Jen ze zemědělství bychom těžko vyžili, říkají manželé Fialovi, kteří už několik let nespoléhají jenom na příjmy ze samotného hospodaření. Farmu s chovem masného skotu mají na Šumavě kousek od Špičáku - v místě přímo stvořeném pro agroturistiku. Byl by skoro hřích této příležitosti nevyužít, dobře věděli i Fialovi. Zázemí pro turisty vytvářeli postupně, nechtěli se kvůli němu více zadlužit. Dnes je jen těší, že většina hostů se k nim pravidelně vrací, přijíždějí téměř po celý rok. Chataři z okolí, kolemjdoucí či cyklisté jsou vždy vítáni v hospodě, kde ještě v nedávné minulosti býval chlév. Prostě takový agroturistický ráj.
„Fialovy nám sem seslalo samo nebe, to tam určitě napište,“ poznamenal chatař, který se v době naší návštěvy zastavil v pohostinství na Brčálníku, jak se údolí pod silnicí mezi Hojsovou Stráží a Železnou Rudou říká. Dobře si totiž pamatuje časy, kdy usedlost po odsunutých Němcích patřila státnímu statku a zabydleli se v ní lidé, kteří přišli za prací z Turecka a Rumunska. I když s prací to zrovna nepřeháněli a smysl pro pořádek jim už vůbec nebyl vlastní. Na kamenech, kterými je vydlážděný prostor před domem, byl snad půlmetrový nános hnoje, močůvka stékala do údolí k rekreantům. Že vzhled stavení byl na hony vzdálený dnešnímu, snad není potřeba zvlášť zdůrazňovat.
Statek po Němcích znovu vzkvétá
„Farmu jsme zprivatizovali i s těmito nájemníky, kterým se tady velmi líbilo a nemínili se odsud hnout,“ připomněl si Václav Fiala velkou nepříjemnost, kvůli níž chtěl jeden čas majetek po státním statku pozemkovému fondu dokonce vrátit. Teprve v srpnu 1994 si sedmičlenná rodina turecko-rumunského původu, která už na farmě dávno nepracovala, jenom tu zadarmo bydlela, dala říci a odešla. Fialovi, kteří do té doby žili s malou dcerou v hotelovém pokoji nedaleko od farmy, okamžitě začali s opravou domu a trvalo roky, než ho zvelebili do dnešní podoby.
Na Brčálník se na krátké výlety vracejí také Němci, kteří k tomuto místu mají z minulosti nějaký vztah. „Fandí nám. Jsou rádi, když vidí, že statek je opravený a z bývalých stájí je hospoda. Po připojení k Evropské unii určitě nepociťujeme z jejich strany větší zájem se sem vracet,“ konstatuje majitel usedlosti.
Svým hospodařením udržují krajinu
Ještě deset let budou Fialovi splácet farmu, kterou odkoupili za více než sedm milionů korun. Natolik stát ocenil staré stavení po Němcích se stodolou, odchovnu mladého dobytka dokončenou v roce 1988 a betonový silážní žlab. S pozemkovým fondem uzavřeli Fialovi smlouvy na pronájem 182 hektarů luk a pastvin. O půdu však postupně přicházeli kvůli náhradním restitucím, nebo když se nepodařilo uplatnit přednostní právo při prodeji. „V současné době máme zhruba 140 hektarů, z toho 80 hektarů vlastníme. Zbytek půjde ještě do prodeje, takže nevím, co nám nakonec zůstane,“ poznamenává farmář. Dotace ale zdaleka nedostává na všechny udržované pozemky, v evidenci LPIS má zařazených 114 hektarů.
Základem stáda masného skotu je 35 krav bez tržní produkce mléka. Prémiová práva dostal chovatel ale jen na 28 krav. Začínal s českými strakami, které křížil plemenem charolais a limousine. „Mladý dobytek prodávám na zástav, ale ne ven. Možná jsem hloupý, když zahraniční odběratel dává lepší cenu. Ale myslím si, že když je mladého skotu u nás málo, měl by zůstat doma,“ uvažuje majitel horské farmy jinak než mnoho jiných chovatelů v naší republice.
Dotace jsou vyšší, ale nejisté
Dotace po vstupu do Evropské unie samozřejmě stouply, jsou ale nejisté, poukazuje na druhou stranu mince Václav Fiala. Ještě v polovině roku čekal na peníze z agroenvironmentálního programu, o něž žádal vloni zjara. „Nikdy nebudu vědět, kdy dotace přijdou. O to důležitější je průběžný zdroj příjmů z ubytování a pohostinství. V hlavní sezóně je skutečně významný,“ nezastírá farmář, který musí myslet na pravidelné splátky za privatizovaný majetek a kupovanou půdu.
Na rekonstrukci domu a jeho přestavbu na agroturistické zařízení si rodina půjčku nebrala. Vše dělali postupně, podle toho, jak byly peníze. Jana Fialová uplatnila svou původní profesi projektantky a novou dispozici baráku nakreslila. S pracemi pomohli kamarádi. V přízemí je obytná část domu pro rodinu a hospoda, v podkroví pět dvou až čtyřlůžkových pokojů, každý se sociálním zařízením. Na farmě je celkem 18 lůžek. Hosté mají k dispozici velmi slušně vybavenou prostornou kuchyni a jídelnu pro dvacet lidí. Jedna místnost slouží jako herna pro děti.
Než luxus a dluhy, raději po krocích
Inženýrka Marie Stříbrná, poradkyně pro venkovskou turistiku a agroturistiku, farmu u Fialů zná a mluví o ní jen v dobrém. Sama lidem spíše doporučuje postupovat při zřizování agroturistického zázemí raději pozvolna. Hlavně nepodlehnout velikášství a příliš se nezadlužit. „Investice do agroturistiky se vracejí za dlouho, třeba za sedm osm let,“ varuje před velkolepými záměry se špatně spočítanou návratností vložených finančních prostředků.
„Postele a další vybavení do pokojů jsme na počátku pořídili starší. Až jak si na sebe ubytování vydělává, tak dokupujeme nová lůžka s kvalitními matracemi,“ dodává ubytovatel. Host u Fialů zaplatí za noc 200 korun. „Je to asi nejnižší hranice v takovémto typu ubytování na Šumavě. Lidé by nejspíš v tak krásné přírodě byli ochotni dát více, ale bereme to tak, že se sem budou vracet,“ říká farmář a má pravdu. Někdo tu stráví týden v létě a hned si zamluví pobyt v zimě, v zimě už zase myslí na léto. Hlavní sezóna je od konce června do září, obsazené jsou víkendy na podzim, kdy mezi návštěvníky převažují cykloturisté a houbaři. Další nápor nastane s příjezdem lyžařů. Jsou tu běžecké stopy a blízko je i na sjezdovky. Když nastane období se slabší návštěvností, jsou manželé rádi, že si oddechnou.
Jinde by s agroturistikou váhal
„Vím, že u nás je podstatně snazší si přivydělávat agroturistikou než někde ve vnitrozemí. Kdybych hospodařil v místě, kde není tolik lákadel, hodně bych uvažoval o tom, jestli do ubytování tolik investovat. Tady stačí pověsit v hospodě mapu a ukázat hostům, kam mohou jít druhý den,“ dobře si uvědomuje Václav Fiala. Přece jen se však snaží nabídnout klientům i zájemcům z okolí víc. Hlavně v zimě ocení ubytovaní saunu i s bazénkem s ledovou vodou. Na přání zajistí farmář skupině lidí rožnění jehněte. Děti ho ráno doprovázejí do stáje, aby byly při krmení. A pokud jsou krávy na pastvě, jsou v chlévě alespoň selata, odchovávaná od jedné prasnice. Kdo chce, vždycky si může pohladit koně, nebo jít přepočítat stádo ovcí, ve kterém je 25 bahnic.
Asi překvapí, že horská farma s pastevním chovem masného skotu není přihlášená jako ekologická. Přitom k ekologii má rodina blízko, když topí výhradně dřevem a teplou vodu ohřívá solárními kolektory. „Jako ekologičtí zemědělci bychom sice měli vyšší dotace na travní porosty, ale rozdíl není až tak veliký, aby stál za námahu spojenou s ještě mnohem větší administrativou. Možná je to finanční rezerva, kterou ještě někdy využijeme,“ uvažuje farmář. Se svojí ženou už takhle hodně zastanou, když se dva musí podělit o práci na farmě, obsluhu v hospodě a péči o hosty, spojenou hlavně s úklidem pokojů. Jídlo pro ubytované ani pro návštěvníky hospody nevaří. „To bychom nestačili, navíc v hospodě na to nejsme vybavení,“ vysvětluje Václav Fiala. Na dveřích sice visí cedulka s otevírací a zavírací hodinou, kdo se chce ale napít, nenarazí na zavřené dveře. „Když lidem poskytneme službu, zastaví se příště zas,“ dobře vědí manželé.
