Za rok by se měla Česká republika ujmout vlády nad Evropskou unií. O tom, jaké by měly být naše priority zahrnuté pod sjednocující heslo Evropa bez bariér, vypovídá dokument, který je k nahlédnutí na vládní internetové stránce.
Zmíněný materiál zveřejnila vláda pod názvem Prioritní oblasti předsednictví ČR v radě EU. Jak je z něj zřejmé, klíčovou by měla být priorita Evropa konkurenceschopná a otevřená. Dalšími čtyři jsou Energetika udržitelná a bezpečná, Rozpočet pro budoucnost Evropy, Evropa jako globální partner a Evropa svobodná a bezpečná.
Evropa bez bariér – podle uvedeného dokumentu chce ČR „poukázat na existenci přechodných období pro volný pohyb pracovníků, služeb a kapitálu, problematické fungování vnitřního trhu s energiemi, nadměrné financování tradičních politik (především společné zemědělské politiky) bránící vyšším investicím do politik orientovaných růstově, potřebu zlepšit a zjednodušit regulatorní prostředí EU či prohlubovat vzájemnou spolupráci členských zemí unie v oblasti justice a vnitra.“
Pokud jde o pohled vně unie, pak je v očích tvůrců koncepce předsednictví ČR bariérou „nízká míra liberalizace obchodu se třetími zeměmi, nedostatečně fungující energetická politika unie, zpomalená dynamika rozšiřování EU nebo existující překážky transatlantické ekonomické spolupráce.“ Bude také třeba vytvořit společnou migrační a azylovou politiku EU a dosáhnout celkově větší otevřenosti unie.
Nad koherencí (souvislostí) české zemědělské a obchodní politiky s rozvojovými cíli se zamýšlí studie Pražského institutu pro globální politiku Glopolis. K diskusi nad ní se s Petrem Lebedou z Glopolisu sešli hned čtyři náměstci ministrů, a to Helana Bambasováz ministerstva zahraničí, Martin Tlapa z ministerstva průmyslu a obchodu, Ivo Vrzal z ministerstva zemědělství a Marek Mora, který dělá náměstka ministrovi pro evropské záležitosti.
Ne zdravotní kontrola, ale prověření rozpočtu
Diskusi o zdravotní kontrole (health check) společné zemědělské politiky (SZP) již zahájila komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová. Očekává, že závěry z ní by měly být přijaty ještě v době francouzského předsednictví, tedy do konce letošního roku. Tyto závěry by se měly dotknout pravidel platných do roku 2013. To, co se bude v evropském zemědělství dít po tomto datu, bude úzce souviset se závěry výsledků revize rozpočtového rámce unie. Ta by měla proběhnout právě v době našeho předsednictví. Vzhledem k tomu, že SZP stále ukrajuje lví podíl ze společné bruselské kasy, bude se diskuse o budoucím rozpočtovém rámci samozřejmě úzce dotýkat zejména jejího budoucího financování. Jak vládní materiál uvádí, české předsednictví bude „v každém případě klást důraz na hlavní smysl revize, jímž musí být postupné snižování podílu SZP na výdajové straně rozpočtu.“ Přitom nadřazeným cílem všech úprav bude racionalizace prostředků směřujících do SZP z rozpočtu unie a jejich přesměrování na politiky přispívající k dlouhodobé konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. „Ve dvacátém prvním století by výdaje EU měly prioritně jít jinam, než do zemědělské výroby,“ konstatoval Moora s tím, že by se měl podporovat zejména výzkum, věda, inovace a další věci podporující růst a konkurenceschopnost unie. „Na druhou stranu musíme vnímat stav našeho zemědělství,“ dodal s tím, že je třeba dávat pozor na to, abychom si neuváženými kroky nepodřízli vlastní větev. Podle Vrzala by měl být náš přístup reálně liberální, protože absolutně liberálním bychom si mohli zhoršit konkurenceschopnost. Nemáme totiž, jak zdůraznil, ideální klimatické ani jiné podmínky a do EU jsme vstoupili se zpožděním. Proto snižovat dotace by se podle něj mělo až po srovnání výchozích pozic. ČR by podle něj měla podporovat snižování prostředků na přímé platby a přesun nárokových dotací do podpor na projekty rozvoje venkova, v nichž již nejde jen o zemědělství.
Povedeme opravdu unii? Hlavy států a vlád členských zemí unie schválily na posledním summitu portugalského předsednictví tzv. Lisabonskou smlouvu. Jde o poněkud upravený návrh ústavní smlouvy o unii, který v referendu odmítli Francouzi a Belgičané. Smlouva ještě musí schválit (ratifikovat) členské státy. Někde se to odbude v parlamentech, někde ale sáhnou k referendu (dnes je již jasné, že proběhne v Irsku), někde se již chystá předání smlouvy k posouzení ústavnímu soudu. Tento osud čeká smlouvu patrně v Německu a v ČR, pravděpodobné je, že k podobnému kroku se chystají i ve Francii. Schvalování patrně zbrzdí i provizornost vlády v Belgii. Pokud by se však jakýmsi zázrakem smlouvu podařilo ratifikovat, v souvislosti s předsednictvím přináší podle Mora jen dvě zásadní změny. Sice nahrazuje dosavadní půlroční předsednictví jeden a půl roku trvající vládou tří po sobě jdoucích států, ale „v rámci 18měsíčního předsednictví se budou tyto státy vždy po šesti měsících střídat,“ vysvětlil Mora. Změny však pocítí premiér předsedajícího státu a jeho ministr zahraničí. Premiér přijde o hlavní roli v unii, protože nadále už nebude předsedat Evropské radě. Tuto úlohu bude mít prezident unie s delším funkčním obdobím. O svou předsednickou roli přijde i ministr zahraničí. Jeho v křesle šéfa rady kolegů nahradí zvláštní představitel unie pro vnější vztahy. Rady ministrů ostatních resortů členských zemí unie i nadále povedou příslušní ministři právě předsedajícího státu.
Prioritou je liberalizace trhu
Podle Martina Tlapy je ČR třetí nejotevřenější ekonomikou v evropské sedmadvacítce a dlouhodobě prosazuje liberalizaci obchodu. Ta má podle něj dvě roviny. První je vnitřní trh unie, který má sice přívlastek jednotný, ale ne vždy tomu odpovídá. Proto bychom se v rámci svého předsednictví měli zaměřit na revizi zbývajících překážek na vnitřním trhu a navrhnout, co je třeba změnit. Pokud jde o obchod se třetími zeměmi, bude naše země možná podle Tlapy řešit, jak dál postupovat při jednáních v rámci Světové obchodní organizace (WTO). To znamená, zda uzavřít Katarské kolo jednání, či jaké další ambice si dát apod.
Druhou oblastí je revize ochranných opatření unie a posouzení, zda jsou třeba a zda opravdu dobře fungují. Tato opatření, jsou, jak Tlapa vysvětlil, často výsledkem iniciativy různých sektorů nebo firem a mají chránit některá odvětví. „Ale zapomíná se na zájem ostatních odvětví a spotřebitelů,“ podotkl Tlapa. ČR by se v době svého předsednictví měla podle něj zaměřit na to, zda tato opatření nejdou proti konkurenceschopnosti unie. Problémem ovšem je, že unii tvoří státy, které nezastávají stejný názor. Část z nich, jak Tlapa uvedl, se obává globalizace, cítí se jí ohrožena a hledá ochranu v netarifních překážkách přístupu na trh. Další členské země naopak chtějí otevřenější trh. Unie a rozvojové země
Před nedávnem ukončený summit Evropské unie a afrických zemí měl podle Tlapy rozpačité výsledky. Evropa sice nabízí pomoc a má zájem o obchod, ale zároveň prosazuje lidská práva a demokracii. Na druhou stranu dnes má zájem o obchod s Afrikou Čína a Indie a Jižní Korea. Na Afriku se více orientují i USA, které z ní chtějí dovážet 20 procent surovin, aby snížily svou závislost na nestálých zemích Středního Východu. Tyto státy si v souvislosti s obchodem takové podmínky jako EU nekladou. Proto při dohodách o obchodě, které by se s africkými zeměmi měly v době našeho předsednictví sjednávat, je třeba se snažit o to, aby obsahovaly záruky pro spolupráci a pro to, aby firmy mohly v Africe investovat a podnikat. Jen tím, že se Afrika stane bohatší, je možné – jak Tlapa uvedl, omezit migraci jejích obyvatel do Evropy.
Podle Petra Lebedy se unie na jedné straně snaží chudým státům pomoci, na druhé straně však hájí a podporuje neférové politiky, které chudé země poškozují. Jde zejména o společnou zemědělskou politiku a politiku obchodní. Jak Lebeda uvedl, ztráty chudých zemí z neférového obchodu dosahují ročně až 100 miliard amerických dolarů, zatímco globální rozvojová pomoc jen 70 miliard dolarů. Rozvojovým cílem tisíciletí je přispět na boj proti chudobě 0,7 procenta hrubého národního produktu (HDP). Tento cíl chce unie splnit již v roce 2015 a o pět let dříve chce na tento účel ročně poskytovat 0,56 procenta HDP. Podle Bambasové dala ČR letos na rozvojovou spolupráci 3,3 miliardy korun, což je 0,12 procenta HDP. Záměrem je zvýšit tento podíl na 0,17 v roce 2010 a na 0,33 procenta do roku 2015. Je to daleko méně, než je cíl unie. Masivní růst prostředků do současného systému by ale podle náměstkyně přinesl více problémů než užitku. Doposud rozvojovou pomoc poskytovalo devět resortů. Výsledkem byla obtížná domluva o prioritách. Zlepšení by měla podle Bambasové přinést připravovaná rada pro rozvojovou spolupráci a rozvojová agentura. Úkolem agentury bude dělat to, co doposud zajišťovaly jednotlivé resorty, tedy vybírat projekty a jejich realizátory, kontrolovat, kam jdou peníze, a koordinovat cíle podpory s naší zahraniční politikou.
