V krmivářské praxi ještě stále není plně akceptován a uplatňován vztah kvality, nutriční hodnoty, stability a dietetické hodnoty krmiv k příjmu sušiny krmné dávky, produkční účinnosti, fyziologii trávení a prevenci produkčních a reprodukčních chorob. V oblasti hygieny výživy zvířat je nutné věnovat zvýšenou pozornost nejen kvalitě a zdravotní nezávadnosti objemné a jadrné složky krmné dávky, ale také kvalitě napájecí vody.
Kvalitní objemná krmiva mohou uhradit 50–60 % potřeby NL a NEL a 80–90 % NDF v krmné dávce.
Ke krmení jsou nezpůsobilá krmiva smyslově zkažená, plesnivá, nahnilá nebo shnilá, silně nažluklá, zahliněná, ale také silně kontaminovaná rostlinami nebo semeny plevelů.
Dieteticky nevhodné je zkrmování čerstvého sena nebo siláží bez proběhnutí fermentačních a zracích procesů.
O době nezbytné k dosažení optimálních dietetických vlastností krmiv vhodných k bezpečnému krmení rozhoduje nejen složení sušiny a způsob konzervace, ale také povaha krmiva. Podle nových poznatků o procesech zrání a skladování u siláží se doporučuje vhodná doba pro krmení u biologicky inokulovaných siláží 3–5 týdnů, u chemicky ošetřených siláží 7–8 týdnů a zhruba stejná doba platí i pro zkrmování nového a vyzrálého sena, nemají-li u skotu nastat dietetické poruchy. Hygienicky velmi špatně jsou posuzována krmiva napadená skladištním hmyzem, larvami nebo parazity, které mohou způsobovat onemocnění nebo být přenosné na člověka. Ke krmení jsou nezpůsobilá také krmiva, která obsahují zbytky různých ochranných prostředků (herbicidy, insekticidy, fungicidy aj.) používaných k hubení plevelů, škůdců, pokud přesahují povolenou mez určenou příslušnou vyhláškou.
Nezpůsobilá jsou také krmiva, která mají znaky zkažení způsobené činností mikroorganismů, zjistitelné již senzorickým posouzením nebo mikrobiologickým rozborem.
K vadám a znehodnocení objemných krmiv dochází před sklizní i po ní, stejně jako v průběhu skladování. Z rizik, která přicházejí v úvahu před sklizní plodin, je vhodné připomenout zejména fuzariózu (tzv. polní plísně Fusarium, Cladosporium, Alternarium), popř. fuzáriovou hnilobu způsobenou houbou Fusarium putrefaciens.
V současné době v důsledku nedokonalého či nesprávného moření osiva nebo nedodržování zásad osevního postupu je velmi aktuálním problémem rozšíření na obilninách výskytu snětí (třída Endomycetes), kterou tvoří dva řády, sněti prašné (Ustilaginales) a sněti mazlavé (Tilletiales). Do ařádu prašných snětí patří: prašná sněť pšeničná (Ustilago tritici), prašná sněť ječmenná (Ustilago nuda), tvrdá sněť ječná (Ustilago hordei), sněť ovesná (Ustilago avenae, Ustilago levis). Poměrně značně rozšířená je také sněť pšeničná zakrslá (Tilletia controversa), která je na obilninách častější než sněť prašná.
Sněť mazlavá pšeničná (Tilletia caries), popř. sněť mazlavá hladká (Tilletia foetida) vytváří v zrnech klubíčka chlamydospor, které obsahují podle Kalače (1983) hnědočernou nepříjemně páchnoucí hmotu výtrusů (pach po trimetylaminu). Snětí napadené obilniny mají horší, omezené nutriční zhodnocení v krmných dávkách. Výskyt snětí napadeného obilí v rozsahu do 0,5 % lze ještě zařadit do krmných směsí, tedy i vykupovat. Takto ve větší míře znehodnocené obilniny nejsou vhodné pro březí plemenice a pro mladé kategorie skotu. Také výskyt sněti kukuřičné (Ustilago maydis, Ustilago zeae) snižují krmnou hodnotu kukuřičných siláží, jejich stabilitu i vhodnost pro krmení (pouze pro výkrm skotu).
Dále existuje celá řada chorob u skladovaných krmiv, které se vyskytují až po sklizni. Vlivem příznivým podmínkám pro rozvoj skladové mikroflóry (teplo, vlhkost nad 14–17 %, přístup vzduchu) může dojít k intenzivnímu rozvoji plísní rodu Aspergillus flavus, Penicillium, popř. Mucoracae) a jejich činností pak i k tvorbě toxinů. Plísně v silážích a krmivech obecně představují velmi závažný nutričně-zdravotní problém, který je navíc znásoben problémem všudypřítomností mikroskopických hub. Aktivita plísní v objemných krmivech může být zvláště problematická, pokud pokosená píce je kontinuálně a dlouhodobě po dobu více dnů vystavena vlhkému počasí nebo pokud je krmivo silážováno namrzlé, nahnilé nebo silně kontaminované zeminou. Jestliže kvasinky měly alespoň částečně pozitivní roli v počáteční fázi kvašení při spotřebě kyslíku, plísně patří mezi zcela nežádoucí mikroorganismy, jejichž větší výskyt je zároveň spjat s nedostatečnou technologickou kázní a disciplínou, ale zároveň jsou i signálem velmi nízké hygienické kvality.
Preventivním opatřením k zamezení jejich činnosti je důkladné usušení substrátu na obsah vlhkosti u sena a slámy pod 14 %, u zrnin pod 13 %, při kterém již zpravidla nedochází dodatečně k žádnému napadení a znehodnocení produktů skladištními houbami.
Zelená hniloba vzniká ve vlhkých skladech (krechtech) na poškozených okopaninách a je způsobena především plísněmi Penicillium expansum, popř. crustaceum. Šedá hniloba je vyvolaná mechanickým poškozením a napadením houbou z rodu Botrytis cinerea. Růžová hniloba zpravidla napadá substráty už dříve napadené Trichothecium roseum.
Hygienické posuzování jadrných krmiv
Nežádoucí mikrobiální pochody mohou za určitých podmínek způsobit zhoršení jakosti nebo úplné znehodnocení krmiv. V této souvislosti je nutno upozornit na skutečnost, že je ze zákona zakázáno provádět snížení obsahu nežádoucí mikroflóry nebo jejich metabolitů ředicí metodou.
K hygienickým vadám nebo nežádoucím změnám patří také následky změny vlhkosti suroviny, změny kyselosti, tuku, bílkovinného a sacharidového komplexu.
Změna kyselosti (titrační kyselost i pH) se v průběhu skladování mění, a to zejména v závislosti na teplotě vzduchu, velikosti měrného povrchu a vlhkosti skladovaného substrátu. Během skladování probíhá intenzivní enzymatická činnost (často i mikrobiálního původu), jejímž následkem je právě zvýšení kyselosti, ale také hydrolýza tuků a často i hluboká proteolýza. Vzniklé produkty jsou zpravidla látky kyselé povahy, vyjma produktů rozkladu bílkovin.
Změny v bílkovinném komplexu u bílkovinných krmiv, pokud jsou skladovány v nepříznivých podmínkách, vedou ke snížené bílkovinného N a nárůstu aminového N, čímž může docházet ke zhoršení jakosti. Podobný průběh je potvrzen také u dlouhodobě skladovaných siláží.
Změny v sacharidovém komplexu souvisí také se změnami aktivity amyláz, čímž může současně docházet i ke změnám vlastností škrobu, jeho stravitelnosti, neboť v průběhu skladování se postupně zvyšuje i teplota jeho mazovatění.
Hygienické požadavky na napájecí vodu
Napájecí (exogenní) voda má rozhodující vliv na užitkovost i zdraví zvířat, a proto musí být dostupná zvířeti ad libitně v průběhu celého dne. Celková spotřeba vody závisí nejen na užitkovosti zvířat, plemeni, věku, způsobu chovu, ale také na teplotě prostředí. V závislosti na složení krmné dávky se mění i denní potřeba vody (4–6 l/kg sušiny krmné dávky). Z hygienického hlediska je nezbytné, aby byla k dispozici vhodná napájecí koryta (délka 8 cm, s hloubkou 15–30 cm, a vhodnou výškou 60–80 cm. Současně je nezbytné, aby se vyloučila nežádoucí kontaminace vody (mikrobiologicky, chemicky). Jednotlivá zvířata upřednostňují určité typy napáječek. Frekvence příjmu vody zvířaty závisí na počtu napáječek, teplotě prostředí a RV vzduchu.
Vzhledem k vysoké celkové dávce je nezbytné, aby měla charakter pitné vody, tzn. musí:
- být zdravotně nezávadná (chemicky i mikrobiologicky),
- mít osvěžující efekt (teplota 13–15 OC), při kterém se současně omezuje růst a množení škodlivých mikroorganismů,
- hodnota pH by se měla pohybovat v rozmezí 5,5–7,5 (mezní hodnota pH 9,5),
- pravidelné čistění napáječek (1–2 dny, resp. vhodné umístění cisterny skotu na pastvinách do přirozeného stínu,
- zabránit nekontrolovatelnému napájení z přirozených rezervoárů (nebezpečí rozšíření parazitárních onemocnění),
- napáječky musí splňovat požadavky nejen na hygienický stav vody, ale také na plynulý a vysoký příjem,
- voda je zpravidla přijímána na začátku cesty (před dojením nebo až na cestě u krmiva).
Poznámka:
Dusičnany jsou součástí průmyslových hnojiv. Z polí se dostávají do vody. Ve střevech se mohou redukovat na dusitany. Bakteriálním působením se mění na dusitany (nitrity), které ohrožují zvířata anebo i malé děti methemoglobinemií (železo v hemoglobinu je oxidováno na Fe3+, které už nemůže přenášet kyslík) a živočich se může zadusit („modrání“).
U dospělého jedince je toto nebezpečí menší, protože má enzym (methemoglobinreduktáza), který je schopen železo zpětně redukovat na dvojmocné.
Klíčové informace
- Vlastní kvalita objemných krmiv je ovlivněna vedle druhového zastoupení půdně-klimatickými podmínkami, stresovými vlivy, vegetační sklizňovou fází, způsobem konzervace, skladování, ale také formou krmení.
- Za nezpůsobilé k přímému zkrmování zvířatům se považují také semena luštěnin, obilniny či extrahované šroty olejnin, které vykazují nejen odlišné smyslové změny, jsou vizuálně napadeny skladištními škůdci, vykazují mikrobiologické znehodnocení, popřípadě neodpovídají požadavkům vyhlášky uvádějící požadavky k zákonu o krmivech č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších úprav.
Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.
Ing. Jitka Dvořáčková
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Prosím, mám dotaz :
Jaká je limitní hodnota dusičnanů pro pravidelné napájení skotu, ovcí a koní vzhledem
k možné redukce na dusitany a následné oxidaci železa na Fe3+ ?
Předem děkuji za odpověď.