Poměrně poklidná byla mlékařská scéna v uplynulém roce. Po zmatených zásazích státu, které v roce 1999 zbortily trh s mlékem, se loni stabilizovala nákupní cena. Určitě se o to zasloužila pravidla regulace platná po celý rok. Zatímco některým mlékárnám dovolila ekonomická situace investovat do své budoucnosti, jiné se snažily prosadit se ne vždy seriózními praktikami a některé prostě nezvládly krizi a vypadly z kruhu zpracovatelů. Razantnější selekce však mlékaře teprve čeká.
Svoji nespokojenost s farmářskými cenami mléka jeho dodavatelé často spojují s nadbytkem zpracovatelských kapacit. Kolik je jich skutečně navíc, se však podle ředitele Českomoravského svazu mlékárenského Michala Němce nedá jednoduše vyčíslit. "Musí se posuzovat podle jednotlivých skupin výrobků. Nadbytečné kapacity nejsou u sýrů, ale nedá se to už říci o některých konzumních výrobcích či sušeném mléku," porovnává.
K pročištění mléčného trhu chtějí přispět zemědělci prostřednictvím centrálního odbytového družstva Mlecoop. Podle ředitele mlékárenského svazu však rapidní vytříbení zpracovatelů nastane hlavně před naším vstupem do Evropské unie. "Některé mlékárny nebudou schopny splnit normy EU a nebudou moci na trhu fungovat. Už dnes je tu ale řada kapacit, které vyhovují požadavkům Unie a vyvážejí do jejích zemí," říká Němec. Z více než 70 mlékáren má povolení pro export do EU podle jeho slov více než 20 provozů. "Nedá se ale prostě poměřovat, že je to jen necelá třetina zpracovatelů. Zpravidla jde totiž o velké provozy a jejich podíl na zpracování mléka v rámci republiky je větší," zdůrazňuje.
Stává se, že stejně jako u masokombinátů, i u mlékáren neobstojí v konkurenčním boji vedle zjevných adeptů na prohru také moderní provozy. V minulosti to byly třeba nové mlékárny v České Lípě, Liberci, jako perspektivní se jevila pardubická Milpa. Zatímco některé zkrachovalé kapacity se noví majitelé či nájemci snaží oživit, jako třeba českolipskou nebo plzeňskou mlékárnu a chtějí se o to pokusit i zájemci o koupi Milpy, jiné se s návratem mohou zřejmě už definitivně rozloučit. Obnovení výroby ve zkrachovalé zlínské mlékárně její nový vlastník naprosto vylučuje. O karlovarskou mlékárnu Intermilk, která se v polovině loňského roku ocitla v konkursu, má zájem město a na jejím místě hodlá po demolici postavit bytové domy, parkovací prostory a rozšířit zeleň.
Do obtíží se jednotlivé firmy mohou dostat z různých důvodů, někdy je do složité situace přivede i stát, jako v případě Jihočeských mlékáren, podniku v rozvoji, schopném dobře se uplatnit na domácím i zahraničním trhu.
Koncentrace zpracovatelských kapacit, která bývá například v mlýnsko-pekárenském průmyslu považována za perspektivní cestu, se v mlékárenství ne vždy osvědčuje. Plzeňský Kovopetrol, který do této oblasti vstoupil s velkolepými záměry, ji už téměř definitivně opouští.
Pokračuje zájem zahraničního kapitálu o české mlékárenské provozy. V loňském roce získala významného výrobce sýrů - Želetavskou sýrárnu - francouzská firma Fromageries Bel. Mít vlastní výrobní kapacitu v České republice je snahou německé společnosti Zott, která se poohlíží po vhodném existujícím provozu a nevylučuje ani výstavbu nového. Takzvaně na zelené louce u Dvora Králové na Trutnovsku má vyrůst nová zpracovatelská kapacita zaměřená na produkci čerstvých sýrů, které by mohly obohatit domácí trh. To si slibuje německý podnikatel, který s tímto sortimentem úspěšně expandoval v Německu.
Alespoň letmo se podívejme na stav mlékárenství v jednotlivých regionech na konci 20. století.
Určitě nejhůře ze všech krajů dopadly severní Čechy, kde byl největší úbytek producentů mléka. Zůstala tu lounská mlékárna, za níž dnes stojí firma Alimpex, distribuční společnost, zabývající se především prodejem mlékárenských výrobků. Razantně vstoupila do trhu s mlékem, ale způsobem, který kritizují především mlékárny zapojené do regulace trhu, jež musí zemědělcům platit minimální cenu (a do třiceti dnů). Tyto mlékárny jistě právem kritizují ty firmy, které za mléko platí méně a zjednodušují si díky tomu situaci na trhu. "Dr. Halíř" - obchodní značka pro výrobky Alimpexu má oslovit spotřebitele lákavou cenou (tu však musí někdo zaplatit). Na severu Čech mléko dále zpracovávají Bohušovice nad Ohří, Teplice a Příšovice. Výrobu ve zkrachovalé mlékárně v České Lípě, jedné z nejmodernějších v ČR, se po dohodě se správcem akcií, Československou obchodní bankou, snaží obnovit nájemce - tachovská firma Bodit. Neúspěšná byla snaha severočeských dodavatelů mléka vyřešit vleklé problémy s jeho nákupem dovozem do německé mlékárny Müller Leppersdorf.
Odbyt mléka nebyl jednoduchý ani pro producenty v západních Čechách. Některé mlékárny tu dříve či později zkrachovaly. V loňském roce to byl karlovarský Intermilk, do konkursu přivedla Žichovickou mlékárnu a Tachovskou mlékárnu společnost G-Milk Group. O nic lépe si tato plzeňská firma nevedla ani v Mlékárně Stříbro, kterou výměnou za pohledávky prodala loni v červnu zemědělcům. Ti se ji marně snažili zachránit, ale ani této mlékárně se konkurs nevyhnul. Mlékárnu Stříbro, významnou zpracovatelskou kapacitu na západě Čech, pronajala konkursní správkyně firmě Alimpex, která má zájem podnik koupit.
Nového majitele získala loni Mlékárna Mariánské Lázně poté, co se jí zbavil Kovopetrol. Majoritním akcionářem je Viktor Čedík, dříve ředitel mlékárny ve Stříbře, druhým největším akcionářem jsou zemědělci. Snahou nového vedení je změna výrobního programu, modernizace provozů a průnik do obchodních řetězců. Začátkem minulého roku se Kovopetrol vzdal i většinového podílu v Mlékárně Klatovy. Ta podle ředitele Pavla Tuháčka, jak na sklonku roku uvedl pro ČTK, očekává vyrovnaný hospodářský výsledek za rok 2000, ve kterém nakoupila asi o 15 procent mléka více než v předchozím roce.
Tradiční mlékařskou baštou zůstávají východní Čechy, kde zemědělci udrželi chov dojnic a přes krachy řady mlékáren je jich tu stále přetlak. S větším či menším úspěchem pak soupeří o získání suroviny. Právě nedostatek syrového mléka byl podle vyjádření představenstva Havlíčkobrodské družstevní mlékárny důvodem, proč se podnik dostal do potíží a zaměstnanci dostali před Vánocemi výpověď.
Nejdříve v likvidaci, loni v červnu pak v konkursu skončila královéhradecká mlékárna, z níž Kovopetrol přesunul v roce 1998 výrobu do pardubické Milpy, která se měla stát silným východočeským mlékárenským uskupením. I Milpu ale potkal stejný osud - od července minulého roku je v konkursu. Podle správce konkursní podstaty se o mlékárnu se při prodeji chce ucházet více zájemců a někteří plánují obnovení výroby. Z důvodu platební neschopnosti poslal loni do konkursu Krajský soud v Hradci Králové sýrárnu Mika Josefov na Náchodsku, stejně jako na ni napojenou kapacitu v Trutnově.
Mlékárna Promil v Novém Bydžově, která se soustředí už výhradně na produkci kaseinu, sušených mléčných výrobků a másla a orientuje se na export, nemohla dva měsíce vyvážet do EU. Významnou pozici mezi zpracovateli ve východočeském regionu má Hlinsko. Dobře si vede choceňský Zamilk, patřící zemědělcům. Na začátku minulého roku otevřel nový expediční sklad a přiblížil se tak podmínkám, které po nás bude vyžadovat EU. S dobrým výrobním řetězcem si udržuje postavení na trhu Krkonošská mlékárna a sýrárna s provozy v Jičíně, Dřevěnici a Kruhu u Jilemnice. Z východu Čech nezapomeňme na Opočno, Litomyšl, Městečko Trnávka, ale jsou tu i další drobní zpracovatelé.
O co jednodušší je popsat mlékárenské subjekty v jižních Čechách, o to složitější bude rozuzlení sváru mezi Jihočeskými mlékárnami a státem. Dodavatelé se při něm postavili za mlékárnu, kterou považují za solidního odběratele.
Různě velké i různě úspěšné kapacity existují ve středních Čechách. Silný zahraniční kapitál zajišťuje perspektivu mlékárně v Benešově (Danone). Dobré jméno u zemědělců mají Povltavské mlékárny, a. s., Sedlčany, které vlastní francouzská společnost Bongrain. Menšími odběrateli mléka jsou Polabské mlékárny v Poděbradech a Čejetičky - nejstarší mlékárna v Čechách. Pragolaktos, který už jako poslední mlékárnu ovládá Kovopetrol, se potýká s nedostatkem suroviny a zemědělcům dlouhodobě dluží za mléko. Nyní se připravuje na vstup strategického zahraničního investora, od něhož si slibuje posílení pozice Pragolaktosu na trhu.
Severní a střední Morava je z mlékařského hlediska jeden ze stěžejních regionů, kde se zachovaly rozhodující zpracovatelské kapacity. Vedle špičkové Olmy tu s podobným sortimentem působí Kunín a Valašské Meziříčí. Díky Kunínu se vrátila výroba do Martinova. Družstvu Milkagro sdružujícím zemědělce z celé Moravy, které je majoritním akcionářem Olmy, loni zabránil další akcionář – společnost Goliard - v navýšení základního jmění. Veřejně se mluví o tom, že složitější obchodní vztahy se zemědělci má a. s. Jesenické mlékárny, provozující dva závody v Bruntále a Jeseníku. Jejím rozhodujícím vlastníkem je firma KHW propojená na Alimpex. Italská firma Orrero, jež v Litovli vyrábí sýry parmazánského typu a vyváží je do celé EU, jako jediná ze tří mlékáren loni vrátila fondu tržní regulace exportní subvence, které podle fondu čerpala neoprávněně. Mlékárna Olešnice na Blanensku, kterou z 81 procent vlastní zemědělci, převzala od loňského dubna mlékárnu v Litomyšli. Zemědělci sdružení ve společnosti PMV Zábřeh také v minulém roce získali celou zábřežskou mlékárnu, když ji po dvou částech prodávala firma H. J. Heinz CR/SR.
Otřesy, které v minulých letech zažila u mlékárenských kapacit jižní Morava, nemusejí být ani v tomto kraji u konce a určitě se jim nevyhne vícero mlékáren v celé republice.
