve žních a nečekal na spásonosnou intervenční síť. Na druhou stranu nám k vyprázdnění sýpek pomohla blízkost hranic a poptávka z Rakouska, Německa nebo Itálie.
Takže zrušení obchodních bariér po vstupu do EU se zde projevilo pozitivně?
Nejen pozitivně, jde spíše o dvojsečný meč. Kvůli levným dovozům se zde přestává vyplácet například pěstování zelí či brambor. Společný trh postupně učinil z našeho drůbežího masa a vajec prodělečné komodity. Naopak otevření blízkých hranic jednoznačně pomohlo narovnání cen u mléka, roste cena hovězího, konsolidoval se trh s vepřovým masem, rozšiřují se stáda ovcí a koz. Přes hranice od nás ve odchází zástavový skot. V této souvislosti je smutné, že jihočeští prvovýrobci těžko hledají společnou řeč s jihočeskými zpracovateli. Každému je bližší košile než kabát, a tak se nelze sedlákům divit, že vyvážejí surovinu, za kterou za nedalekými hranicemi utrží více než potravináři a obchodníci nabízejí doma. Ti si zase nezdráhají shánět surovinu na Slovensku, v Polsku. Není výjimkou výhodný dovoz vepřových půlek z Německa. Bohužel většinou nejde o rovnou konkurenci. Pod určitou cenovou hranicí se zákonitě musí skrývat subvence. Také nad informacemi o výprodeji obilí nesplňujícího parametry našeho intervenčního výkupu do Rakouska, kde se údajně snadno v intervenční síti uchytilo, svědčí o něčem nezdravém v na našem trhu. Více než konkurence z kapitálově silnějších zemí původní E15 nás maří polské dovozy a zejména diktát tržních řetězců.
Co vám v poslední době na jihu Čech nejvíc komplikuje život?
Stabilitu zemědělského podnikání oslabuje skluz ve výplatách podpor vzniklý přechodem na nový dotační systém. Média sice informují, o kolik miliard si letos opět sedláci přilepší, ovšem jedná se pouze o virtuální počty. Alfou a omegou je nyní pro mnoho podniků čarování s penězi v hotovosti, o které je letos vinou dlouhodobého umrtvení příjmů ve zboží a kvůli letošní absenci zálohových plateb opravdu nouze. Zemědělci samozřejmě pružně reagují na požadavky trhu a na dotační pobídky. Současné mantinely bruselské i domácí zemědělské politiky však jednoznačně i na jihu Čech vedou k zeštíhlování rozměru zemědělské výroby, k útlumu intenzity, k zatravňování orné půdy, k rušení pracovních míst na venkově. Nastavení podpor do zemědělství po vstupu ČR do EU fandí zemědělskému podnikání v úrodných oblastech nebo v horských, kde se velmi extenzivně pase. Takže žádná výhra pro tzv. přechodné oblasti, které zde mají časté zastoupení, ani pro intenzivní chovatele dojného skotu, kteří do plemenitby a technologií investovali nemalé prostředky a udržují na venkově odpovídající zaměstnanost. Globalizace dává zelenou nadnárodním společnostem, v České republice jednoznačně drží opratě trhu s obilím, řepkou, masem ale i chemií nižší počet holdingů než je prstů na jedné ruce. Jejich vliv roste i v našem regionu. Ale úspěšně vedle nich podnikají a rozšiřují se i rodinné farmy, zemědělská družstva a různé typy právnických osob. Stejně tak mezi krachujícími subjekty za uplynulý rok najdeme soukromníky, družstva i třeba společnosti s ručením omezeným. Postupně dochází ke krystalizaci kvality. Ale ani nejmodernější zemědělský podnik plný expertů nemá naději na úspěch bez nediskriminačních, jasně daných dlouhodobějších dotačních pravidel a fungujících organizací trhu. V každém evropském státu je rozměr zemědělské výroby závislý na závazné státní objednávce, která je u nás velmi nejasná. Nutností je důstojné dorovnávání unijních plateb z národního rozpočtu a přízeň domácích spotřebitelů.
Daří se v regionu řešit problémy s obilím?
V současnosti nemáme signály o hrozícím kolapsu kvůli nevyprázdněným skladům. Ty po loňské sklizni skrývaly necelých deset procent republikové nadprůměrné úrody. Alarmující jsou teď spíše ceny, které výkupy zemědělcům za letošní obilí a řepku nabízejí. Je nemorální platit za tyto komodity méně než před čtrnácti lety. Zkuste si spočítat, o kolik za poslední roky stouply v této oblasti výrobní náklady. Naštěstí se rýsuje možnost výhodnějšího odbytu v západní a jižní Evropě, také intervence by letos měla lépe splnit svůj účel. Ale v každém případě doporučujeme členům aktivně seriózní kupce hledat. Částečné řešení nabízí přechod na zálohové listy, častější využívání skladištních listů nebo organizovaný vývoz obilí na Pyrenejský poloostrov, kde je ho nedostatek. Do budoucna by trh s obilím a řepkou mohly oživit nové skladovací kapacity a rozjezd programu Biolíh plus rostoucí podíl metylesteru řepkového oleje v motorové naftě. Projekt na výstavbu lihovaru u Týna nad Vltavou slibuje každoročně odčerpávat z jihočeského trhu až polovinu místní produkce ozimé pšenice.
Zastavil se zde již propad živočišné produkce?
Přestože se zde odehrává kolem dvanácti procent ze všech porážek prasat v republice, výroba vepřového stále klesá a přináší problém výrobcům krmných směsí. Pokles stavů skotu se snad již po pětadvaceti letech podařilo zastavit. Jižní Čechy si v rámci mezikrajového srovnání s asi patnáctiprocentním podílem na republikových stavech skotu i na výrobě hovězího a telecího masa udržují republikový primát. Po vstupu do unie se rozšiřují zejména stáda masného skotu. Kraj v květnu vykázal index výroby mléka 112 při porovnávání s loňskem. Mléko často drží ekonomiku většiny zemědělských subjektů nad vodou. Příjem chovatelů skotu je ale limitovaný nedostatečnou mléčnou kvótou, kvótou na krávy bez tržní produkce mléka. Dodnes neznáme sazbu na velkou dobytčí jednotku v souvislosti s doplňkovými národními platbami pro letošní rok. Současné stavy skotu nestačí k údržbě stále se rozšiřující plochy trvalých travních porostů hlavně v horských a podhorských oblastech. Aktuální nastavení dotačních pravidel podmiňuje v méně příznivých oblastech čerpat zajímavé dotace při splnění podmínky opravdu minimálního „zahuštění“ zemědělské půdy dobytkem. Naše producenty mléka na evropském trhu znevýhodňuje kompenzační platba rozpuštěná v platbě na plochu. Také ozdravovací program od IBR bude znamenat odčerpání financí z kapes zemědělců.
Na jihu Čech hospodaření ztěžují také poměrně rozsáhlá chráněná uzemí, jak se s tím zemědělci vyrovnávají?
Pokud vím, stále není jasné jakým způsobem a v jaké výši se náhrady za újmu při omezení hospodaření v lokalitách zařazených do soustavy Natura 2000 budou vyplácet. V dubnu se sice evropsky významné lokality ocitly ve Sbírce zákonů, avšak údajně dokud je neposvětí Evropská komise na kompenzace není nárok. Snaha zajistit jihočeské přírodě maximální protekci je jistě bohulibá, ale stát by si měl určit jen takový rozsah ochrany a omezení agropodnikání ve veřejném zájmu, který je schopen zaplatit. Pokud se dotčení zemědělci, lesní hospodáři a rybáři dočkají dostatečných kompenzací za útlum výroby, jde o zajímavou příležitost. Nicméně zásadním zájmem agrární komory je zachovat agropodnikatelům zejména roli „živitelů“ národa, nikoliv pouhých údržbářů krajiny. Již nyní je svazují velmi tvrdé zákonné normy zajišťující ochranu půdy, vody, zdraví spotřebitelů i chovaných zvířat. Dodržování legislativních požadavků podmiňuje čerpání dotací. Přísných směrnic stále přibývá, intenzita kontrol a hrozba sankcí narůstá.
Pokročila v poslední době diverzifikace činnosti zemědělských podniků v kraji?
Možnosti podpory investic zaměřených na diverzifikaci činnosti nabízejí strukturální fondy. Výroba, zpracování a přímý prodej zemědělských potravinářských i nepotravinářských výrobků, nebo jejich uvádění na trh je pro menší zemědělské prvovýrobce zejména kvůli vysokým nákladům a tvrdé konkurenci velmi složitá. Na jihozápadu Čech se s takovými projekty přihlásila do zemědělského operačního programu zatím snad pouze trojice žadatelů. Soukromí zemědělci se nejčastěji pouštějí do výstavby, rekonstrukce, modernizace a vybavování zařízení pro agroturistiku. Jde o investice, na které zemědělci nejsnadněji získají úvěr od banky. O podporu z operačního programu se v tomto případě také neucházejí zástupy farmářů. V kraji se snad dosud našlo přibližně deset zájemců. Zatímco klasická přidružená výroba z větších podniků spíše zmizela, roste poptávka po informacích ohledně energetického využití biomasy. Diverzifikace dle mého názoru dostane zelenou v příštím plánovacím období, startujícím v roce 2007. Zejména rodinné farmy by měly na venkově zajišťovat stále více služeb pro místní občany i turisty.
Jihočeští zemědělci ve spolupráci se zemědělskými agenturami a regionálním odborem SZIF v rámci možností slušně zvládli přechod na nový dotační systém. Pokud vím, v našem kraji, respektive regionu soudržnosti NUTS II Jihozápad, se administruje snad čtvrtina žádostí o přímé platby i podpory v rámci HRDP. Nejvyšší místa republikového žebříčku nám patří i co se týče počtu předložených a schválených projektů do resortního operační programu.
