Evropská komise dnes zveřejnila návrh klimaticko-energetického balíčku. Jde o čtveřici návrhů nových právních předpisů, které mají Evropské unii pomoci dosáhnout tří náročných cílů, které stanovil summit Evropské unie vloni v březnu. Závazek se týká snížení emisí CO2 do roku 2020 o dvacet procent oproti roku 1990 (v případě, že se zapojí i další velcí světoví znečišťovatelé, pak půjde o snížení o třicet procent), zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 20 % do roku 2020 a zvýšení podílu biopaliv v dopravě v každém členském státě na 10 % do stejného roku. Informoval o tom tiskový mluvčí ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar.
„Naším odborníkům na ochranu klimatu a energetiku teď začíná perná práce a složitá jednání v rámci evropské sedmadvacítky. Jako celek ale návrh komise vítáme. Ode dneška se můžeme začít bavit velmi konkrétně, věcně a nad přesnými čísly, údaji a právními návrhy,“ řekl ministr životního prostředí Martin Bursík.
Ministerstvo životního prostředí zatím nemělo příležitost se v uplynulých hodinách s konečnou podobou návrhů detailně seznámit, ovšem ministerští experti je již studují, aby bylo možné obratem zahájit konkrétní jednání o podrobnostech. Komise v klimaticko-energetickém balíčku předložila návrh novely směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS), návrh rozhodnutí o rozdělení redukčních závazků pro emise skleníkových plynů mezi jednotlivé členské státy, návrh směrnice o ukládání CO2 do geologického podloží (carbon capture and storage) a návrh směrnice o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů.
„Velmi podporujeme také snahu Evropské komise, aby celý balíček byl projednán v Evropské radě a parlamentu tak, aby mohl být přijat ještě v současném funkčním období Evropského parlamentu,“ uvedl Bursík. „My proto intenzivně spolupracujeme se současným slovinským předsednictvím, ale i s francouzskými kolegy, kteří převezmou v polovině roku vedení unie od Slovinců. Za našeho předsednictví by potom měl přijímací proces dojít do finále v Evropském parlamentu,“ doplňuje vicepremiér Bursík. Již zítra se proto v Bruselu setká s ministry životního prostředí ze Slovinska, Francie a Švédska, aby se zástupci Evropského parlamentu a Komise dohodli harmonogram projednávání celého balíčku.
Cílem balíčku je především snížení emisí plynů, přispívajících ke změnám klimatu. Evropská unie patří mezi největší producenty hlavních skleníkových plynů – tedy CO2 a N2O. „Evropská unie musí potvrdit svoji roli lídra v prosazování nových energeticky úsporných technologií a v ochraně klimatu, aby mohlo na klíčovém kodaňském summitu OSN o klimatických změnách v prosinci 2009 dojít k nové dohodě o ochraně klimatu, která nahradí Kjótský protokol,“ sdělil český ministr životního prostředí.
Podle návrhu komise se má změnit evropský systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Nově do něj budou zahrnuty některé sektory, jako je výroba čpavku či hliníku. Zahrnovat bude také mimo CO2 i emise N2O a dalších skleníkových plynů. Naopak má znamenat zjednodušení pro menší podniky, které vypouštějí pouze malé množství CO2 a jejich účast v systému je podle dosavadních zkušeností neefektivní – administrativní náročnost může převyšovat výsledný efekt. Emisní povolenky pro sektor energetiky by od roku 2013 neměly být přidělovány zdarma, ale formou aukcí. U ostatních sektorů by se na aukce mělo přejít postupně do roku 2020. Důvodem je především ochrana evropského průmyslu – u sektorů, které mohou být vystaveny mimoevropské konkurenci, je forma přidělování povolenek zdarma formou ochrany před „vývozem uhlíku“ do zemí, které jsou v ochraně klimatu méně aktivní. Další zvažovanou formou ochrany je i zavedení cel, případně povinnosti nákupu emisních povolenek na dovoz výrobků z takových zemí, o kterém se uvažuje po roce 2011. Změny v EU ETS začnou fungovat po roce 2012, kdy skončí současné obchodovaní období.
Komise nastaví celoevropský strop emisí skleníkových plynů (nebudou již tedy existovat dosud známé národní alokační plány), zahrnutých do EU ETS, který se bude postupně snižovat do roku 2020, kdy bude jeho hodnota o 21 % nižší, než emise z roku 2005. V sektorech, které do systému emisního obchodování nejsou zahrnuty (např. zemědělství, sektor budov, silniční doprava, apod.) by se měly emise snížit do roku 2020 o 10 % oproti roku 2005.
„Se zájmem očekáváme, jaké konkrétní návrhy přinese směrnice o ukládání uhlíku do podzemí,“ říká náměstek ministra pro ochranu klimatu a ovzduší Aleš Kuták. V případě této metody zachycování skleníkových emisí, známé pod zkratkou CCS (carbon capture and storage) je třeba analyzovat její reálný přínos pro ochranu klimatu i ekonomickou stránku. „Jde nicméně o technologii, která může mít před sebou slibnou budoucnost,“ upozornil Kuták.
Směrnice o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie stanovuje mimo jiné závazné cíle podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie, a také cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě. Pro ČR navrhuje Evropská komise podíl energie z OZE ve výši 13 % konečné spotřeby energie v roce 2020. „Jde prakticky o potvrzení návrhu, s kterým šla do jednání česká vláda,“ řekl Bursík. Český návrh spočíval v závazku 8,6 % OZE na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů (tedy „na vstupu“, bez odečtení ztrát při výrobě a transportu energie). Přepočítáno na konečnou spotřebu energie (tedy „na výstupu“, po odečtení těchto ztrát) jde o 12,45 %, tedy přibližně o 0,5 % odlišnou hodnotu, než je Komisí navrhovaný cíl pro ČR. „O tomto čísle můžeme bez problémů jednat, není příliš vzdálené od našich vlastních expertních odhadů kapacity obnovitelných zdrojů, které u nás máme reálně k dispozici,“ doplnil náměstek ministra Kuták.
Návrh Evropské komise nakonec obsahuje i závazek na 10% podíl biopaliv v dopravě, kterého by měl každý členský stát dosáhnout v roce 2020. Návrh směrnice ale zároveň obsahuje kritéria udržitelnosti produkce biopaliv. Tato kritéria určí limit pro minimální snížení emisí skleníkových plynů díky využití biopaliv, budou také stanovena území, kde nebude možné rostliny pro produkci biopaliv pěstovat. Členské státy mají požadovat po dodavatelích ověření informací o původu biopaliv. EK bude moci akreditovat dvou či vícestranné dohody mezi členskými státy a producentskými zeměmi. Akreditace bude důkazem shody produkce biopaliv s požadavky kritérií udržitelnosti.
