Trpělivostí se musí obrnit sedláci žádající o předčasný důchod. I když otec a syn Holečkovi z Chlístova u Dobrušky se coby předávající a nástupce přihlásili do programu na předčasné ukončení zemědělské činnosti hned po jeho spuštění vloni na jaře, dodnes nejsou u cíle. Účel nové podpory je přitom už splněn - hospodářství převzal mladý farmář a hodlá ho dál rozvíjet.
Holečkovi mají rádi pořádek, což je vidět na každém kroku. Stroje parkují v hale, jakoby byla výstavní. Nestojí tu sice žádné technické výstřelky, o to víc jsou starší traktory, kombajn i jiné stroje opečovávané. Nevídaný pořádek je i v přilehlé dílně. Jako v bavlnce si i v zimě, když nejsou na pastvě, žije deset dojnic. Pečlivě udržované jsou dvě budovy, které vlastně tvoří statek.
Pole nyní sice přikrývá sněhová peřina, ale není pochyb o tom, že také o ně se otec se synem dobře starají. Všímají si toho i někteří vlastníci pozemků, kteří je nechtějí mít zaplevelené, a tak je raději nabídnou do pronájmu Holečkovým než družstvu. V současné době rodina hospodaří na 48 hektarech zemědělské půdy.
Preciznost při práci na poli se odráží i v hektarových výnosech. Pšenice sklízejí průměrně 6,5 až sedm tun téměř vždy v potravinářské kvalitě. Vloni se jim vše kvůli dešťům v době žní nepovedlo tak, jak jsou zvyklí. „Jsme tady už v podhůří Orlických hor, ale nejsme ještě v LFA. Půda je tu dobrá, drží vodu a není těžká,“ pochvalují si Holečkovi podmínky k hospodaření. Jejich výsledky ocenila Asociace soukromého zemědělství ČR v soutěži o farmu roku, v níž se v roce 2004 umístili jako třetí.
Sedm měsíců čekání, sedm dní na opravu
S pečlivostí sobě vlastní vyplňovali otec se synem také žádost o předčasný důchod. „Dlouho jsme čekali, než se program vůbec otevře, a hned jak to šlo, jsme se přihlásili,“ vzpomíná Pavel Holeček mladší. Od dubna ležela jejich žádost na královéhradeckém pracovišti Státního zemědělského intervenčního fondu, stejně jako ostatní vyplněné formuláře v jiných regionech. Vyřizování nové podpory vázlo na absenci programu pro administrování, což žadatelé dlouho netušili. „Průběžně jsme se ptali, jak je to s naší žádostí, a byli ujišťováni, že vše máme v pořádku. Skoro až za sedm měsíců jsme dostali protokol, že do sedmi dnů musíme odstranit chyby, jinak nás vyřadí. Většina chyb spočívala v tom, že předpokládané tržby v pětiletém výhledu po převzetí farmy nebyly v desetinných číslech, ale zaokrouhlené,“ konstatuje farmář.
Teď už mají Holečkovi v ruce rozhodnutí o předběžném zařazení do programu.
Syn farmu v létě převzal, jak mu úřednice poradila. Otec je tedy několik měsíců bez pravidelného příjmu, nezapomíná ale platit zdravotní a sociální pojištění. „To snad na finančním úřadu ani nepochopí,“ obává se syn.
Složitost možná mnohé odradí
Za dokumentaci požadovanou k žádosti, tedy stoh různých ověřených kopií, zaplatili Holečkovi už asi 25 tisíc korun. Nezbytné bylo také předělat nájemní smlouvy na parcely, kterých užívají kolem padesáti. Nyní ještě musí otec převést na syna, s nímž dříve hospodařil společně ve sdružení, vlastní pozemky. „Není možné, abych si od něj pronajal zhruba dva hektary, které vlastní, přitom původně nám tvrdili, že to půjde. Převod musíme stihnout do dubna, jinak by prý naše žádost propadla. Ale není náš problém, že tak dlouho ležela na fondu,“ poznamenává nový majitel farmy. Nechápe, proč v tomto případě nestačí pro vyřízení podpory evidence půdy v systému LPIS, jak je tomu u ostatních dotací. Za výhodu považuje, že nejsou zapojeni v agroenvironmentálním programu a nemají žádné leasingové smlouvy, pak by byl převod hospodářství ještě mnohem komplikovanější.
„Když důchod definitivně otci přiznají, bude to velká podpora, která se určitě nemine účinkem. Bude mít solidní příjem a zbudou peníze i na rozvoj farmy,“ říká mladý zemědělec, který má sám tříčlennou rodinu. Manželka pana Holečka staršího je zaměstnaná v místní velkokapacitní odchovně prasat.
Ale ani dnes si oba sedláci nestěžují. „Hospodářství nás uživí, i když to není žádný přepych. Nedá se ani říci, že bychom se nějak honili. Nakrmit a podojit deset krav není dřina, se synem se střídáme,“ dodává otec. Mladý nástupce by rád farmu rozšířit o další hektary a třeba i převzetím hospodářství po starších sedlácích z okolí, kteří nemají následovníky. Jenže si myslí, že složité vyřizování předčasného důchodu lidi odradí.
Dotace je vyvážou ze zelených úvěrů
Před vstupem do Evropské unie rodinná farma z Chlístova nepoznala žádné dotace. Ty, co nyní dostává – za loňský rok to bude kolem 200 tisíc korun, umí ocenit. „Vždycky jsme si na jaře brali postřiky na zápočty, letos na jaře si vše zaplatíme,“ předpokládá syn.
„Kdyby byly ceny obilí jako před pár lety, byli bychom na tom bez dotací pomalu lépe než nyní s nimi,“ porovnává Pavel Holeček starší.
Dlouholetým snem obou je vlastní sklad na obilí s posklizňovou linkou, aby nemuseli úrodu odvážet od kombajnu hned do výkupu. Potom, jaké úsilí je stálo vyřízení podpory na předčasné ukončení zemědělské činnosti, asi nezbude dost elánu na to ucházet se letos o dotaci na výstavbu sila z operačního programu. Navíc Holečkovi nemají žádné zkušenosti s bankami při vyřizování úvěrů, protože rodinná farma se bez nich vždycky obešla. Mladý farmář se ale zajímá o program Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu na nákup půdy. „Určitě je to výhodné. Mám sice díky převodu farmy nově uzavřené pětileté nájmy, ale může se stát, že přijde Holanďan a pozemky v okolí skoupí,“ obává se.
Sedlák i starosta
Pavel Holeček starší je už šestnáctým rokem starostou Chlístova a je pro něj naprosto přirozené, jak se skloubí zemědělské hospodaření se životem obce. Malým traktorem poseká travnaté plochy, technikou z farmy vypomůže při různých stavebních pracích. „Většinou je to za naftu, abychom na tom neprodělali,“ konstatuje. Chlístov s 92 obyvateli má plynofikaci, v části obce je zavedená voda a letos se dokončí zbytek, mají tu nové veřejné osvětlení, hasičskou zbrojnici, přitom peněz se vesnici, která žije z daní, stejně jako téměř každé jiné nedostává. Jisté možnosti přitom nabízí třeba program Leader, uvědomuje si mladý farmář, i proto se zapojil do místní akční skupiny, která tu vzniká.
Holečkovi také různě vypomáhají menším sedlákům v okolí, hlavně s postřiky, ale i setím a sklizní. Kvůli práci s postřikovačem si syn nyní doplňuje vzdělání. „Musím složit zkoušky před komisí, abych měl jako soukromý zemědělec nezbytné minimum. Přitom traktorista z družstva, který stříká třeba tisíc hektarů a navíc sám postřik neplatí, tak ani někdy nehledí, kolik ho použije, povinné zkoušky mít nemusí a nadále mu stačí jen proškolení. Zkoušky musí mít jen agronom,“ podivuje se farmář nad nesmyslně nastavenými pravidly. A takových je v poslední době stále víc, bohužel poznává.
