Co jsou kvalitní potraviny, jak je v obchodech poznat, proč kupovat české výrobky, kdo všechno bdí nad tím, že prodávané zboží odpovídá požadavkům na bezpečnost a ochranu spotřebitele, jaké neřesti přetrvávají ve stravování – těmito informacemi se odborníci snažili vybavit především ty, kdo nejčastěji nakupují a doma také vaří.
Žena spotřebitelka se jmenovala konference, kterou ve spolupráci s ministerstvem zemědělství uspořádal Český svaz žen. Měl k tomu hned dvě záminky – 15. říjen coby Světový den venkovských žen a 16. říjen, který je Světovým dnem výživy.
Cílem konference bylo podle předsedkyně svazu Zdeňky Hajné zlepšit informovanost žen o kvalitě potravin, objektivně je obeznámit s postavením českých výrobků a naznačit, jak se běžný spotřebitel může bránit před nekvalitními potravinami a ovlivnit tak i nabídku na trhu. „Tímto jsme odstartovali řadu akcí, které s potravinami, jejich kvalitou a spotřebou v naší republice souvisejí,“ slibuje Hajná. Ženy, které se semináře v Praze zúčastnily, mají nabyté poznatky šířit dál ve svém okolí. Mezi osmdesáti posluchačkami byly také zástupkyně agrární komory, které podle Hajné upozorňovaly rovněž na to, že opatření přijímaná k bezpečnosti potravin se musí zákonitě objevit také v jejich ceně.
„Ženy rozhodují o tom, co se bude nakupovat,“ neustále zdůrazňuje prezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček, který uspořádání této akce pro ženy inicioval.
Vodítkem Klasa
Prezident Potravinářské komory ČR Jaroslav Camplík vítá každou možnost, jak lidem zprostředkovat základní důležité informace, jimiž by měl být vybavený každý spotřebitel. Postěžoval si na sdělovací prostředky, že potřebnou osvětu zanedbávají. „Oslovili jsme dvě televize a nabídli spolupráci na soutěžním pořadu, který by zábavnou formou vzdělával lidi například v tom, co je zdravá potravina, co znamenají různé přísady, aby správně rozuměli údajům na obalech. Ani jeden ředitel televize nám neodpověděl.“
Značku Klasa už obdržely asi dvě stovky různých českých potravinářských výrobků, běžný spotřebitel ale většinou netuší, že takové vodítko pro rozlišení kvality vůbec existuje. „Kampaň se rozeběhne po Novém roce. Je to práce pro Marketingovou agenturu, která nyní teprve začíná. Samozřejmě nejúčinnější bude televizní reklama, ale chceme dělat třeba také prezentace v obchodních řetězcích,“ uvedl Camplík.
Nejen u tuzemských strávníků chce potravinářská komora společně s ministerstvem zemědělství propagovat kvalitní české potraviny. Bojíte se potravin ze zemí východní a střední Evropy? Není čeho. O tom chtějí přesvědčit při propagační akci v Bruselu, připravovanou na 15. prosinec dohromady s naším velvyslancem v EU Pavlem Teličkou a českou misí. „Jedna část se zaměří na členy unie, komisaře, další na místní obchodníky a součástí bude také společná recepce potravinářů,“ přiblížil prezident komory.
Kvalita něco stojí
Státní veterinární správa ČR prostřednictvím mluvčího Josefa Dubna apeluje na zákazníky, aby se více věnovali etiketám na potravinářských výrobcích a dobře si je četli. „Na obalech musí být uvedeno složení výrobku, země původu, doba použitelnosti či záruční lhůta. Navíc jsou prodejci povinni všechny dotazy zodpovědět,“ připomněl Duben. Jak ale dodal, kupující mnohdy nejvíce hledí na ceny a pak kvalita může být prázdným pojmem. „Zdá se ale, že situace přece jen směřuje k lepšímu a bude zase jen na ženách zákaznicích, aby si uvědomily, že kvalita něco stojí.“
Kontrola i na přání spotřebitelů
Zájem občanů o to, jaké potraviny a v jaké prostředí nakupují, nepochybně každoročně stoupá. Lidé se stále více zajímají o to, co je napsané na etiketách a mnohem lépe se také orientují v základních předpisech, potvrzuje ze své praxe ústřední ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta. „Ani spotřebitel na venkově si dnes nenechá cokoli líbit jen proto, že široko daleko je tam jediný obchod s potravinami,“ konstatoval. Ujistil také, že inspekce věnuje značnou pozornost podnětům spotřebitelů. Připomněl, že SZPI kontroluje potraviny ve všech fázích uvádění do oběhu – od výrobců a dovozců, přes skladování a jejich přepravu až po prodej. „Inspekce tu však není proto, aby zajistila zdravotní nezávadnost, předepsané jakostní požadavky nebo řádné označování potravin. To je povinností toho, kdo je do oběhu uvádí a je za to ze zákona také zodpovědný. My můžeme pouze dohlížet nad tím, zda jsou příslušné předpisy dodržovány,“ upozornil Šebesta.
SZPI je podle jeho slov velmi dobře připravena na přistoupení k Evropské unii. „Všechny zahraniční mise, které si u nás v posledních letech doslova podávají dveře, jsou často překvapeny úrovní našich pracovišť, vybavení technikou i technologiemi i vysokou kvalifikovaností našich zaměstnanců,“ poznamenal.
Stále mnoho tuků a málo vitaminů
Přes značný pozitivní posun ve stravování přetrvává v našem jídelníčku nadměrný příjem tuků, a to živočišných a rostlinných, tak tuků obsažených v potravinářských výrobcích. Nedostatečný je naopak přísun některých minerálních látek, především vápníku, což souvisí s poměrně nízkou spotřebou mléka a mléčných výrobků. V naší stravě chybějí také vitaminy kvůli relativně nízké spotřebě ovoce a zeleniny. Tak vystihla aktuální stravovací zvyklosti Olga Štiková z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. V obyvatelstvu jsou ale podle ní dvě protichůdné skupiny. „První je velmi přístupná informacím a zásady správné výživy uplatňuje u sebe i u ostatních členů domácnosti. Jsou to ženy starší i mladé s vyšším vzděláním, z domácností s vyšším příjmem. Ve druhé skupině s nezájmem o zdravou výživu, často i s názory, které zcela odporují zásadám zdravé výživy, jsou muži s nízkým vzděláním, nižšími příjmy, s nižším sociálním statusem,“ rozdělila Štiková. Jak ale vyplývá z výsledků šetření, nedostatek peněz není hlavním motivem chování. „Extrémní zájem o správné stravování i při nižším příjmu mají hlavně mladé ženy. A přestože rodiny s malými dětmi mají často nízký příjem na jednu osobu, dodržují zdravou výživu,“ dodala.
Biopotraviny: pro a proti
Téma, které zvolil Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, ženy – spotřebitelky velmi zaujalo. Na stranu, která hovoří pro ekologické výrobky, zařadil nové vnímání kvality oproti potravinám z konvenčního zemědělství. Bioproduktům dávají přednost lidé, kteří se zajímají o to, jak se v chovech zachází se zvířaty, oceňují vztah k životnímu prostředí. Zákazníci mají jistotu, že v potravinách se značkou bio nebudou umělá barviva a konzervační látky, že budou ze surovin, z jakých předpokládají. „Třeba že kečup bude skutečně z rajčat,“ uvedl Zídek příklad. Předností je podle něho také vysledovatelnost veškeré bioprodukce až ke zdroji, což v konvenčním zemědělství je zatím pouze u hovězího masa. „Jak naše, tak evropské zákony zakazují u bioproduktů uvádět, že by měly lepší kvalitu například z hlediska reziduí cizorodých látek. Každopádně jisté je, že ekologičtí zemědělci nevnášejí cizorodé látky do prostředí,“ zdůraznil. Hlavně u ovoce a zeleniny z bioprodukce prokázaly výzkumy lepší chuť. „Ze sledování na České zemědělské univerzitě vyplynulo, že lidé nejsou schopni rozlišit obilí z konvenčního a ekologického pěstování. Ale laboratorní myši si vždycky vybraly bio.“ Dalším argumentem pro, který Zídek jmenoval, je vyšší zaměstnanost na venkově, kdy zejména pěstování ovoce a zeleniny je pracovně náročnější. Oproti konvenci, která spěje k velké uniformitě, jdou biovýrobky opačnou cestou – cílem jsou speciality, udržení starých odrůd, původních plemen.
Ani výčet záporných eko-stránek není krátký. Tady Zídek zmínil vyšší cenu, která nemusí být vždy způsobena vyššími náklady, protože ty mohou být díky vynechání chemie někdy nižší. „Je to způsobeno i vysokou poptávkou a zaostávající nabídkou. Výsledky výzkumu v Německu ukazují, že mezi spotřebiteli biopotravin jsou nejchudší vrstvy – rodiny s malými dětmi a důchodci. Mohou si tyto dražší potraviny dovolit, protože mění spotřební koš – nenakupují maso a masné výrobky a zpracované potraviny, ale suroviny, byť za vyšší cenu. U nás se biopotraviny, které vyhledávají hlavně mladí vzdělaní lidé dobře prodávají v Praze, na venkově pak už daleko méně,“ zhodnotil Zídek. Nevýhodou biopotravin je nižší skladovatelnost, protože suroviny a výrobky neobsahují konzervační látky, odrůdy nejsou vyšlechtěné na tvrdé zacházení v obchodech. Někdy může být na straně „proti“ i horší vzhled, zejména u ovoce a zeleniny. „Ale v Německu je to někdy i marketingový trik – propagují co „nejekologičtější“ zjev. Někdy už lidé původní vzhled potravin považují za chybný. Třeba u biomásla, které je v létě díky karotenu žluté, si myslí, že je žluklé,“ poznamenal Zídek. Slabým článkem v celém potravinovém řetězci ekologické kvality je nedořešená přeprava na velké vzdálenosti. S některými plodinami, například řepkou a cukrovkou se ekologičtí zemědělci podle něho kvůli výskytu škůdců těžko vypořádají, proto se v tomto režimu téměř nepěstují. „Častá je také otázka, zda by ekologické zemědělství uživilo národ. Velká studie německé vlády tvrdí, že ano, protože naopak Evropa se potýká s přebytky. Plošný přechod k ekologii by ale znamenal obrovskou ztrátu pracovních míst v navazujícím chemickém průmyslu. Při postupném rozšíření ekologického zemědělství – na 10 procent ploch do roku 2010 – se Německo s úbytkem pracovních příležitostí vyrovná,“ uvedl Zídek.
