Na rozcestí stojí evropské a zejména české lesnictví. I vzhledem k měnícím se podmínkám na globálním trhu se dřevem je nutné hledat nové cesty jeho financování. O možnostech, které pro ekonomický pilíř trvale udržitelného hospodaření v lesích dává Národní lesnický program II diskutovali lesníci na semináři pořádaném Českou lesnickou společností.
Podle Vladimíra Krečmera z České lesnické společnosti (ČSL) se otazník nad dalším vývojem lesního hospodářství a lesnictví objevuje již skoro půl století. U nás se však vzhledem k vývoji izolovanému od západního světa projevil až po roce 1990. Teprve v souvislosti s Evropskou unií se i u nás mluví o třech pilířích udržitelného rozvoje - ekonomickém, environmentálním a sociálním. Kromě ekonomických cílů nakládání s lesy, spjatými u nás zatím převážně jen s těžbou dřeva, se daleko slaběji projevují aspekty ochrany životního prostředí a jeho složek a také otázky sociální. Naše lesní hospodářství podle Krečmera nadále kulhá o jednom nosném – ekonomickém - pilíři a ostatní dva jsou jen slabé a pouze jej podpírají. Do lesního hospodářství se stále více promítají dvě krajní ideologie - ekonomismus a ekologismus. Ekonomismus vidí les jen jako zdroj dřeva a lesnictví bere jako nepatrného přispěvatele do hrubého domácího produktu. Na druhé straně se ekologismus dívá na les pouze z hlediska ochrany přírody. Opírá se přitom o představu, že co příroda činí, dobře činí. Tato ideologie ovládla ekologický pilíř a postupuje proti pilíři ekonomickému různými nemalými sankcemi a omezeními. Podle naší legislativy je dokonce majitel lesa povinen strpět újmu své hospodářské činnosti. Mimoprodukční funkce lesa již dávno nejsou podle Krečmera pro lesní hospodářství beznákladové a aby se mohly plně rozvinout, bylo by třeba i do nich investovat, například do ochrany před vodním živlem, ochrany zdrojů pitné vody i do lesů pro potřeby rekreace. „Jako lesnictvo bychom měli přejít od krásy lesů a dřeva na funkce environmentální a sociální. Pokud tato cesta nebude nastoupena, dojde k marginalizaci lesního hospodářství, kterou cítíme již dnes,“ varoval Krečmer.
Jak získat finanční prostředky
Kromě prodeje dřeva mohou majitelé lesů získat finanční prostředky třemi cestami. První z nich jsou dotace. Jsou sice do jisté míry dané zákonem. Na druhou stranu po převedení ze státu na kraje jsou nejen nejednotné, ale navíc závisí ve značné míře na možnostech a ochotě kraje tyto prostředky poskytovat. Druhou možností je náhrada za omezení hospodaření. Jde zejména o omezení na základě ochrany přírody a krajiny a sítě Natura 2000. Náhrady však, jak poukázal Luděk Šišák z ČZU, se počítají podle metodiky dané těmi, kteří újmu působí. Proto je zcela na místě pochybnost o objektivnosti takových kompenzací. I tady je problém, jak lapidárně shrnul Martin Chytrý z Vojenských lesů a statků ČR: Je sice řečeno, že je na náhradu nárok, není ale známo kolik. Pokud se náhrada nezdá majiteli lesa adekvátní, nezbude mu, než se o její výši soudit. Třetí možností, která by měla v lesním hospodářství posilovat, je nákup služeb, jež společnost od lesa požaduje.
Velkou konkurencí jsou rychle rostoucí dřeviny To, že je třeba posílit možnosti financování lesů z jiných zdrojů než jen z prodeje dřeva, jasně dokládá současný globální vývoj v jeho produkci. Jak uvedl Robert Babuka, již dnes jsou převládající surovinou pro výrobě vláknitých materiálů na plantážích pěstované rychle rostoucí dřeviny. Průmysl zpracovává na tento účel ročně 1,6 až 1,8 miliard krychlových metrů dřeva. Podle Babuky by se rychle rostoucí dřeviny měly v roce 2020 ve světě pěstovat na 400 milionech hektarů a poskytnou 1,8 miliardy krychlových metrů dřeva. To bude mít zásadní dopad na udržitelný rozvoj lesního hospodářství. Co tedy bude s ostatními lesy, když o dřevo z nich nebude zájem? Budou sice poskytovat mimoprodukčí funkce, ale kdo je bude chtít platit?
Obrovský nástup plantáží rychle rostoucích dřevin má zejména Brazílie. Pokrývají dnes 19,5 milionu hektarů a vytvářejí více dřeva, než nejlesnatější země Evropy Finsko. To, jak se předpokládá, sníží do roku 2015 svou produkci dřeva o jednu třetinu. Pozadu nezůstává ani Čína, která ročně na plantážích produkuje 160 až 180 milionů krychlových metrů dřeva.
Babuka upozornil, že ČR je v dřevařské výrobě jednou z nejotevřenějších ekonomik světa. Kolem 70 procent u nás vytěženého dřeva se prodává za hranice nebo jej zpracují u nás nadnárodní firmy. Za deset let budou však tyto firmy získávat potřebnou surovinu daleko levněji, takže odejdou nejen od nás, ale také třeba ze zmíněného Finska. Plantáže rychle rostoucích dřevin znamenají totální zásah do všech podnikatelských aktivit v lesním hospodářství. Přitom dřevo z plantáží má certifikát FSC. Uspokojí tedy i velké nadnárodní firmy, které si dávají závazky na to, jaký budou mít v budoucnu podíl certifikované suroviny.
Příklady placených služeb
Ze zahraničí jsou známy příklady placení za jiné produkty lesa a za služby, které lesy poskytují veřejnosti. Podle Jiřího Matějíčka z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti jde třeba o houbařské lístky, které se prodávají v Itálii. Jinou možnost skýtá například prodej vody z lesních pramenů. Město Amsterodam zpoplatnilo využívání svých lesů pro natáčení filmů a reklamních spotů, pořizování fotografií, pořádání módních přehlídek či svateb. V Německu nabízí soukromý majitel lesa prostory na pořádání seminářů. Lesy se mohou také stát předmětem sponzoringu spojeného s reklamou. Příklad pochází opět z Německa, kde prodejce aut si dělá reklamu tím, že sponzoruje výsadbu lesa. Les je možné využívat celoročně k rekreačním účelům. Lze vybírat poplatky za vjezd do lesa, používání lesní cesty i za parkování na parkovišti. Z Rakouska je známý příklad pronájmu části lesa za účelem zřízení běžkařských tratí. Šlágrem posledních let je podle Matějíčka pohřbívání v lese. Jde o možnost propachtovat si v lese strom, u něhož se mohou uložit urny. V Německu je již 25 takovýchto lesních hřbitovů. Majitel lesa přitom pronajímá svůj porost nebo přímo jednotlivé stromy, stará se o zajištění přístupu apod. V tomto případě je možné získat z hektaru lesa 50 až 60 tisíc eur za rok. Jinou placenou službou je tzv. agroforest. Jde třeba o prasata pasoucí se za úplatu v dubových lesích na spadlých žaludech. Je nutné přejít od pojetí funkce lesa k lesnickým službám. Funkce není možné prodat, říká Matějíček. Důležitý je podle něj právní rámec, který by měl majitelům lesa dovolit tyto služby za úplatu poskytovat. Co dnes není obchodovatelné, může zítra obchodovatelné být, upozornil.
