Některá opatření přijímaná proti šíření nemoci šílených krav jsou přinejmenším diskutabilní nejen v EU, ale i u nás. Státní veterinární správa ČR (SVS) v dobré víře ochránit spotřebitele i před tím sebemenším rizikem, byť jen teoretickým, se rozhodla zařadit do moniroringu BSE všechna zvířata dovezená ze zemí EU, v nichž se posléze onemocnění BSE vyskytlo. Některé masokombináty se však obávají, že v případě prvního nálezu BSE v jejich jatkách nebude zájem o maso z dalších porážených zvířat.
Tyto obavy jsou podle Josefa Holejšovského, ústředního ředitele Státní veterinární správy ČR, liché a neopodstatněné, neboť toto onemocnění se šíří pouze krmivovou cestou. Ani v jednom případě nebylo prokázáno, že by se BSE šířila kontaktem, ani není známo, jak by to mohlo být možné.
Obdobné obavy jsou i z další rizikové kategorie, z pohledu EU, a to z nutně poražených zvířat. Dokonce i u nás některá jatka odmítají nutnou porážku. Některé masokombináty chtějí vyčlenit pro porážku teoreticky rizikových skupin menší jatky, které by z převážné části své kapacity porážely jen tato zvířata.
Josef Holejšovský říká: „Chceme upozornit všechny spotřebitele a všechny obchody, které prodávají hovězí maso, které odebírají z jatek, že takovéto úvahy nemají odborné opodstatnění. S tímto neopodstatněným přístupem naopak kontrastuje dobrá snaha některých masokombinátů vyšetřit naopak veškerou svoji porážku a dát záruku spotřebiteli, že maso, které odchází z jejich podniku, pochází ze zvířat vyšetřených s negativním výsledkem.“
