Následující text byl byl vypracován v rámci projektu Phare: „Podpora organizací zemědělců, družstev a mladých zemědělců v zemích střední a východní Evropy“ pro následující zemědělské organizace, které se účastní tohoto projektu.
Agrární komora České republiky, Asociace soukromého zemědělství České republiky, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, Společnost mladých agrárníků České republiky, Svaz zemědělských družstev a společností České republiky
Níže uvedený text obsahuje obecné informace o mechanismech a systému podpory CAP – Společné zemědělské politiky Evropské unie. Obsah je správný a úplný v listopadu 2000. V souvislosti s vývojem v Evropské unii může dojít ke změnám tohoto obsahu.
Autoři neponesou žádnou odpovědnost za rozhodnutí učiněná na základě informací uvedených v tomto dokumentu. Čtenářům se doporučuje, aby před přijetím rozhodnutí, jež může mít vliv na budoucnost jejich podnikání, provedli podrobnější analýzy.
Informativní tabulky jsou uvedeny na konci textové části
Tabulka 1 Kompenzační platby (EUR/tuna mléčné kvóty)
Tabulka 2 Kompenzační platby za plodiny na orné půdě (EUR/ tuna referenčního výnosu)
Tabulka 3 Intervenční cena za hovězí (EUR/tuna)
Tabulka 4 Sazby (EUR/kus)
Tabulka 5 Sazby příplatků za nesezónnost (EUR/kus)
Tabulka 6 Sazby příplatků za krávu bez tržní produkce mléka (EUR/kus)
Tabulka 7 Sazby příplatků za porážku (EUR/kus)
ÚVOD
Tato informační brožura byla vypracována s cílem umožnit zemědělské veřejnosti lépe porozumět problematice společné zemědělské politiky (Common Agricultural Policy – CAP) Evropské unie.
Je zde zpracován přehled způsobů fungování hlavních mechanismů CAP a organizace vnitřního trhu, jejímž úkolem je plnit ty záměry a cíle Římské dohody, které se týkají zemědělské veřejnosti. Je pravda, že klesá četnost využívání nástrojů regulace trhu, avšak základní mechanismy, které byly zavedeny v době, kdy začala být uplatňována CAP, jsou stále používány a bude tomu tak v dohledné době i nadále. Z tohoto důvodu je tedy důležité těmto otázkám porozumět.
V posledních několika letech se těžiště CAP přesunulo z podpory produkce k víceúčelovému modelu zemědělství. V rámci této změny je snižována podpora cen a trhů a je zvyšována podpora zaměřená na způsoby hospodaření v zemědělství (nikoliv nezbytně biologickém), lesnictví, atd., které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Protože se v mnoha případech snížily ceny, za něž zemědělci své produkty prodávají, byl vytvořen systém kompenzačních plateb. Tyto kompenzační platby jsou v současné době důležitým prvkem zemědělské politiky EU. Tato brožura obsahuje popis tohoto systému kompenzačních plateb. Přestože probíhají jisté debaty a diskuse, zda čeští zemědělci tyto platby obdrží či neobdrží, je pro zemědělce důležité, aby si uvědomili, o čem se diskutuje a jaký to má význam.
Jsou zde také stručně vysvětleny některé z dalších důležitých aspektů předpisů EU, například režim mléčných kvót a jakostní parametry platné v oblasti produkce mléka, společně se základními informativními pravidly pro zřízení výrobní organizace.
Je třeba poznamenat, že informace v tomto dokumentu jsou pouze přehledem těch důležitějších aspektů (z pohledu zemědělců) některých předpisů EU. Samotné předpisy jsou mnohem podrobnější. Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí na základě zde uvedených informací je nezbytné provést jejich studii a analýzu. K tomuto účelu je zde uveden seznam příslušných předpisů, které jsou v této brožuře zmíněny.
1.0 HISTORICKÝ VÝVOJ
Společná zemědělská politika je v EU uplatňována od počátku 60. let. Byla zavedena v souladu s Římskou dohodou, článek 39 s následujícími cíly:
(a) Zvýšit produktivitu zemědělství podporováním technického rozvoje a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití všech výrobních faktorů, zejména pracovních sil.
(b) Zajistit zemědělské veřejnosti slušný životní standard, zejména zvyšováním individuálních výdělků osob pracujících v zemědělství .
(c) Stabilizovat trhy.
(d) Zaručit dostatečnou nabídku potravin - zásobovanost .
(e) Zajistit, aby se dodávky dostaly ke spotřebitelům za přiměřené ceny.
Tyto cíle platí i dnes. Změnil se však přístup k jejich dosahování. Až do počátku 90. let bylo těchto cílů dosahováno podporou cen zemědělských produktů na trhu EU a prováděním určitých opatření pro zlepšení struktury zemědělství v EU. Od počátku 90. let je kladen důraz na rozvoj evropského modelu zemědělství, který uznává víceúčelovou roli zemědělství v ekonomice.
Cílem CAP bylo vytvořit jednotnou zemědělskou politiku pro všechny členské státy, což bylo nezbytné vzhledem k tomu, že před vznikem EU měl každý stát svou vlastní politiku uzpůsobenou procesu plnění svých vlastních potřeb, včetně zemědělství. CAP sjednotila politiku všech zakládajících členských států a současně s postupným rozšiřováním nahradila i zemědělskou politiku nových členských států tak, aby podmínky na vnitřním trhu byly obdobné pro všechny členské státy.
2.0 MODEL PODPORY TRHU EU
Základní myšlenka CAP spočívá v tom, že pokud by se podařilo stabilizovat farmářské ceny na úrovni, která by zemědělcům poskytla přiměřenou záruku dobrého výdělku, zareagovali by zemědělci tím, že by zvýšili výrobu takovým způsobem, aby vyhověli požadavkům na zabezpečení potravin. Cílem tedy bylo přivést ceny na vnitřním trhu až na určitou žádoucí úroveň a zajistit cenovou stabilitu. Mechanismus použitý pro dosažení těchto cílů byl založen na pevném stanovování institucionálních cen (v zásadě cen, které by podle přání Evropské komise měli zemědělci obdržet za svou produkci) Evropskou komisí a skládal se ze tří prvků:
Poplatek za import: slouží jako záruka, že výrobky pocházející ze zemí mimo Evropskou unii nemohou být prodány na trhu EU za nižší ceny, než jaké si přeje Komise. To by mělo zajistit minimální výši cenových hladin na trhu i určitou cenovou stabilitu.
Intervenční nákupy: Na každém trhu se vyskytnou krátká období převisu nabídky nad poptávkou, kdy dojde k poklesu cen. Systém intervenčních nákupů zajišťoval, že když cena na trhu klesla pod určitou hranici, EU nadbytečný produkt vykoupila s cílem zajistit, aby se ceny na trhu zvýšily na požadovanou hodnotu – toto opatření opět zemědělcům zajišťovalo minimální ceny a cenovou stabilitu.
Exportní dotace
Exportní dotace představují dotace, které umožňují na trzích třetích zemí prodat výrobky, jež jsou na vnitřním trhu EU nakupovány za vyšší ceny než je tomu mimo EU. Měly být používány jako nástroj k odstranění přebytků ve výrobě z trhu EU pro udržení stability na trhu. Vývozní dotace jsou Evropskou komisí pravidelně přezkoumávány s cílem zohlednit ceny a situaci na trhu.
Je třeba zmínit, že se fungování tohoto systému během minulých let podstatně změnilo, neboť EU se stala součástí dohod WTO. Zde jsou dále vysvětleny základní principy fungování tohoto systému.
Fungování systému
Před tím, než se komodity dostanou na území EU, musí být zaplacena dovozní daň. Vzhledem k tomu, že cílem bylo zvýšit ceny na vnitřním trhu (oblast A) na určitou žádoucí úroveň, bylo pro dosažení tohoto cíle nezbytné zabránit tomu, aby byly levnější výrobky, dostupné na světovém trhu (oblast B), prodávány na trhu EU pod požadovanou cenovou hladinou. Daně nebo odvody vybírané na hranicích (oblast C) zajišťovaly, že ceny dovezených produktů na vnitřním trhu musely být zvýšeny, a tudíž nemohly narušit ceny vyplácené zemědělcům v EU.
Přestože mohou být ceny na vnitřním trhu pomocí dovozních cel zvýšeny, je stále možné, že na trhu dojde k cenovým výkyvům – někdy ceny vystoupí nad a jindy zase poklesnou pod požadovanou hranici. Z tohoto důvodu byl zřízen systém intervenčních nákupů, takže když měla nadbytečná produkce tendenci tlačit tržní cenu dolů, intervenční agentury EU produkci koupily, aby cenu pozvedly znovu na požadovanou úroveň. Na druhé straně v případech, kdy cena vystoupila nad požadovanou úroveň, byla produkce v intervenčních skladech uvolněna a uvedena na trh s cílem cenu opět snížit.
Komodity, za něž vývozci zaplatili na vnitřním trhu EU vyšší cenu než mimo EU, by mohly být vyvezeny na cenově níže situovaný trh mimo EU s pomocí dotací – tzv. exportních dotací. Exportní dotace by měly být použity v případě dlouhodobého přebytku na trhu. Je také třeba poznamenat, že pokud by se cena na trhu mimo EU pohybovala nad požadovanou hranicí, pak by vývozci museli platit tzv. exportní poplatek – opak exportních dotací*.
*Pro vysvětlení, o tomto rozhoduje Evropská komise.
1.1 VYUŽITÍ SYSTÉMU – MINULOST A SOUČASNOST
Systém podpory trhu byl a stále je financován Evropským zemědělským podpůrným a garančním fondem (EAGGF – European Agricultural Guidance and Guarantee Fund), který představuje součást rozpočtu EU, která je vyčleněna pro financování záležitostí spojených se zemědělstvím v EU. Přestože bylo teoreticky možné použít intervenční nákupy u většiny hlavních komodit, v praxi byly předmětem intervenčních nákupů jen obiloviny (včetně rýže), hovězí maso a mléčné výrobky. U jiných produktů (jako například vepři, drůbež, vejce, ovoce a zelenina) byly přes tuto možnost intervenční nákupy využívány jen zřídka. Trhy pro tyto produkty byly regulovány prostřednictvím celních poplatků, vývozních dotací a jiných mechanismů. V případě jehněčího masa byli zemědělci spadající do této kategorie podpořeni použitím systému úhrady deficitů.
V šedesátých a sedmdesátých letech systém zajišťoval cenovou stabilitu na vnitřním trhu, což zemědělcům umožňovalo plánovat svoji budoucnost. Na sklonku sedmdesátých a během osmdesátých let se objevily první přebytky, takže intervenční nákupy i vývozní dotace začaly být používány běžně namísto toho, aby byly využívány jen občas v souladu s původním záměrem. Nadměrné používání těchto opatření kladlo velké nároky na rozpočet EU (v polovině osmdesátých let pohltila CAP přes 70 % celkového rozpočtu EU). Tyto nároky na rozpočet, společně se zařazením zemědělství do rozhovorů GATT (v současnosti WTO), vynutily provedení změn v CAP. První pokus omezit nároky kladené na rozpočet byl učiněn v roce 1984 v podobě mléčných kvót. Tato snaha se - i přes snižování kvóty v následujících letech - ukázala být z hlediska rozpočtu nedostatečná. Počátkem 90. let se tedy stala rozsáhlá reforma politiky nezbytnou.
Od počátku 90. let byly uskutečněny již dvě velké reformy CAP. První z nich, provedená v roce 1992, je často nazývána Reforma CAP I. Druhá, označovaná jako Reforma CAP II, byla schválena v roce 1999 v Berlíně a její provádění bylo zahájeno v roce 2000. Zde jsou dále obě reformy stručně popsány.
1.2 REFORMA CAP
Reformy CAP, které byly v nedávných letech uskutečněny, způsobily, že těžiště politiky bylo přeneseno z podpory produkce na podporu příjmů zemědělců z jiných zdrojů. Na trend reformy, který byl nastolen v reformě CAP I, navazovala i reforma CAP II. Pokud jde o zemědělskou produkci, tyto reformy by měly zajistit její větší cenovou konkurenceschopnost na vnitřním i světovém trhu.
1.2.1 Reforma CAP I
Prošla prvním kolem reformy CAP, které je často označováno jako reformy Mac Sharryho – po tehdejším Komisaři pro zemědělství, který v roce 1992 tyto reformy realizoval.
Přehled výsledků tohoto kola reformy:
Snížení intervenčních cen u obilovin, hovězího a másla.
Prodloužení režimu mléčných kvót do roku 2000.
Omezení intervenčních nákupů u hovězího.
Zavedení kompenzačních plateb do režimů sektorů skotu a obilovin s cílem poskytnout zemědělcům kompenzaci za snižování cen.
Zavedení kontrolních mechanismů dodávek (vynětí půdy z obhospodařování (set-aside) v případě obilovin, extenzifikace v případě sektoru skotu, kvóty pro příplatek na ovce).
Zaměření na otázky životního prostředí – zavedení systému plateb pro zemědělce, kteří hospodařili předepsaným způsobem šetrným k životnímu prostředí. Může být chápán jako plán ochrany životního prostředí a zároveň jako mechanismus řízení zásob. Může být také do jisté míry považován za podpůrný mechanismus příjmů, protože je v jeho rámci zemědělcům vyplácena určitá částka peněz za plnění úkolů, které nesouvisí se zemědělskou výrobou.
Zavedení programu předčasného odchodu zemědělců do důchodu. Cílem tohoto programu je urychlit převod půdy od starších zemědělců na mladší kvalifikované zemědělce, kteří by byli efektivnějšími hospodáři – a tedy snížit potřebu podpory cen.
Zavedení příplatku na lesnictví. Toto opatření by také mohlo být chápáno ze tří hledisek – a) řízení zásob – dlouhodobě vyjmout půdu z potravinářské výroby, b) podpora příjmů – záruka plateb po určitou dobu, c) životní prostředí – výsadba stromů zlepšuje venkovskou krajinu a životní prostředí.
Zahájení pilotního programu rozvoje venkova – LEADER 1 (podobný programu SAPARD). Souhrnným úkolem tohoto programu je podporovat rozvoj alternativních forem příjmů ve venkovských oblastech a snížit v těchto oblastech míru závislosti obyvatelstva na zemědělství.
Reforma CAP I se tedy odklonila od původního záměru podporovat zemědělskou výrobu jako prostředku zachování ekonomiky venkovských oblastí. Uznala význam řízení zásob pro omezování rozpočtových výdajů. Současně začala klást důraz na zachování životního prostředí venkovských oblastí a na to, aby pro obyvatele venkova existovaly alternativní způsoby, jak si vydělat na slušné živobytí.
Reformy CAP I rovněž splnily závazky EU vyplývající z Uruguayského kola rozhovorů GATT. Ty účinně snížily úroveň celních poplatků, které by mohly být uvaleny na dovozy. Rovněž se tím snížil objem rozpočtu vyčleněného na vývozní dotace, stejně jako objem produkce, která by mohla být v rámci vývozu dotována.
Dalším prvkem reformy CAP I bylo naplánování podpor na několik let dopředu, což by mělo zemědělcům umožnit plánovat svou výrobu s vědomím, že i v případě snížení cen by stále ještě měli zaručenu určitou minimální výši podpory. Tento prvek nahradil bývalý systém, kde se o výši podpor rozhodovalo každoročně, takže zemědělci nevěděli, v jaké výši bude podpora k dispozici v přespříštím roce.
1.1.2 Reforma CAP II
Tato reforma byla schválena za německého předsednictví EU v roce 1998 a je často označována jako „Berlínská dohoda“. Dohoda byla přijata v rámci obecného dokumentu známého jako Agenda 2000, který byl výsledkem přezkoumání politik a systémů EU.
Cílem dohody je připravit CAP na rozšíření EU a vypořádat se s požadavky, jež dle očekávání přinese kolo rozhovorů WTO Millenium. Dohoda navazuje na trend nastolený Reformou CAP I – snížit intervenční ceny a vývozní dotace (s cílem dosáhnout toho, aby bylo evropské zemědělství konkurenceschopnější na vnitřním i světovém trhu) a ještě více zdůraznit víceúčelovou roli zemědělství. Víceúčelová role zemědělství naznačuje, že zemědělství není pouze poskytovatelem kvalitních potravin, ale je také prostředkem k zachovávání a zlepšování životního prostředí venkovských oblastí, je poskytovatelem pracovních míst ve venkovských oblastech a plní v ekonomice i další úlohy.
Vzhledem k tomu, že situace vzniklá na základě reformy CAP II bude pravděpodobně aktuální v době dnes předpokládaného data vstupu ČR do EU, jsou v následujících kapitolách shrnuty podrobnosti, týkající se nejdůležitějších rysů CAP, vyplývajících z této reformy, a jejich přímý dopad na zemědělce.
3.0 SEKTOR MLÉKO
3.1 PODPORY TRHŮ A PŘÍJMŮ
Do roku 2005 nejsou plánovány žádné změny v mechanismu intervenčního stanovování cen. Intervenční cena másla a odstředěného sušeného mléka se v letech 2005 – 2007 sníží o 15 %. Dojde k nárůstu celkové kvóty EU ve stávajících členských státech do roku 2007 o 2,4 %.
Očekává se, že snížení intervenční ceny másla a odstředěného sušeného mléka sníží ceny, které obdrží zemědělci za syrové mléko. Za účelem omezení dopadu snížení ceny na příjmy zemědělců budou výrobcům mléka vypláceny kompenzace podle následujících kritérií:
Doplňková platba je hrazena převodem celkové finanční částky na členský stát. O výši platby za tunu kvóty v této kategorii pak rozhoduje členský stát. Takto má každý stát možnost poskytnout cíleně určitým kategoriím výrobců vyšší úroveň pomoci. Například státy by mohly vyplácet vyšší podporu menším výrobcům nebo všem výrobcům vyplácet stejnou částku, ale na omezené množství mléka. Nakonec se všechny členské státy rozhodly vyplácet doplňkovou kompenzaci všem výrobcům při snížené sazbě za tunu.
Rozdělení peněz podle přání členských států je novým rysem balíčku podpor EU. Zohledňuje širokou škálu rozdílných systémů existujících v rámci EU a obtížnost pokusů vyřešit konkrétní regionální problémy prostřednictvím centrálně spravovaného systému v Bruselu.
3.2 KVÓTA NA MLÉKO
Kvóty na mléko byly v EU zavedeny v roce 1984 s cílem dosáhnout rovnováhy mezi produkcí a spotřebou na vnitřním trhu. Režim mléčných kvót je řízen na základě národních referenčních množství určených pro každý členský stát s tím, že každému výrobci mléka je přiřazeno individuální referenční množství. Kvóty (nebo referenční množství) byly rozděleny členským státům na základě výroby (máselného tuku, ne objemu produkce) v roce 1983. (Pro země, které vstoupily do unie po roce 1983, byla referenční množství rozdělena na základě výše produkce v roce před vstupem do EU). Národní referenční množství je pak rozděleno mezi jednotlivé výrobce na základě jejich produkce v době, kdy byl režim kvót zaveden. Pozdější změny jednotlivých referenčních množství znamenají, že se úroveň produkce v porovnání s počátečním rozdělením snížila přibližně o 10 %. Režim mléčných kvót byl v rámci dohody CAP II prodloužen až do roku 2008. Bude přezkoumán v roce 2002 nebo 2003 s cílem postupně tento režim po roce 2006 zrušit.
Pokud bude v nějakém členském státě překročeno referenční množství v průběhu roku, na nějž se kvóta vztahuje, pak musí tento stát zaplatit pokutu – známou jako “super-levy” neboli velké penále. Pokuta „super-levy” je stanovena ve výši 115 % plánované ceny mléka (bude tudíž o 10 – 20 % vyšší než skutečná cena, kterou obdrží zemědělec). Zatímco povinností členských států je zaplatit tuto pokutu EU, členské státy ji vyberou od zemědělců, kteří svou kvótu překročili. Tudíž každý výrobce odpovídá za řízení objemu své vlastní produkce s ohledem na své referenční množství.
Do roku 2000 se mléčné kvóty vztahovaly k půdě, pro kterou byly stanoveny. Proto zemědělec, který si přál zvýšit výrobu, musel získat doplňkovou kvótu od výrobce, který tuto kvótu nevyužil – což může být provedeno získáním půdy (buď smlouvou o pronájmu nebo koupí), pro niž byla kvóta stanovena. Další možností bylo získat kvóty na základě plánu restrukturalizace nebo na základě „dočasného pronájmu“. V praxi bylo celkové množství dostupných kvót malé s tím výsledkem, že pořizovací ceny kvót byly často velmi vysoké.
Tato vazba kvóty na půdu je v rámci reformy CAP II poněkud méně přísná. Tato reforma systému mléčné kvóty upřednostňuje výrobce mléka – držitel kvóty musí stanovené množství skutečně vyrobit. Pokud jej nechce vyrobit, pak se musí kvóty vzdát (s kompenzací) ve prospěch aktivních výrobců mléka.
3.3 JAKOSTNÍ PARAMETRY
Jakostní parametry pro nákup surového mléka mlékárenskými zpracovateli jsou v EU stanoveny Směrnicí Rady 92/46/EEC z 16. června 1992, která zakotvuje zdravotní pravidla pro výrobu a umisťování na trh surového mléka, tepelně zpracovaného mléka a výrobků, jejichž základní surovinou je mléko. Tato směrnice vytyčuje pravidla pro fyzické podmínky produkce mléka společně s minimálními požadavky na jakost, a to následovně: mléko musí být chlazeno na maximálně 6 °C, celkové množství bakterií v mléce činí 100.000 v 1 ml a celkový maximální počet somatických buněk činí 400.000 buněk/1 ml.
Kromě toho v současné době existuje na úrovni EU návrh na přijetí nové legislativy týkající se jakosti a hygienických podmínek na úrovni zemědělských podniků (výroby). Podle navrhované nové legislativy má být zaveden „Soubor pravidel dobré praxe“, který by měli používat primární výrobci potravin.
4.0 PLODINY NA ORNÉ PŮDĚ
Tento sektor zahrnuje obiloviny, olejniny a proteinové plodiny – což činí přibližně 11 % celkového objemu produkce EU a představuje přibližně 40 % zemědělské půdy EU.
4.1 INTERVENCE
Intervenční cena je snížena z 119,19 EUR/t v hospodářském roce 1999 o 15 % tak, aby bylo dosaženo 101,31 EUR/t v prodejním roce 2002/2003. Intervenční cena bude znovu posouzena v roce 2002/2003, aby bylo s ohledem na tržní podmínky rozhodnuto o konečném snížení.
Cena, kterou obdrží zemědělec, bude obvykle nižší než intervenční cena, neboť bude snížena o náklady na dopravu a jiné náklady, které obchodníkovi vzniknou při přípravě obilí pro intervenci. Prodej intervenční organizaci je k dispozici zemědělcům i obchodníkům, a to pod podmínkou, že používané sklady splňují příslušné požadavky.
4.2 PŮDA VYŇATÁ Z OBHOSPODAŘOVÁNÍ (SET-ASIDE)
Vynětí půdy z obhospodařování v rozsahu 10 % půdy, na níž jsou pěstovány obiloviny, je povinné pro všechny pěstitele, jejichž produkce je vyšší než 92 t obilovin. Pěstitelé mohou dobrovolně vyjmout z obhospodařování dalších 10 % území, na němž jsou pěstovány obiloviny. Jednotlivý pěstitel tedy může vyjmout půdu až do rozsahu 20 % plochy, která je pro pěstování obilovin k dispozici.
Vynětí půdy z obhospodařování znamená, že půda je vyňata z výroby potravin na dobu jednoho roku.
O půdu vyňatou z obhospodařování musí být pečováno způsobem šetrným k životnímu prostředí (podrobná pravidla, týkající se péče o půdu vyňatou z obhospodařování, jsou stanovena spíše jednotlivými členskými státy než ustanoveními jednotlivých předpisů EU). Po dobu, kdy je půda vyňata z obhospodařování, nesmí být využívána k výrobě potravin ani pro zvířata ani pro lidskou spotřebu. Může být využívána k pěstování průmyslových plodin (např. bio nafta), a to s povolením intervenční agentury příslušného členského státu a pod podmínkou uzavření smlouvy se zpracovatelem pěstované plodiny.
4.3 KOMPENZAČNÍ PLATBY
Výpočet výše těchto plateb vztahujících se na plodiny na orné půdě je prováděn podle počtu ha půdy. Základní plocha, pro niž mohou být platby provedeny, je stanovena pro každý region nebo členský stát.V případě členských států EU představuje základní plochu průměrná rozloha orné půdy, na níž byly pěstovány plodiny v letech 1989, 1990, 1991. Výše kompenzační částky za jednu tunu je stanovena pro každý typ plodiny zvlášť. Kompenzace za tunu je vynásobena historickým referenčním výnosem regionu (referenční výnos), a tak je vypočtena výše kompenzace za jeden ha. Jako výnos regionu je použit průměrný výnos dosažený za pět let v období 1987 – 1991 s vyloučením nejlepšího a nejhoršího roku. V důsledku tohoto postupu se kompenzační platby v rámci EU v jednotlivých regionech liší – regiony nebo státy s nejvyššími výnosy v minulosti obdrží nejvyšší sazby pro danou plochu. V případě půdy vyňaté z obhospodařování je výše sazby pro danou plochu vypočtena stejným způsobem – výnos regionu je vynásoben sazbou za ha. Sazby za ha jsou uvedeny v Tabulce 2.
5.0 SEKTOR HOVĚZÍ MASO
5.1 INTERVENCE
Hlavními změnami v intervenčním systému jsou:
20% snížení intervenční ceny až do roku 2001/2002
vytvoření záchranné intervenční sítě v případě, že cena klesne pod určitou hranici
limit 350.000 tun na rok a objem, který může být odkoupen v rámci běžné intervence
ukončení běžné intervence od července 2002
následné využití pomoci na soukromé skladování
Intervence bude ve členských státech zahájena pouze tehdy, když průměrná cena býků či volků na trhu EU klesne pod 84 % intervenční ceny a cena ve členském státě klesne pod 80 % průměrné ceny EU. Prodeje do intervence se řídí podle nabídky – takže se může stát, že skutečná intervenční cena bude dosahovat pouze přibližně 80 % stanovené intervenční ceny. Maximum, které může být nakoupeno do intervence v rámci nabídkového systému, činí 350.000 t/rok.
Také existuje intervenční systém zajišťující záchrannou síť bez omezení množství, jež může být nakoupeno. Intervence ve formě záchranné sítě může být ve členském státě zahájena, když se průměrná cena v EU drží více jak 2 týdny pod 78 % intervenční ceny a cena ve členském státě je nižší než 60 % intervenční ceny. V tomto případě se výkupní cena skutečně rovná tržní ceně v daném státě v daném období.
Od 1. července 2002 mohou být finanční podpory poskytovány na soukromé skladování hovězího masa, pokud tržní cena klesne pod 2.290 EUR/t. Účelem tohoto opatření je, aby v případě výskytu dočasných přebytků na trhu byla jatkám poskytnuta pomoc na dočasné uskladnění produktu – formou úrokové dotace na náklady na provozní kapitál plus každodenní náklady na skladování (chlazení atd.). Tento výrobek by potom byl uvolněn na trh až po uplynutí určité doby.
Pokud po 1. červenci 2002 klesne cena na trhu ve členském státě pod 1.560 EUR/t, bude zahájena intervence v podobě veřejného nabídkového řízení. Nabízená cena může být pevně stanovena komisí pro příslušný členský stát na základě průměrné zaznamenané tržní ceny.
5.2 KOMPENZAČNÍ PLATBY
Ceny hovězího placené zemědělcům se od doby provedení Reformy CAP I podstatně snížily a očekává se, že budou v následujících letech i nadále klesat v důsledku snižování intervenčních cen v rámci Reformy CAP II. Existuje množství programů, na jejichž základě jsou zemědělcům poskytovány kompenzace za tato snížení cen. Tyto platby se vztahují k produkci pouze ve formě požadavku, aby byla zvířata chována na farmě , ale představují metodu omezování produkce hovězího masa s omezeným dopadem, neboť počet zvířat, pro něž může být kompenzace vyplácena, je omezen.
5.2.1 Zvláštní příplatek na hovězí
Tento příplatek může být vyplacen dvakrát za život volka (ve stáří 9 a 21 měsíců) a jednou za život býka až do maximálního počtu 90 zvířat na věkovou kategorii, farmu a rok. Celkový počet příplatků splatných v každém členském státě nemůže překročit „strop regionu“ neboli národní kvótu, která je pro každý členský stát pevně stanovena. Strop regionu byl stanoven na základě počtu chovaných zvířat v zemi v roce před zavedením systému příplatků. Individuální kvóty neexistují. Pokud celkový počet žádostí o příplatek překročí strop regionu, je pro účely platby počet zvířat na farmu snížen poměrným způsobem.
V rámci odchylky se členské státy mohu rozhodnout změnit nebo upustit od limitu 90 zvířat na farmu. V takovém případě, musí být přijata příslušná opatření s cílem zajistit, aby menší výrobci nebyli poškozeni v případě, že v některém roce překročí celkový počet žádostí strop regionu.
5.2.2 Příplatek za nesezónnost
Tento příplatek je zaměřen na ty členské státy, kde jsou porážky soustředěny do sezónních maxim (např. v Irsku jde na porážku nepoměrně velký počet dobytka koncem pastevní sezóny). Může být vyplacen pouze tehdy, když počet poražených volků v daném roce překročí 60 % celkového počtu poražených kusů samčího pohlaví.
Sazba placená za zvíře závisí na roční době porážky.
5.2.3 Příplatek za krávu bez tržní produkce mléka
Tento příplatek je vyplácen v rámci limitů národního stropu a je založen na individuálních kvótách. Vlastnická práva ke kvótě jsou přenosná z jednoho vlastníka na druhého buď prodejem nebo pronájmem. Každý členský stát musí udržovat národní rezervy za účelem jejich přidělení speciálním kategoriím – mladým zemědělcům, nově začínajícím zemědělcům nebo jiným upřednostňovaným výrobcům.
Až 20 % žádostí o příplatek podaných za jeden statek může být podáno na jalovice, které musí příslušet k uznanému masnému plemenu.
Členské státy mohou poskytnout dodatečný příplatek na krávu bez tržní produkce mléka až do maxima 50 EUR/ kus, pokud to nezpůsobí diskriminaci mezi zemědělci v příslušném členském státě. Za jistých okolností může být tento dodatečný příplatek částečně nebo plně hrazen z Evropského zemědělského podpůrného a garančního fondu (EAGGF).
5.2.4 PŘÍPLATEK ZA PORÁŽKU
Tento příplatek je k dispozici ve členských státech pro zvířata, jež byla poražena nebo vyvezena do třetích zemí.
Národní strop (maximální počet zvířat na stát) se vztahuje na každou kategorii. Pokud celkový počet žádostí převyšuje národní strop pro danou kategorii, pak je počet všech uznatelných zvířat v této kategorii poměrným způsobem snížen u každého výrobce.
5.2.5 Hustota osázení (pastviny nebo chléva zvířaty)
Celkový počet zvířat, které splňují podmínky pro zvláštní příplatek na hovězí maso a příplatek za krávu bez tržní produkce mléka, na jeden statek je limitován hustotou osázení (pastviny nebo chléva zvířaty) dvou velkých dobytčích jednotek (VDJ) na ha krmné plochy .
Výrobce, který má 100 ha krmné plochy a 220 krav bez tržní produkce mléka, tedy obdrží příplatek pouze za 200 krav (1 kráva je jedna velká dobytčí jednotka VDJ). Za zbývající zvířata nebude poskytnut žádný příplatek.
Pro účely výpočtu hustoty ustájení je brán v úvahu počet všech zvířat (býci, volci, krávy bez tržní produkce mléka, jalovice, ovce), pro něž byly podány žádosti o příplatek, společně s počtem krav potřebných k vyrobení mléka v množství podle příslušné kvóty. Výrobce s celkově méně než 15 VDJ je osvobozen od tohoto omezení týkajícího se hustoty osázení.
5.3 PLATBA NA EXTENZIFIKACI
Výrobci, kteří čerpají zvláštní příplatek na hovězí nebo příplatek za krávy bez tržní produkce mléka, mohou splňovat podmínky pro obdržení příplatku na extenzifikaci podle sazby 100 EUR/ha, pokud je hustota osázení nižší než 1,4 VDJ/ha.
Členský stát se může rozhodnout změnit výši příplatku na extenzifikaci, aby poskytl řádnou kompenzaci těm zemědělcům, kteří udržují hustotu osázení pod 2,0 VDJ/ha. Pokud je uplatňován takovýto systém, pak jsou výše plateb následující:
Roky 2000 a 2001
Hustota osázení více než 1,6 VDJ a méně než 2,0 VDJ/ha 33 EUR/ha
Hustota osázení méně než 1,6 VDJ/ha 66 EUR/ha
Rok 2002 a následující roky
Hustota osázení více než 1,4 VDJ/ha a méně než 1,8 VDJ/ha 40 EUR/ha
Hustota osázení méně než 1,4 VDJ/ha 80 EUR/ha
Do výpočtu hustoty osázení se za účelem výpočtu extenzifikace započítávají všechna zvířata na farmě – včetně těch, na která není vyplácen žádný příplatek.
Započítává se krmná plocha, která musí být tvořena nejméně z 50 % pastvinou (trvalý travní porost, včetně plochy travnaté pastviny, která se využívá na senáž atd.). Plocha orné půdy s plodinami je vyňata.
5.4 DOPLŇKOVÉ PLATBY
Každé zemi je přidělena limitovaná finanční částka, která je určena k podpoření příjmů v sektoru skotu způsobem, který si stanoví členský stát sám. Tato peněžní částka je označována jako národní obálka.
Tyto finanční prostředky mohou být použity k provedení doplňkových plateb na zvíře (podle počtu kusů) nebo jako platba v závislosti na ploše.
Pokud jsou využívány jako doplňková platba na zvíře, mohou být vyplaceny v kterékoli z následujících kategorií – býci, volci, krávy bez tržní produkce mléka, dojnice nebo jalovice nebo jako doplněk k příplatku za porážku (s výjimkou telat).
6.0 VEPŘOVÉ A DRŮBEŽ
Vepřové a drůbež se považují za produkty založené na obilovinách – to znamená, že režim řízení trhu je úzce spjat se společnou organizací trhu s obilovinami. Intervence není využívána jako mechanismus řízení trhu. V praxi zde neexistuje žádný mechanismus pro řízení dodávek, takže jedinými mechanismy podpory trhu, které jsou k dispozici, jsou vývozní dotace a celní poplatky. Neexistuje zde forma přímých finančních prostředků, které by byly výrobcům k dispozici, jako je tomu v sektoru hovězího masa a obilovin.
V důsledku nedávných složitých obchodních podmínek pro producenty vepřového masa v EU je v současnosti (červenec 2000) projednáván návrh, který by producentům vepřového masa umožnil přispívat na fond, jež by byl používán k financování tržních intervencí. Základní myšlenkou je, že v případě vysokých cen vepřového masa založí výrobci fond, do něhož by přispívali odvodem určité částky za každé prodané prase. Když ceny prasat klesnou pod určitou hranici, bude tento fond využit k intervenci na trhu v podobě odkoupení nadprodukce.
7.0 OPATŘENÍ NA ROZVOJ VENKOVA
Nová politika rozvoje venkova je v současné době „druhým pilířem“ CAP. Rozlišují se zde odlišné potřeby venkovských oblastí a je podstatnou součástí Evropského modelu zemědělství. Cílem je uvést v platnost trvalý program pro zajištění budoucnosti venkovských oblastí a podporovat tvorbu a udržení pracovních příležitostí.
Celá škála opatření je vysvětlena v Pravidlu č. 1257/1999 o systémech podpory rozvoje venkova, které existují pod tímto Pravidlem. Musí být spolufinancovány členským státem – většinou ve výši 25 %. Maximální výše podpor jsou stanoveny členským státem, pokud poskytuje část finančních prostředků sám členský stát. Tyto programy musí být také realizovány v rámci plánu rozvoje venkova, schváleného Evropskou komisí pro daný členský stát.
7.1 INVESTICE DO FAREM
Cílem této podpory je modernizovat zemědělské podniky a pomoci zemědělcům zefektivnit jejich hospodaření tak, aby si byli lépe schopni zajistit slušný příjem při nižší finanční podpoře.
Tato podpora má za cíl snižovat výrobní náklady, zlepšovat jakost výrobků a životní podmínky chovaných zvířat a podporovat diverzifikaci zemědělských činností. Může být přiznána farmám, které mohou prokázat ekonomickou životaschopnost a na nichž pracuje zemědělec s odpovídající kvalifikací. Nebude poskytnuta na investice, jež mají sloužit ke zvýšení produkce nebo které budou využity k výrobě produkce, pro niž nemůže být za normálních podmínek na trhu nalezen odbyt.
Maximální výše podpory činí 40 % nákladů na investice (50 % v LFA - méně příznivé oblasti). Pro mladé zemědělce je tato částka zvýšena o 5 %.
7.2 PODPORA MLADÝCH ZAČÍNAJÍCÍCH FARMÁŘŮ
Tento plán má za úkol přilákat do zemědělství více mladých, vzdělaných lidí.
Podpora může být poskytnuta začínajícímu zemědělci, jenž nedosáhl věku 40ti let, je odpovídajícím způsobem vyškolen a zřizuje si zemědělskou usedlost poprvé v životě. Daný zemědělec musí být schopen prokázat životaschopnost farmy a musí se stát vedoucím na této farmě.
Maximální dovolená podpora činí 25,000 EURO. Tuto částku je možno vyplatit jako jednorázový příplatek nebo formou úrokové dotace úvěrů, získaných na pokrytí nákladů na zřízení usedlosti.
7.3 PŘEDČASNÝ ODCHOD DO DŮCHODU
Tento program je zaveden s cílem zajistit příjem starším zemědělcům (a zemědělským pracovníkům), kteří odejdou do důchodu, a usnadnit jejich nahrazení mladými vyškolenými zemědělci nebo předat půdu v oblastech, kde jsou ztížené podmínky pro zemědělské hospodaření.
Postupitel farmy (osoba odcházející do důchodu) musí být starší 55 let. Podpora může být vyplácena postupiteli po dobu až 15ti let a zemědělskému pracovníkovi po dobu až 10ti let.
Maximální možná výše podpory činí 15,000 EUR ročně (celkové maximum činí 150,000 EUR) v případě postupitele a 3,500 EUR (celkové maximum 35,000 EUR) v případě zemědělského pracovníka.
7.4 MÉNĚ PŘÍZNIVÉ OBLASTI A OBLASTI POSTIŽENÉ VLIVY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Cílem podpory farmaření v těchto oblastech je poskytnout zemědělcům odškodnění za nevýhody, které jsou spojeny s umístěním jejich farmy v oblastech nepříznivých pro zemědělství (s cílem udržet životaschopnou společnost na venkově), podporovat v takovýchto oblastech udržitelné systémy hospodaření a zohlednit požadavky životního prostředí.
Definice méně příznivých oblastí (LFA)
1. Oblasti, v nichž jsou zemědělci vystaveni překážkám bránícím jejich zemědělským aktivitám z důvodu legislativy EU týkající se životního prostředí.
2. Horské oblasti: oblasti, kde je využívání půdy omezeno nebo náklady s tím spojené jsou podstatně vyšší z důvodu:
Kratšího vegetačního období vlivem nadmořské výšky
Svažitých terénů v nižší nadmořské výšce, které omezují možnost využití mechanizace nebo vyžadují použití speciální mechanizace
Oblasti, v nichž dva výše uvedené faktory nejsou samy o sobě příliš nepříznivé, ale jejich společný účinek představuje znevýhodnění stejného rozsahu.
3. Oblasti, kde hrozí nebezpečí, že bude půda ponechána ladem, a kde je nezbytné zachování venkovské krajiny a které odpovídají následujícím charakteristikám:
Půda se špatnou úrodností, jejíž obdělávání je obtížné a jež je především vhodná pro extenzivní chov skotu.
Produkce zde dosahovaná je z hlediska hlavních ukazatelů zemědělské výroby podprůměrná (kvůli nízké úrodnosti půdy).
Nízký nebo snižující se počet obyvatel, kteří jsou závislí zejména na zemědělství.
4. Jiné oblasti postižené specifickými znevýhodněními, v jejichž podmínkách by mělo být zemědělství nadále provozováno za účelem zachování rázu krajiny, udržení potenciálu pro turistiku nebo zachování životní prostředí.
Podpora je vyplácena na hektar, je stanovena členským státem (ale vyplácena EU) v minimální výši 25 EUR a maximální výši 200 EUR (s maximálním příplatkem až 200 EUR v oblastech spadajících do 1. kategorie výše uvedeného rozdělení).
7.5 AGRO-ENVIRONMENTÁLNÍ PROGRAM
Toto je povinný program – musí být realizován ve všech členských státech. Tento program zajišťuje podporu metodám zemědělské výroby, které mají chránit životní prostředí a zachovat ráz venkovské krajiny. Má tři hlavní úkoly:
- Zavést zemědělské praktiky a výrobní metody, které zohledňují potřebu ochrany a uchování životního prostředí.
- Chránit původní přirozené biotopy a ohrožené druhy rostlin a živočichů.
- Produkovat kvalitní potraviny extenzivním a k životnímu prostředí šetrným způsobem.
Podpora je poskytována zemědělcům, kteří převezmou agro-environmentální závazek na nejméně 5 let. Tyto závazky musí jít nad rámec běžných dobrých zemědělských praktik. Maximální výše podpory je vypočtena na základě ušlých příjmů (z důvodu sníženého využití vstupů), zvýšených nákladů vzniklých v důsledku změn ve způsobu hospodaření a na základě potřeby poskytnout zemědělcům motivaci k účasti v tomto systému.
Maximální výše podpor jsou 600 EUR na jednoleté plodiny, 900 EUR na speciální vytrvalé plodiny a 450 EUR v případě jiného využití půdy, na ha a rok.
1.6 ZLEPŠENÍ ZPRACOVÁNÍ A UPLATNĚNÍ ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBKŮ NA TRHU
Tento program má za úkol zvýšit konkurenceschopnost a přidanou hodnotu potravinářských výrobků podpořením investic, které pomohou dosáhnout jejich lepšího zpracovávání a uplatnění na trhu.
Podpora může být poskytnuta subjektům, které investice financují, pokud mohou prokázat ekonomickou životaschopnost a to, že pro produkci na trhu existuje normální odbyt (který nevyžaduje dotace).
Investice musí zaručit, že zemědělští producenti (dodavatelé zemědělských produktů) obdrží z výsledných ekonomických přínosů odpovídající díl.
Program se nevztahuje na investice na úrovni maloobchodu.
1.7 LESNICTVÍ
Tento program má za úkol udržet a rozšířit lesnictví a podpořit zalesnění dalších ploch. Podpora může být poskytnuta pro následující aktivity:
- Zalesňování půdy
- Vylepšování současných lesů
- Zlepšení v oblasti kácení, zpracování a uplatnění dřevařských produktů na trhu
- Zřízení skupin vlastníků lesa s cílem zlepšit péči o jejich lesy
Podpora může zahrnovat
- Náklady spojené s výsadbou
- Roční příplatek na pokrytí nákladů na údržbu vyplácený po dobu až 5ti let
- Roční příplatek vyplácený maximálně po dobu 20ti let na pokrytí ušlých příjmů do maximální výše 725 EUR na ha.
1.8 OBECNÁ PRAVIDLA PRO SYSTÉMY PŘÍMÝCH PODPOR
Některá obecná pravidla platící pro systémy přímých plateb pod Nařízením Rady č. 1259/99. Tato pravidla jsou následující:
V oblasti životního prostředí: S úmyslem dosáhnout širšího zapojení problematiky životního prostředí do organizace společného trhu, by měly členské státy zavést v oblasti životního prostředí odpovídající opatření, která musí být respektována. Mohou se v důsledku nesplnění těchto požadavků rozhodnout a jsou k tomu zmocněni, snížit nebo zrušit platby v těch případech, kde požadavky nebyly splněny. Toto pravidlo se vztahuje na všechny podpory – tj. nejen na ty, týkající se zemědělsko-environmentálního plánu.
Zaměstnání: Aby se stabilizovala situace zaměstnanosti v zemědělství a aby se zohlednila celková prosperita podniků, členské státy mohou stanovit nižší hranici u pracovní síly (měřeno „ročními pracovními jednotkami“) na farmu a zvýšit hranice u prosperity (měřeno „čistým standardním ziskem“) farem. Stejně mohou postupovat u celkových podpůrných plateb poskytovaných jednotlivým farmám. Pokud nejsou tyto limity dodrženy, pak členský stát může snížit podporu poskytovanou zemědělcům. Částka, o kterou bude podpora snížena nemůže překročit 20 % celkového objemu finančních prostředků vyčleněných na podpory farmě přiznané.
Ušetřené částky plynoucí ze zavedení níže uvedených opatření v oboru životního prostředí a zaměstnanosti mohou být převedeny na využití v agroenvironmentálních plánech, schémata časného odchodu do důchodu, méně příznivých oblastí nebo lesnictví.
1.9 CELKOVÝ ROZVOJ VENKOVSKÝCH OBLASTÍ
Pravidlo rovněž seskupuje několik opatření, která mají za cíl podporovat integrovaný rozvoj venkova v celé společnosti. Tyto programy vychází z úspěchu předchozích programů uskutečněných v zaostalých regionech. Zabývají se širokým spektrem otázek – slučování pozemků, služby přispívající venkovské ekonomice, rozvoj vesnic a ochrana jejich kulturního dědictví, rozšíření škály zemědělských aktivit, podpora turistiky a řemesel, atd. Tato opatření musí být začleněna do programu rozvoje venkova založeného na geografických regionech a jejich cílem je omezit závislost venkovských oblastí na pracovních příležitostech v sektoru zemědělství.
_________
Příslušná legislativa EU
Pravidlo č. 1255/1999 O trhu s mlékem a mléčnými výrobky
Směrnice Rady EU 92/46/EEC z 16. června 1992 stanovující zdravotní pravidla pro výrobu a umísťování na trh syrového mléka, tepelně ošetřeného mléka a výrobků, jejichž základní surovinou je mléko
Pravidlo č. 1251/99 – Zřizování systému podpory pro pěstitele některých plodin na orné půdě
Pravidlo č. 1253/99 – O společné organizaci trhu s obilovinami
Pravidlo č. 1254/99 - O společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem
Pravidlo 1257/1999 O podpoře rozvoje venkova z fondu EAGGF – Evropského zemědělského podpůrného a garančního fondu
Pravidlo č. 1259/1999 ze 17. května 1999 stanovující Obecná pravidla pro systémy přímých podpor pod Společnou zemědělskou politikou
