Co si o vládním programu myslí představitelé nevládních organizací, uvádí naše anketa.
Václav Hlaváček, prezident Agrární komory ČR
Je dobře, že v programovém prohlášení je jasně zakotvené spolufinancování evropských programů. Jednoznačněji ale mělo být definované také financování přímých plateb z národních zdrojů, stejně jako programů státní pomoci. Vadí mi, že vláda nepotvrdila ochotu plně využít vyjednaných podmínek, tedy poskytnout třicetiprocentní dorovnání přímých plateb. Vážně bereme slova o podpoře nepotravinářské produkci, o podpoře integrace producentů do odbytových organizací a propojování prvovýroby se zpracovateli. Možnosti takové provázanosti tu stále jsou. Jednak stát ještě drží určité podíly zpracovatelských kapacit, i když v omezené míře, a tato příležitost by se měla využít. Pak také lze vytvořit program pro zvýhodněné úvěry na nákup zpracovatelských provozů. Spojování do odbytových organizací považovala za důležité i minulá vláda, za které se dostalo podpory nově vznikajícím sdružením. Je ale nutné podpořit pobídkami, tedy zvýhodněnými investičními úvěry, již existující organizace. Cestou, jak motivovat k integraci, je prodej určitého podílu produkce přes odbytové organizace jako podmínka pro získání jakékoliv dotace, podobně jako je to u operačního programu. Ve starých zemích EU je to naprosto běžné. Když kupříkladu rakouští vinaři prokáží, že veškerou produkci prodávají přes odbytovou organizaci, dostanou uhrazeno až 90 procent nákladů na obnovu vinic. Chvályhodné jsou záměry směrem k venkovu, ale formulace jsou jen velmi obecné. Celé programové prohlášení je zaměřené hlavně na různé sociální podpory, ale nejsou v něm stimuly, které by motivovaly podnikatele k dalšímu modernizování a zvyšování konkurenceschopnosti.
Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu ČR
Jsem rád, že se vláda přihlásila k podpoře spravedlivé soutěže českých zemědělců v evropském prostředí a potvrdila, že plně zabezpečí prostředky na kofinancování programů EU. Očekávali jsme vstřícnější krok u národních doplňkových přímých plateb, u nichž však kvantifikace chybí. Vítáme, že je v dokumentu potvrzena podpora konkurenceschopnosti zemědělců, obnovitelných zdrojů energie, propojení zemědělské prvovýroby a zpracovatelského průmyslu. Pokud by se toto propojení mělo realizovat, mělo by se dít majetkovými podíly, nejen smluvně. A vláda v tom může pomoci třeba tím, že převezme úvěry zpracovatelských společností od ČKA, ty se zkapitalizují a zemědělci dostanou šanci mít vliv v takových firmách. Jako velmi vážnou vidím potřebu řešit zemědělství a venkov skutečně v souladu a zde by měla být užší spolupráce ministerstev zemědělství a pro místní rozvoj, ale i životního prostředí. V prohlášení není jasně řečeno, že konkurenceschopnost zemědělství a potravinářského průmyslu se projeví ve snižování salda agrárního obchodu. A to mi tam schází. Náš největší problém je, že exportujeme suroviny a dovážíme potraviny. Opět vláda vyjadřuje podporu integraci zemědělců do odbytových družstev. Ale nemůže jít jen o myšlenku, musí se to spojit s majetkovými vazbami se zpracovateli. Úkol bránit nadměrnému byrokratickému zatížení podnikatelů je asi obtížně splnitelný, naopak předpisy EU vše ještě přitvrdí. Vždyť přísnější požadavky na bezpečnost potravin se zabezpečují administrativně. V programu mi schází eliminace rizikovosti zemědělského podnikání, tedy najít systém pojištění, který by reagoval na přírodní výkyvy, kterých bude přibývat. Není tam také zmínka o oddlužení, o způsobu řešení transformace družstev, ale vládní prohlášení asi nemůže zachytit vše, co je potřeba.
Josef Stehlík, člen předsednictva Asociace soukromého zemědělství ČR
Programové prohlášení je moc hezky napsané slohové cvičení, s jehož obsahem nelze než souhlasit. Hlavně ale bude záležet na tom, jak se nastaví samotné financování jednotlivých podpůrných programů. Když se tak jako letos budou vyplácet dotace přes ornou půdu, jsou líbivé teze ve vládním prohlášení k ničemu. Všechny dobré záměry se totiž mohou postavit na hlavu tím, že se peníze nasměrují jinak, než by bylo prospěšné. Vidíme to u agroenvironmentálních opatření, kde se udělala úlitba produkčním oblastem prostřednictvím podpory meziplodin a spousta peněz odejde tam, kde nejsou potřeba. V programu je rozsáhlá stať, v níž se vláda hlásí k tomu, jak bude stabilizovat vlastnické vztahy v zemědělství dokončováním restituce a transformace, jak urychlí pozemkové úpravy a tak dále. K čemu jsou ale takové sliby, když na druhé straně slyšíme, že na pozemkové úpravy nejsou peníze? Nebo se najde pár set milionů korun, aby se neřeklo, ale jejich efekt nebude ani vidět. Každý bod ve vládním prohlášení představuje kapitolu financování. Teprve podle toho, kolik peněz půjde na jednotlivé body, poznáme, čemu skutečně dává vláda prioritu.
Jaroslav Camplík, prezident Potravinářské komory ČR
Potravináři se mohou ve vládním programu najít jen v obecné podpoře podnikání. Zvykáme si na to, že patříme pod průmysl a těžko už můžeme od ministerstva zemědělství očekávat nějaké finanční podpory. Samozřejmě bychom přivítali vše, co by zjednodušilo legislativu, protože ta potravinářská je jednou z nejsložitějších a často je velmi nepřehledná. V prohlášení nám chybí záměry u DPH. Zatím beznadějně bojujeme o sjednocení všech potravinářských položek na sníženou pětiprocentní daň a uvítali bychom také snížení u stravovacích služeb, o kterém se mluví. Příslib vlády podporovat propojení zemědělské prvovýroby a zpracovatelského průmyslu chápu spíš jako proklamaci. Pokud se tak nedělo před privatizací, tak dnes už je tato možnost velmi omezená. Navíc si vzpomeňme, jak dopadla privatizace Madety. Vítáme snahu zkvalitnit a zjednodušit systém kontrol při výrobě potravin. To si také slibujeme od koncepce, kterou vláda přijala hned na svém prvním zasedání. Dlouho jsme usilovali o to, aby se všechny kontrolní úřady soustředily pod jednoho šéfa, který by dbal na to, aby se nepřekrývaly kompetence a kontrola se zjednodušila.
