Země Evropské unie budou své území přísněji chránit před pronikáním nepůvodních a invazivních druhů zvířat a rostlin. Vyplývá to ze směrnice schválené dnes europoslanci, která zakazuje dovoz některých druhů zvířat či rostlin do zemí Evropské unie. Někteří kritici se obávají, že to může vést k omezování práv na dovoz hojně rozšířených exotických zvířat.
Parlament chce nařízením přispět k poklesu hospodářských a ekologických škod, které na evropském území působí některé agresivní druhy zvířat, rostlin a hmyzu. “Invazivní nepůvodní druhy způsobují v Evropské unii škody ve výši minimálně dvanáct miliard eur (asi 330 miliard korun) ročně a mnohé členské státy musí již nyní na jejich vypořádání vynakládat značné prostředky," uvedl europoslanec Pavel Poc, který byl zpravodajem návrhu.
Zatímco původní znění zavádělo zákaz padesáti vybraných nejškodlivějších druhů zvířat a rostlin, Pocova verze počítá s tím, že budou o nebezpečnosti a zákazu dovozu jednotlivých druhů rozhodovat u každého případu zvlášť evropské úřady. To se nelíbí některým kritikům směrnice, kteří upozorňují na možné omezení i v případě méně nebezpečných exotických druhů.
Nařízení o invazivních druzích považuje europoslanec Jan Březina za nepřijatelnou invazi do života lidí i přírody jako celku. Podle něj se v krajním případě mohou zásahů ze strany Evropské unie obávat třeba chovatelé papoušků, hadů či akvarijních rybiček.
Nepůvodní druhy, které úředníci označí jako "s významem pro unii", nebude podle schválené regule možné přepravovat, uvádět na trh, držet, chovat, pěstovat či uvolňovat do životního prostředí.
Velká rozhodovací pravomoc bruselských úředníků vadí i brněnskému politikovi Bohumilu Strakovi, který za tím vidí ekonomický tlak. Obává se, že celé tažení proti nepůvodním druhům není snahou o praktickou ochranu přírody, ale novým obrovským byznysem, na který je vyčleněná více než miliarda eur. Jako sokolník se totiž obává, aby nařízení nedopadlo i na jeho chov dravých ptáků.
Podle Poce je však směrnice v tomto rozsahu potřebná, protože různá pravidla v jednotlivých zemích neumožňovala efektivně chránit jejich území před zvířaty či rostlinami, které jejich hospodářství způsobovaly významné škody. Podle Poce jsou jejich snahy často neúčinné jednoduše proto, že se šíření těchto druhů nezastavuje na hranicích jednotlivých států. Spolupráce mezi členskými státy je proto zásadní.
