Zemědělci berou dotace za to, že pečují o krajinu. Obhajovat výplatu peněz z veřejných zdrojů tímto celospolečenským přínosem je i u nás v poslední době zvlášť populární. Přitom podmínky pro jejich přiznání někdy motivují zemědělce k pravému opaku. Typickým příkladem je rozptýlená zeleň. Kdo ji z obdělávaných pozemků vymýtí, zvýší si plochu pro dotace.
Rozptýlená zeleň může být součástí půdního bloku, a pak na ni zemědělec dostane dotace, pokud souvislá plocha porostu nepřekročí sto metrů čtverečních a součet těchto ploch netvoří podstatnou část farmářského bloku, nebo pokud na pozemku rostou samostatně či v menších skupinách dřeviny, jejichž hustota nepřesahuje padesát stromů na hektar. Na travních porostech se navíc toleruje souvislá plocha rozptýlené zeleně jednotlivě nezabírající plochu větší než tisíc metrů čtverečních, pokud je tato plocha obhospodařována (třeba spásáním). Jinak z půdního bloku vzniká ementál – rozptýlená zeleň se takzvaně vykreslí a na bílé místo v registru LPIS nedostane žadatel dotace. Trápí to samozřejmě zemědělce, hospodařící v pestré, členité krajině, která je u nás hlavně na horách a v podhůří.
Z péče úprava pro kontroly
Z péče o krajinu se stává spíš úprava krajiny tak, aby vyhovovala metodice LPIS a způsobilosti pozemku pro přímé platby.
„Pro ministerstvo zemědělství je nejlepší holý hektar. Přitom my se o zeleň na pastvinách a loukách staráme, nemáme to však na rozdíl od bavorského sedláka zaplacené,“ nelíbí se Janu Švédovi, který v uskupení čtyř farem hospodaří na zhruba 1400 hektarech v okolí Slušovic a na Valašsku. Přibližně 150 hektarů jim však vypadlo z půdních bloků právě kvůli rozptýlené zeleni. „Nevím, proč by ministerstvo zemědělství mělo připravovat vlastní farmáře o bruselské peníze,“ říká inženýr Švéda, který se dal do boje proti nastaveným pravidlům. Vystupuje za Svaz chovatelů ovcí a koz, za který je také v odborné komisy COPA. „Problémy těchto plateb trápí chovatele ovcí a koz, kteří většinou obhospodařují členité pozemky s množstvím zeleně. Vím, že většina problémů, s nimiž tu zápolíme, není vinou Bruselu. Když o potížích, které naši chovatelé ovcí chtějí řešit, začnu na komisi mluvit, ostatní mě zastaví s tím, že je to věc České republiky. Naše problémy jinde neznají a každý má svou vlastní legislativu,“ poznamenává.
Plochy jako hřiště
Z hospodaření by se neměla vytrácet logika, přála by si Ludmila Mužikovská, jednatelka
firmy Agrofyto, která obhospodařuje pozemky v CHKO Beskydy. „Ani za socialismu se u nás všechny meze nezničily. Teď pravidla vedou k tomu, aby plochy byly nejlépe jako hřiště,“ soudí inženýrka Mužikovská. Připomíná, že pozemky jsou pronajaté na základě listu vlastnictví, ve kterých je de facto započítána výměra rozptýlené zeleně, a podle těchto dokumentů se také půda kupuje, dědí, pronajímá, platí daně a nájem.
„O dotace se žádá na základě leteckého snímkování pro LPIS, přitom v horských oblastech jsou výměry v této evidenci o 10 až 20 procent menší oproti výměrám vedených v katastru nemovitosti. Dochází k nesouladu výměr a zemědělec se je snaží nějakým způsobem dorovnat,“ říká Ludmila Mužikovská. Jako členka výboru vsetínské agrární komory ví, že s problémem rozptýlená zeleň se potýkají i ostatní zemědělci v regionu.
Další paradoxy
Ekologická farmářka ze západních Čech, která si nepřála, aby redakce uvedla její jméno, si posteskla: „To, že se mají zajíci a bažanti kam ukrýt, vám střechu na seníku neopraví. Ač pozemky pod stromy neustále čistíme, probíráme meze, aby křoviny na nich byly roztroušeny jednotlivě, popřípadě aby stromy zůstaly na strategických místech, kde by mohlo dojít k sesuvu půdy a následné erozi, tak výměra půdních bloků ubývá.“ Za další paradox považuje, že při koupi státní půdy od Pozemkového fondu za veškeré dřeviny navíc zaplatila. „Je přece jednodušší přejet třicetihektarovou louku širokořádkovým strojem, než křovinořezem poctivě vysekávat trávu kolem stromů a navíc v terasovitém terénu. Sazba dotace na hektar je ale stejná, když už vám kus plochy kvůli dřevinám z LPIS nevyškrtnou,“ zdůrazňuje farmářka.
Příroda je jedna
Jan Švéda pase masný skot a ovce na pozemcích, které za dob slušovického družstva byly zorané. Stojíme na kopci, ze kterého se nabízí krásné srovnání. Na pravém svahu se rozprostírá téměř prázdná pastvina, kde družstvo podle Švédy pěstovávalo klidně i kukuřici. Letos zjara při tání sněhu se kousek rozmočené stráně utrhl a drn budou muset obnovit. Na kopci vlevo je také pastvina, zpestřená ale roztroušenými skupinami stromů a keřů, kde v horkých dnech dobytek hledá azyl. Zeleň poskytuje i útočiště mnoha druhům živočichů, ale i rostlin, které by jinde v zemědělské krajině nenašly životní prostor.
„Chtěli bychom rozčlenit také kopec, v minulosti zoraný v jeden lán. Ale připravili bychom se jen o peníze. Nejlépe je na tom ten, kdo všechno vyřeže a vyhubí,“ kroutí hlavou zemědělec.
Ludmila Mužikovská ukazuje na pravý prázdný pozemek: „Ten odpovídá představám ministerstva zemědělství pro dotace. Pozemek nalevo zase vyhovuje ministerstvu životního prostředí. Příroda je ale jenom jedna a úřady by si měly pohled sjednotit. Jedné kontrole vyhovuje něco, druhé přesný opak.“
Inženýrka Mužikovská popisuje, jak se mění ráz krajiny: „Ač dříve byly v horských oblastech na Valašsku převážně louky pastviny, vždy byly ještě záhumenky, na kterých byla skladba plodin rozmanitější – obiloviny a okopaniny. Zvěř měla různý zdroj potravy a úkrytu. V současné době toto již mizí, tím se také snižují stavy drobné zvěře – koroptví, křepelek, bažantů i zajíců. Divočáci byli více rozptýleni po krajině, nyní se stahují do oblasti s ornou půdou, kde mají více stravy a páchají větší škody. Podobně srnčí, které jako zdroj potravy zůstala pastva na loukách a okus v mladých lesních porostech, kde páchá zvýšené škody. Tyto problémy částečně řeší remízky a „myslivecká políčka“ na okraji pozemků – luk a pastvin, což ale znamená velkou nepříjemnost, ba přímo porušení agroenvironmentálních pravidel pro zemědělce, neboť se neslučují se závazkem pětiletého obhospodařování v managmentu louky a pastviny. Při nalezení takového políčka na okraji honu ztrácí žadatel dotace z celého bloku z důvodu nedodržení stanovených pravidel a posunutí termínu výplaty dotací.“
Výklad z Těšnova
„Pokud bychom umožnili platbu na plochy, kde rozptýlená zeleň překračuje stanovený limit, vystavili bychom tím zemědělce riziku, že jde o nepovolenou platbu, ač by to bylo prospěšné přírodě,“ říká Zdeněk Trnka, ředitel odboru přímých plateb na ministerstvu zemědělství (MZe). To se podle něho řídí unijním nařízením č. 1782/2003, které nastavuje alokaci zjednodušené platby na plochu – SAPS. „Podmínkou je maximálně padesát stromů na hektar a my musíme dodržovat ustanovení komunitárního práva,“ zdůrazňuje inženýr Trnka. A dodává, že přímé platby původně vznikly jako určitá kompenzace za snížení intervenčních cen.
Jak je možné, že v sousedním Bavorsku uplatňují jiný postup, vstřícnější k tomuto krajinnému prvku, Trnka odpovídá: „Umožňuje jim to článek č. 30 nařízení č. 796/2004, kdy lze podporovat i pozemky s rozptýlenou zelení, která je vázaná na povinnosti vyplývající z cross compliance. Jenže tento článek se vztahuje na jednotnou platbu na farmu a nemohou ho využívat nové členské země, kde je zjednodušená platba na hektar.“
Zvážit i konkurenceschopnost
Zástupce MZe konstatuje, že extenzivní zemědělství podporují agroenvironmentální programy, ale i nařízení urpavující přímé platby klade velký důraz na krajinotvorbu, kterou nelze zjednodušit jen na otázku rozptýlené zeleně. „Máme národní obálku na SAPS a ta není nafukovací, její výše byla vypočtena ze zemědělsky využité plochy. Kdybychom zahrnuli rozptýlenou zeleň, jen by se rozmělnila výše jednotné platby na plochu, protože celkový objem peněz by se nezvýšil. A tyto věci se musí posuzovat i z hlediska konkurenceschopnosti. Náš pěstitel obilí by byl znevýhodněn třeba vůči pěstiteli z členských zemí, které zeleň nezapočítávají do dotované plochy.“
Jenže výměra v evidenci LPIS je směrodatná nejen pro přímé platby na plochu, ale i další – příspěvek pro oblasti LFA i podpory z agroenvironmentálních opatření. Ani ty zemědělec nedostane, když nemá plochu zakreslenou v LPIS. Navíc extenzivní zemědělci, odkázaní hlavně na dotace, asi správně tuší, že platba na farmu, na niž má Česko přejít od roku 2009, se bude vypočítávat z nynějších plateb na plochu. A co si k tomu mají myslet, když v souvislosti se společnou zemědělskou politikou slyší o odklonu podpory produkce ve prospěch péče o krajinu?
Chtějí změnu pro životní prostředí
To, jak se někteří zemědělci přizpůsobují požadavkům pro platby na plochu, znepokojuje ministerstvo životního prostředí (MŽP). Má zdokumentované některé případy ničení dřevin s jasným motivem – zvětšit si výměru půdního bloku.
„Dostáváme informace od Agentury ochrany přírody a krajiny, od České inspekce životního prostředí (ČIŽP) i České společnosti ornitologické, že dochází k likvidaci rozptýlené zeleně. Jednáme proto s MZe, zda by nešlo zmírnit současná pravidla,“ říká Magdaléna Černá z MŽP. Její kolegyně Eva Potočiarová doplňuje, že pro Brusel je hlavní to, aby někdo nedostával dotace na lesní pozemky a přitom měl zisk z prodeje dřeva. „To my také nechceme, rádi bychom šli cestou jako Bavorsko. Tam také nízká hranice pro výskyt rozptýlené zeleně vedla k jejímu odstraňování, proto ji zvýšili na 2000 metrů čtverečních. U nás se ji zatím podařilo od letošního roku upravit z 50 na 100 metrů čtverečních, u travních porostů až na 1000 m2. Tam, kde se pod stromy hospodaří - pase, je to ale málo,“ srovnává Potočiarová. Obává se přitom, že zemědělci o schváleném zdvojnásobení hranice mnohdy ani nevědí, nebo jim někdy úředníci radí, aby raději tyto údaje v LPIS neměnili.
:
Co prosazuje ministerstvo životního prostředí
- Plochu, která není obhospodařovaná v souladu se zařazením do kultury podle zákona o zemědělství (plochu dřevin a ovocných dřevin), je povinnost z půdního bloku vykreslit, přesahuje-li její výměra jednotlivě 2000 m2.
- Plochy rozptýlené zeleně, které jsou součástí půdního bloku (pod 2000 m2), nesmí v souhrnu překročit více než 25 procent celkové výměry daného bloku.
Není žalobce, není soudce
Platí uvedené rčení také při likvidaci zeleně? Kontrolory Státního zemědělského intervenčního fondu takové zásahy do krajiny nezajímají. Předmětem kontroly jsou pozemky vedené v LPIS a když rozptýlená zeleň překračuje uvedený limit, v mapě jednoduše není. Inspektor pak nepozná, zda je pod označením nezemědělská půda schovaná rozptýlená zeleň, rybníky nebo třeba skály. To by se dalo vcelku jednoduše změnit – rozptýlenou zeleň nad 100 m2 samostatně zachytit v LPIS, a tím by vznikla její evidence.
Zemědělcům asi není třeba připomínat, že mají plnit tzv. dobré zemědělské a environmentální podmínky, což mimo jiné znamená nerušit krajinné prvky. Mezi ně však podle výkladu MZe nepatří rozptýlená zeleň, takže SZIF nemůže její ničení postihovat. Posvítit si může na ty příjemce dotací, kteří fyzicky likvidují meze, polní cesty, potoky, větrolamy. I tady je možná úprava – v nařízení vlády pro poskytování SAPS výslovně jmenovat rozptýlenou zeleň jako krajinný prvek.
Každý, kdo svévolně likviduje dřeviny, porušuje zákon o ochraně přírody a krajiny. MŽP shromažduje informace o nepovoleném kácení kvůli zemědělským dotací. „Od kontrolních organizací víme, že k tomu stále dochází, proto navrhujeme změnu podmínek těchto prvků v evidenci půdních bloků,“ uvedla Eva Potočiarová. „Domníváme se, že Brusel nemůže jedním dechem vyzdvihovat environmentálnost zemědělské dotační politiky a druhým nám nenabídnout cestu k řešení našeho problému. Stačí mít dobré argumenty, a ty my máme,“ je přesvědčena.
Balík peněz zůstane stejný
„Stát tady nastavuje nelogičnosti. Na jedné straně v zásadách správné zemědělské praxe zakazuje rušit krajinné prvky, na druhé straně nutí zemědělce do aktivit, které jsou proti zájmu ochrany krajiny. Tedy pokud možno, aby veškerou zeleň vysekal, protože mu dělá stíny a ubírá dotovanou plochu,“ upozorňuje na rozpor také Tomáš Zídek z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky.
Z informací MZe vyplývá, že v roce 2004 byly na SAPS vyplaceny dotace na plochu 3 486 219 hektarů, za loňský rok šly tyto platby na 3 490 297,79 hektaru. Za zvýšením výměry může být jak více žadatelů, tak i úprava pozemků sledující tento cíl. Česká republika na více hektarů ale víc peněz nezíská. I tak jsme si s EU vyjednali podmínky.
Dopis každý za sebe
„Chtěli jsme společně s ministerstvem zemědělství konzultovat v Evropské komisi úpravu pravidel kvůli kácení rozptýlené zeleně. MZe však dotaz zadalo samo, ale naformulovalo ho tak, že pro Brusel bude jednoduché potvrdit způsob, který nyní MZe aplikuje,“ konstatují pracovnice MŽP.
Odpověď z DG Agri očekávají na MZe do poloviny června. „Slibujeme si z vyjádření Evropské komise i důvody, proč toto nastavení bylo tak zvoleno. Nejsme v pozici, kdybychom si mohli sami rozhodovat, jestli platby na takové plochy můžeme poskytovat,“ říká Zdeněk Trnka za MZe. Předpokládá, že celá záležitost asi nebude otázkou jednoho dopisu na komisi.
Na ni se vlastním dopisem obrátilo také MŽP. Podrobně vysvětlilo, co způsobují současné předpisy, zdokumentovalo konkrétní příklady likvidace zeleně a popsalo navrhovanou změnu (uvedenou v rámečku). „Jsme si vědomi, že zjištěné ničení zeleně je pouze pozorovatelným vrcholem ledovce a mnohé negativní zásahy nejsou evidovány. Je to pro nás varovným signálem a cítíme se být odpovědni v této věci jednat,“ odůvodňuje náměstek ministra životního prostředí František Pojer přiložený návrh změn.
I pilka je někdy potřeba
„Návrh MŽP je dobrý, dospěli jsme k němu po společné práci,“ podotýká Jan Švéda. „Na pozemcích, které obděláváme kolem horské obce Trnava u Zlína, se sešli ornitologové, zástupci myslivců, MŽP, SZIF a my jako zemědělci a problém rozptýlené zeleně řešili přímo v terénu. Stohektarové lány bez zeleného lístečku máme sklizené raz dva, ale v členité horské krajině s terasami a mezemi strávíme mnohem víc času, tak proč nám za to ještě berou peníze?“ nemůže pochopit farmář, který tvrdí, že dotace dnes vedou ke zplanýrování krajiny.
Pilu a sekeru někdy zemědělec do ruky vzít musí. „Po letošní zimě byly šípky, trnky a hlohy polehlé a potřebovaly prořezat. Příroda si čas od času pořádek udělá a je na nás, abychom to dočistili,“ říká Ludmila Mužikovská. Nechce, aby si někdo vysvětloval zákaz ničení zeleně až tak, že se nesmí zmladit křoví a uříznout jediná větev, která překáží. „V současné době jsou některé původní polní cesty zarostlé k nepoznání, místy i hranice původních parcel luk a pastvin jsou zmenšeny náletem. Tedy úprava je nutná,“ poznamenává.
Inženýr Trnka z MZe zdůrazňuje, že pravidla musí být nastavena tak, aby vše mohlo být stoprocentně zkontrolovatelné. „Jak složitý kontrolní systém by musel vzniknout, kdybychom rozptýlenou zeleň posuzovali. Jak by se rozlišilo, co je udržovaná zeleň a co neobhospodařování pozemku?“ klade si pracovník MZe otázky. Jde mu o to, aby se nebraly dotace na nějaký nálet. V Bavorsku si s tím uměli poradit, tak proč se nezeptat tam?
„Slováci mají tzv. extenzivní pasienky a do nich zahrnují veškerou volnou zeleň. Pastviny mají zarostlé dřevinami, jsou kousek od nás, tak víme, jak to tam chodí,“ dodává inženýr Švéda. Nemusí asi nikomu připomínat, že také Slovensko je novou členskou zemí EU a mělo by mít stejná pravidla jako Česká republika.
Význam rozptýlené zeleně v krajině
- Funkce krajinotvorná a biologická – opticky rozděluje venkovskou krajinu do menších celků a utváří tak její malebný vzhled, poskytuje útočiště mnoha druhům živočichů a rostlin, tvoří potravní zdroje pro opylovače, ptáky a drobné savce.
- Funkce půdoochranná, meliorační a klimatická – chrání půdu před účinky vodní a větrné eroze, což je důležité hlavně na svažitých pozemcích. Zeleň pomáhá zadržovat vodu a zpomalovat její odtok, a tím zmírňovat účinky sucha a povodní. Při přívalových srážkách zabraňuje dalšímu odnosu půdy i zanášení vodních toků. Příznivě ovlivňuje mikroklima, tlumí rychlost větru, což má význam zejména v produkčních oblastech s velkými lány orné půdy.
- Funkce zdravotně-hygienická a rekreační – dřeviny na pastvinách poskytují stín pasoucímu se dobytku, vytvářejí příhodné podmínky pro výskyt mnoha dalších živočišných a rostlinných druhů. Zeleň vytváří tradiční ráz krajiny.
Z argumentačních podkladů MŽP
Některé případy „úpravy“ krajiny
- Lipnice u České Kamenice – kvůli zmenšení půdního bloku o 40 až 60 hektarů začal zemědělský subjekt upravovat remízky a zčásti zlikvidoval plášť lesa.
- Okolí obce Velemín v katastru Bílého Újezdu – odstraňování stromů, keřů a skupin dřevin ze stejného důvodu.
- Křivá na Olomoucku – kácení zeleně na mezích pro dodržení plochy v LPIS.
- Katastr Horní Loděnice, Olomoucko – kácení na pastvinách, likvidace břehového porostu a dřevin v nivě potoka opět kvůli výměře v LPIS.
- V Rožnově pod Radhoštěm začal žadatel o dotace údajně po přeměření bloku s likvidací zeleně na té části pozemku, která byla na ortofotomapě zastíněna stromy.
- Katastrální území Oráčov – ČIŽP na podnět oblastního inspektorátu Praha uložila pokutu 50 tisíc korun za vykácení souvislého porostu dřevin v okrajových částech pěti zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Na jednom pozemku zlikvidoval zemědělec keřový porost po obou stranách cesty dlouhé 650 metrů, na ostatních odstranil keře podél cesty dlouhé 860 metrů – rovněž po obou stranách.
- Oblastní inspektorát ČIŽP v Hradci Králové zjistil zničení a zornění plochy remízku v okolí Proseče. Odhalil dále odvětvování stromů i odstraňování keřů kvůli naplnění podmínek pro zemědělské dotace.
- Inspekce z Havlíčkova Brodu vede řízení o uložení pokuty se správou a údržbou silnic, která ořezala koruny 40 stromů podél silnice, a odvolává se na požadavek zemědělských družstev. Ta měla upozornit silničáře, že po nich uplatní náhradu za ztráty způsobené nemožností obdělávat pozemky v plném rozsahu.
Pramen: Ministerstvo životního prostředí ČR
