Věčný spor mezi „horami a nížinami“ o to, kdo je na tom lépe a kdo hůř, je v poslední době opět hlasitější. Všem jde o peníze a nyní se hraje o rozdělení finančních prostředků v příštích sedmi letech z nového evropského fondu.
Letošní přímé platby skutečně dosáhnou nejvyšší možné úrovně vyjednané s Evropskou unií, tedy 65 procent toho, co dostanou farmáři v původní evropské patnáctce. Minulý týden to oficiálně potvrdil ministr zemědělství Jan Mládek.
Zemědělci, kteří se starají o louky a pastviny, ale poukazují na to, že prospěch z toho budou mít jejich kolegové hospodařící na orné půdě, když národní doplňkové platby, o něž tu šlo, se poskytují na ornou půdu. „Plošnou podporu vybraných plodin na orné půdě zemědělci chápou jako signál k intenzivnímu hospodaření v méně příznivých oblastech. To je ale v rozporu s oficiálně deklarovanou politikou ministerstva zemědělství a potřebami státu,“ konstatuje předseda Svazu marginálních oblastí Milan Boleslav.
„Zatravnili jsme, dvakrát ročně sklízíme trvalé travní porosty a paseme, téměř nic neprodukujeme. Tak to po nás společnost chce, ale dává na to méně peněz, než jsou náklady,“ říká Josef Vraný ze statku ve Stráži nad Ohří na Karlovarsku. S dalšími členy rodiny pečuje o krajinu na zhruba 700 hektarech. Podobně jako jinde ve vyšších oblastech jde o ekologickou farmu s extenzivním chovem skotu bez tržní produkce mléka. „Soused, který hospodaří v produkční části našeho okresu, je na tom nesrovnatelně lépe než my. On bere dotace na ornou půdu z národních plateb, navíc může na rozdíl od nás pěstovat různé tržní plodiny. My téměř nemůžeme vyrábět a příspěvek na oblasti LFA představuje jen asi třetinu diferenciální renty, kterou bychom měli dostat, pokud bychom se porovnávali třeba s Polabím,“ tvrdí Josef Vraný.
Předseda Svazu marginálních oblastí na nedávném členském shromáždění také kritizoval, že podpora ekologického hospodaření na trvalých travních porostech ve výši 1100 korun na hektar se přes rostoucí inflaci a náklady téměř osm let nezměnila. „V důsledku toho loni poprvé tyto plochy klesly,“ dodal. Boleslav proto velmi vítá slova ministra Mládka v televizi, kde přislíbil úpravu dotací tak, aby se zvýšily ekologické plochy.
Svazu, který hájí zájmy zemědělců hospodařících v oblastech LFA na zatravněných pozemcích, přibývají noví členové. Nyní jich má 192 s výměrou 163 tisíc hektarů.
Aktivizují se také zemědělci z produkčních oblastí, nespokojení se svou ekonomickou situací. Nejvíce slyšet je jižní Morava. „Je správné, když naše zemědělství je v zisku. Měl by se ale dostat ke všem. Jenže třeba okresy Hodonín, Břeclav a Znojmo po vstupu do Evropské unie obrovsky zchudly,“ tvrdí Jan Hajda z jihomoravské regionální agrární komory. „Podniky, které musí se svými výrobky do obchodních řetězců, postihlo hned v prvním roce připojení k unii veliké snížení cen hlavně u zeleniny, ovoce, vinných hroznů a samozřejmě u obilí. Dotace jim tento propad nenahradily,“ uvedl. Tíživá finanční situace nyní produkční oblasti podle Hajdy opět spojuje, když už před třemi lety se „nížiny“ pokusily vytvořit vlastní platformu pod názvem Svaz zemědělců produkčních oblastí, který se však neujal. Intenzivní oblasti mají svou váhu v Agrární komoře ČR a Zemědělském svazu ČR. „Pod záštitou regionálních agrárních komor a za přítomnosti hejtmanů probíhají jednání na ose Brno, Olomouc a Hradec Králové,“ upřesnil současné aktivity Hajda. Resortní ministerstvo a Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky by podle něho měly vyhodnotit, jak je na tom která oblast a podle toho přijmout opatření. „Do takové analýzy se ale nikomu nechce,“ lituje.
Jak si vedou podniky, si zjišťuje pro odhady výsledků celého odvětví Zemědělský svaz ČR. „Ukazuje se, že jsou obrovské rozdíly mezi jednotlivými podniky v jednotlivých oblastech. Nemůžeme však vyvodit závěr, jestli jsou na tom lépe podnikatelé v nížinách nebo oblastech LFA,“ odpověděl předseda svazu Miroslav Jirovský. Nesouhlasí s tím, aby se úspěšnost posuzovala podle výše zisku na hektar, kde mají navrch produkční oblasti. „Toto není argument pro srovnání, zda jsou lepší nížiny nebo podhory. V intenzivních oblastech musí zemědělec vydat troj i více násobek nákladů k dosažení určitého zisku. Hodnotit by se mělo podle rentability nebo zisku na pracovníka,“ zdůraznil Jirovský.
