V průmyslovém Moravskoslezském kraji bylo zemědělství vždycky tak trochu Popelkou a muselo se často vyrovnávat s určitým nezájmem místních úředníků státní správy. Počátkem devadesátých let proběhla i tady v odvětví restrukturalizace, nicméně zůstala poněkud ve stínu privatizace zdejších klíčových průmyslových celků. O tom jak se tu dnes žije a hospodaří zemědělcům jsme hovořili s předsedou představenstva a ředitelem Regionální agrární komory Ostravsko Františkem Mariánkem.
Jaké jsou letos vyhlídky zemědělců v Moravskoslezském kraji?
Podle stávajícího stavu porostů obilovin očekávají zemědělci z Moravskoslezského kraje průměrné výnosy obilovin. Dlouhá a poměrně tvrdá zima ovlivní úrodu zejména ve vyšších polohách kraje. V jarních měsících docházelo k zaorávkám nejen u ozimého ječmene, ale i u ozimé pšenice a řepky. Náhradní osevy určitě nedosáhnou předpokládaných parametrů. Rovněž plocha osetá obilovinami celkem bez kukuřice na zrno ke sklizni je letos o 7037 ha nižší než v roce 2005 a činí 69 049 hektarů. Naproti tomu letošní plocha řepky olejné 18 066 hektarů je o 2264 ha větší.
Podle předběžných odhadů bude úspěchem, když průměrný hektarový výnos u obilovin celkem dosáhne úrovně čtyř tun z hektaru, což by představovalo celkovou sklizeň v regionu 276 196 tun obilovin, tzn. snížení výroby obilovin proti roku 2005 přibližně o 12 procent. Poslední prognóza je ale ještě skeptičtější. U řepky olejné je situace příznivější. Díky zvýšené osevní ploše by se mohlo sklidit asi 54 tisíc tun, což je naopak o nějakých 12 procent více než v minulém roce.
Hovořit o předpokládaných výnosech dalších významných tržních plodin, jako například cukrovka, kukuřice na zrno, mák, eventuelně brambory, je v současné době předčasné.
Z uvedeného vyplývá, že nabídka obilovin v našem kraji ale i v celé republice bude v sezóně 2006/2007 nižší v důsledku menších osevních ploch i nižšího hektarového výnosu proti roku 2005. Také nabídka obilovin v EU je odhadována jako průměrná a ceny v EU začaly stoupat. To znamená, že by se měla zlepšit i situace na světových trzích.
Závěr je jednoznačný. Cena obilí nastavená po žních v roce 2005 je podhodnocená a předpokládá se, že ceny obilí z letošních žní doznají významného nárůstu.
S cenou obilí úzce souvisí i farmářské ceny komodit živočišné výroby, zejména monogastrů, ale i u přežvýkavců. Současné ceny těchto komodit, například mléka, jsou likvidační, a pokud se situace nezmění, povedou k dalšímu snížení stavů prasat, drůbeže i dojných krav. Může být ohroženo plnění mléčné kvóty v kvótovém roce 2006/2007 včetně uvolněné restrukturalizační rezervy.
Také reforma cukerního pořádku dělá pěstitelům řepy těžkou hlavu. Postupné snižování zaručené ceny v průběhu čtyř let z 43,63 EUR/t na konečných 25 EUR/t při nárůstu fixních nákladů, cen hlavních živin v hnojivech, cen energií i nárůstu cen zhmotnělé práce nebude v žádném případě kryto kompenzační platbou v přislíbeném rozsahu. Všechny výše uvedené skutečnosti včetně opožděné výplaty dotací za agroenvi se promítají do ekonomické a finanční situace zemědělských podnikatelů a podniků. Obecně se dá říci, že s ohledem na zmenšující se rozměr zemědělství v Moravskoslezském kraji i s ohledem na neúměrně nízké ceny zemědělských komodit se neustále zvyšuje závislost zemědělců na dotacích, což je nepříznivý jev, Takže k optimismu, i přes určité lepší vyhlídky na trhu s obilovinami a řepkou, mnoho důvodů není.
Co v poslední době u vás nejvíc komplikuje zemědělcům život?
Hlavní problémy v souvislosti s nepříznivou situací zemědělců zřejmě pramení z málo kontrolovaných či nekontrolovaných a mnohdy zbytečných dovozů potravin či surovin pro potravinářskou výrobu. Podstatnou roli v této situaci sehrávají zřejmě obchodní řetězce, respektive jejich obchodní politika. Řetězce plně využívají svého dominantního postavení na trhu a nutí zpracovatele dodávat potravinářské výrobky za nestandardních podmínek a tito pak přenáší své problémy na zemědělskou prvovýrobu, která pak již nemá kam své problémy přenést. Obchodní řetězce jednají za nečinného přihlížení státu a zákonodárců. Zveřejňované dílčí problémy s potravinami zjištěné kontrolními orgány jsou jistě jen malým útržkem a stejně asi vyšumí do ztracena. Proto politika Agrární komory ČR i dalších nevládních organizací směřuje a bude směřovat k řešení tohoto hlavního problému.
19. června 2006 definovalo mimořádné zasedání obou sněmoven AK ČR naše požadavky na novou vládu – ať bude jakákoliv a ať bude ustavena kdykoliv. Vedení komory postupně projednává svá stanoviska s koaličními leadry a chystá se oslovit všechny poslance a senátory.
Jednání s politickými a vládními představiteli je samozřejmě jedna stránka věci. Druhá stránka je to, že zemědělci se musí přizpůsobovat daným výrobním a ekonomickým podmínkám. Ovšem i na této frontě je celá řada problémů a nejasností. I když se neustále hovoří o nepotravinářském využití zemědělské produkce ve výrobě pohonných hmot, energetice, stavebnictví apod., není v předstihu dán směr, kam se má naše zemědělství ubírat a za jakých podmínek. Stále nedořešený bioetanolový program, uplatnění MEŘA, uplatnění energetických rostlin je toho názorným příkladem. Není-li vytyčen směr a legislativa, těžko konzervativní zemědělec mění svůj názor na strukturu zemědělské výroby.
Změnila se situace zemědělců na severní Moravě po vstupu naší země do Evropské unie? Co je v této souvislosti trápí a jaké problémy naopak členství v unii odstranilo?
Vstup České republiky do Evropské unie přinesl zemědělcům nejen v Moravskoslezském kraji, ale i v celé republice mnohá pozitiva, ale i negativa. Vedle nových možností a příležitostí s sebou přinesl i větší rizika a tlaky na zemědělskou prvovýrobu i zpracovatelský průmysl.
Přizpůsobení se nařízením a normám EU v oblasti welfare zvířat, hospodaření na půdě, životního prostředí i na zpracování zemědělské produkce vytváří na zemědělství a potravinářství neúměrný finanční tlak, který v žádném případě není vyrovnáván systémem dotací jak v unii tak i v rozpočtu České republiky. Zůstává otázkou, zda tyto nároky jsou striktně dodržovány ve všech členských zemích, zejména v bývalé EU 15. Také dotační systém unie sice přinesl více peněz do resortu, ale svým technickým a praktickým provedením způsobuje zemědělcům řadu problémů. Zemědělci musí striktně dodržovat podmínky a termíny podávání žádostí, ale zpětně jim nikdo nezaručí ani výši ani termín výplaty podpor z jednotlivých dotačních titulů. Zemědělci za této situace nejsou schopní sestavit reálný tok finančních prostředků na celoroční období a dostávají se mnohdy nezaviněně do platební neschopnosti. Ani ministerstvo zemědělství ani Státní zemědělský intervenční fond nejsou schopny jim tyto alespoň termínové záruky poskytnout.
Je sice pravdou, že členství v unii otevřelo zemědělcům možnosti uplatnit se na zahraničních trzích, ale s ohledem na podstatně nižší dotace proti zemím původní 15 EU nemohou cenově konkurovat výrobkům, které se tam sice vyrábějí dráž než u nás, ale prodávají se levněji s ohledem na dotační politiku jednotlivých států.
Jinak je pochopitelně třeba s otevřením trhu souhlasit. Ovšem zahraniční obchod by se měl odehrávat za stejných ekonomických podmínek pro všechny členské státy EU, přičemž nejde jen o výši legálních dotací, ale i o sociální politiku monetární a fiskální politiku.
A to se týká i dovozů z Polské republiky zejména k nám na Severní Moravu. Přeshraniční obchodní aktivity Polska dané jednak dovozy do ČR, ale i přímými nákupny na příhraničních tržnicích výrazně negativně ovlivňují zemědělskou prvovýrobu v Moravskoslezském kraji. Jistě by stálo za úvahu zavést či zpřísnit kontrolu nezávadnosti a kvality dovážených produktů. Jinak se asi nedá těmto aktivitám zabránit.
Daří se u vás diverzifikovat příjmy zemědělských podniků?
Z pohledu nestranného pozorovatele se domníváme, že k zásadní diversifikaci zemědělské výroby a příjmu zemědělců zatím dochází jen velmi málo. V některých větších zemědělských podnicích byly zachovány či se rozšířily nebo se zavedly nezemědělské činnosti ve formě venkovského průmyslu, ale k diversifikaci ve formě zpracování nezemědělské produkce k různým účelům dochází jen sporadicky. Příčinu vidíme jednak celkové situaci v odvětví, ale především v nedostatku finančních prostředků na investiční činnost.
Jaké vidíte šance a perspektivy pro zemědělce a zemědělské podniky v regionu v dalších letech?
Šance a perspektivy pro zemědělce a zemědělské podniky Moravskoslezském kraji samozřejmě jsou, ale je třeba dořešit nejen již zmíněné problémy, ale celkovou situaci na venkově je nutné řešit komplexně.
Podíl potravinářského využití zemědělské produkce bude zřejmě dále klesat. Je ovšem třeba nastavit takové podmínky, aby nepotravinářské využití produkce a péče o krajinu se zemědělcům alespoň minimálně vyplatilo. Nemusím přece zdůrazňovat, že bez docílení určité míry zisku se v žádném oboru tedy ani v zemědělství podnikat nedá. Bioetanolový či energetický program pro zemědělce je velmi lákavý, ale v žádném případě nelze akceptovat cenu obilí na bioetanol nabízenou potencionálními investory či ceny za masu energetických plodin nabízené teplárnami a elektrárnami. Světlou výjimkou jsou asi bioplynové stanice s výrobou elektrické energie se svou zaručenou cenou za energii a zaručeným odběrem. Jejich rozšíření však zatím brání vysoké investiční náklady a nedořešená dotační politika jejich výstavby.
Šance odvětví v Moravskoslezském kraji jsou tedy dány jednak dořešením legislativních záležitostí a jednak změnou myšlení a přístupu zemědělců samých ke své činnosti a produkci. Nechtějme však jenom veškerou zemědělskou půdu zalesnit a nastavět golfová hřiště.
