Rostoucí ceny potravin jsou tématem, o němž se diskutuje nejen u nás. Na svém blogu se jím zabývá i komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová. Na její příspěvek se sešly různé názory.
Komisařka na své internetové stránce (blogu) reagovala na srpnový růst cen mléčných výrobků v Německu, který nezůstal bez odezvy v dalších zemích. „Kdo by si před rokem představil, že se dostane mléčný sektor z trhu, který byl pod tlakem přebytků, do prostředí rostoucích cen?“ zeptala se ve svém zamyšlení a dodala že i v případě obilí jsme se náhle ocitli v situaci, kdy se stále zvyšují jeho ceny. „Přestože do toho zasahují okolnosti, na něž nemáme vliv, je třeba říci, že jde také o pozitivní odraz reformního procesu, který jsme zahájili v roce 2003. Poslední vývoj cen není nic většího či menšího než trh v akci. Což je přesně to, co chceme od zemědělství Evropské unie v roce 2007. To je to, o čem reforma společné zemědělské politiky ve velké své míře je – zemědělci reagují na trh, a tím se stává evropské zemědělství konkureceschopným.“ O vzrůstající schopnosti farmářů unie čelit zboží ze třetích zemí na světovém trhu podle komisařky svědčí i to, že již v červnu mohl Brusel snížit exportní subvence pro všechny mléčné výrobky na nulu. „Naši farmáři jsou schopni konkurovat na globálním trhu,“ konstatovala Fischerová Boelová.
Jak připomněla, v roce 2015 by měla unie odstoupit od mléčných kvót, což by podle ní mělo ještě více umožnit pružným farmářům rychle reagovat na změny trhu. Znovu zopakovala, že kvótový systém není možné zrušit ze dne na den, ale podle ní je nutný dobře vyladěný a vyvážený přechod. O tom se bude, jak připomněla, diskutovat již příští rok v průběhu připravované zdravotní kontroly společné zemědělské politiky.
Proč rostou ceny obilí
„Pokud jde o ceny obilí, chtěla bych vyvrátit myšlenku, kterou šíří někteří lidé, že ceny zvyšuje současný zájem o biopaliva,“ uvedla komisařka a dodala, že se to netýká Evropy, kde biopaliva většinou stále hrají jen okrajovou roli. Daleko významnější pro růst cen je podle ní nízká sklizeň v mnoha částech světa, nepříznivé počasí v Evropě a narůstající poptávka z východní Asie. V této souvislosti připomněla svůj záměr snížit podíl půdy v klidu (set aside) v příštím roce. Samozřejmě i o set aside se bude debatovat v průběhu plánované zdravotní kontroly společné zemědělské politiky..
Co čeká spotřebitele
Samozřejmě stoupající ceny zemědělské produkce se promítnou do peněženek spotřebitelů. Komisařka věří, že supermarkety a diskonty budu jednat zodpovědně a ceny se příliš nezvýší. Tuto naději opírá i o to, že podíl ceny surovin v konečné ceně výrobku je u některých potravin (například chleba) podle ní relativně velmi malý.
Starosti o dopady na spotřebitele zvyšuje ještě skutečnost, že chovatelé budou v dohledné době muset vydat více za krmiva. Producenti prasat a drůbeže na celém světě jsou postiženi rostoucími cenami obilí, a to dokonce i nízko nákladoví konkurenti, jakými jsou Brazilci. To povede ke zvýšení světových cen masa. Nicméně komisařka doufá, že tyto okolnosti neovlivní schopnost evropských farmářů uplatnit se na světovém trhu. „Konečně, jak jsem řekla při mnohých příležitostech, doufám, že evropští konzumenti dají své peníze blíže ústům a budou připraveni zaplatit o něco málo více výrobky z unie,“ prohlásila komisařka s tím, že si spotřebitelé zároveň zaplatí kvalitu, welfare zvířat a životní prostředí.
Velkou Británii rozčeřila zpráva firmy Deloitte
Hned první příspěvek Luce Hellebuycka upozornil na internetovou stránku, která přinesla pohledy na zdražování potravin z různých úhlů britských či ve Spojeném království působících institucí. Diskusi vyvolala zpráva poradenské firmy Deloitte, která se netajila obavami o osud britských chovatelů. Ty letos postihla opět slintavka a kulhavka a po poslední sklizni čelí stoupajícím cenám obilí, a tím i krmiv. Podle průzkumu, který si firma udělala, je třeba, aby vzrostly ceny masa, jinak krachy farmářů na sebe nedají dlouho čekat. Na růstu cen by se podle zmíněné firmy měli podílet obchodníci a spotřebitelé. Jen tak bude možné udržet domácí výrobu vysoce kvalitního masa. Jak firma dále uvedla, třebaže unie již odvolala zákaz exportu britského hovězího, stále se ještě v cenách, které za něj producenti získají na zahraničních trzích, odráží zbytek nedůvěry. Tu ve spotřebitelích vyvolává vzpomínka na BSE i na nedávnou nákazu slintavkou a kulhavkou. Zpráva varuje, že to může vést ke ztrátě asi 493 milionů liber ročně z exportu masa a také k ohrožení pracovních míst na venkově. Podle firmy Deloitte mnoho farmářů ve Velké Británii dostává za svou produkci o 15 až 25 procent méně, než odpovídá jejich skutečným nákladům. Tento rozdíl se ještě zvýší nárůstem ceny obilí, která zvedne náklady na krmiva, zatímco ceny dobytka zůstávají stejné.
Názor poradenské firmy Deloitte potvrzuje britská Národní farmářská unie (NFU). Ta odhaduje, že producenti hovězího masa potřebují k tomu, aby si vydělali, navíc nejméně libru na kilogram. Jen tak budou moci pokrýt všechny náklady a ponechat si malou marži na investice. To podle unie znamená, že současné nízké ceny masa nabízené hlavními obchodními řetězci jsou neudržitelné. Podle unie musí ceny potravin ve Velké Británii růst, aby se omezily dopady na zemědělce. O tom podle NFU musí producenti jednat s obchodníky.
Zvýšení ceny je až posledním krokem
Do diskuse přispěla i Asda, což je hned po Tescu druhý největší obchodní řetězec ve Velké Británii. Její mluvčí Daniel Burch prohlásil, že řetězce vždy operovaly s velmi slabou marží představující pouze pět pencí z každé libry. Asda bude podle něj uvažovat o růstu cen pouze v případě, kdy to bude absolutně nezbytné. Poukázal přitom na příjem průměrného zákazníka i na to, že rodiny jsou již pod tlakem rostoucí míry úroků. “Obvykle se pokoušíme vyrovnat nestabilitu cen pohybem obchodní marže, což je základním aspektem naší obchodní strategie. Růst cen je vždy pro nás tou poslední možností,“ uvedl mluvčí.
Kromě Asdy se ozvalo i Britské konsorcium maloobchodu (BRC). Obchodní řetězce podle něj platí dostatečně svým dodavatelům, a to tak, aby “zajistily produktivitu a kontinuitu funkčnosti svých dodavatelských řetězců”. Generální ředitel konsorcia
Kevin Hawkins prohlásil, že je na obchodnících a výrobcích, aby spolu jednali o tom, zda se mají ceny masa zvednout. Je to rozhodnutí, které podle něj musí jednotliví chovatelé udělat se zřetelem na svou pozici na trhu. Hawkins uvedl, že kromě závěrů zprávy firmy Deloitte nevidí v dohlednu žádný hmatatelný signál o nutném růstu cen.
Biopaliva nejsou zase tak nevinná Autor dalšího příspěvku do blogu pod značkou Susipoter si myslí, že ceny potravin značně porostou právě kvůli biopalivům. „Potřebují stejné suroviny jako potraviny a jsou pro ně konkurencí. Biopaliva nejsou dobrým řešením,“ tvrdí s tím, že natropí velké škody na trhu. Důkazem podle přispěvatele je, že ceny rostou v posledních několika málo letech, právě když se unie začala orientovat na biopaliva. „Myslím, že potřebujeme jinou energetickou politiku, která by více sázela na výzkum,“ konstatoval.
Biopalivům nefandí ani Jack Thurston, který ve svém příspěvku položil komisařce řadu otázek: „Říkáte, že vliv biopaliv je marginální v kontextu většiny zemí EU. Ale co USA, které směřují hlavně k etanolu vyráběném z obilí? Myslíte si, že to nemá vliv na ceny krmiv nebo že jde jen o okrajový efekt? Jak hodnotíte čistou energii a uhlíkovou bilanci z etanolu vyráběného z obilí? Je bioetanol z obilí mostem ke druhé generaci biopaliv (z celulózy) nebo drahou slepou uličkou, jak někteří varují? Poučí se EU ze zkušeností USA nebo se naopak USA bude učit od EU?“
Ve hře je i vliv spekulantů na trh
S názorem komisařky do jisté míry naopak souhlasí John Waltham, který si také myslí, že vliv biopaliv na ceny obilí je v normální tržní situaci jen okrajový. „Co se ale děje nyní, není normální. Tradičně trh s obilím reaguje na nabídku a poptávku, ale v uplynulých měsících na něj pronikly spekulativní a investiční fondy, které vyšroubovaly ceny. Zveličil se vliv špatných sklizní, zejména v jižní Evropě a také vliv výroby biopaliv, která je doposud v plenkách, pokud jde o aktuální spotřebu surovin. Waltham se domnívá, že omezení set aside na nulu v příštím roce pomůže narovnat bilanci. Je však podle něj třeba uchránit před spekulanty trh s osivem, aby jeho ceny exponenciálně nerostly.
Katharina Harlander připomíná, že podle Řídícího výboru pro obilí by se obiloviny sklizené v EU v hospodářském roce 2006 až 2007 měly rozdělit takto: 58,5 procenta na krmiva, 21,7 procenta na potraviny, 9,2 procenta pro průmysl, 5,6 procenta na intervenci, 3,8 procenta na osiva a 1,3 procenta na bioetanol. Podle toho je tedy bioetanol marginální a v inflaci cen by se neměl jeho vliv projevit.
Na bioetanol jde z obilí jen škrob
Shaun Mercer připomněl, že v obilovinách jsou důležité bílkoviny. Při výrobě bioetanolu se však využije jen škrob a bílkoviny v obilí obsažené přecházejí do vedlejšího produktu – výpalků. Tato koncentrovaná forma bílkovin se podle něj může využít v potravinovém řetězci. Navíc EU může znovu začít intenzivně využívat půdu ze set aside a také zvednout výnosy v nových členských státech zlepšením používaných technologií. Podle Mercera by biopaliva měla zvýšit energetickou bezpečnost Evropy, pomoci zastavit změny klimatu a stimulovat venkovskou ekonomiku, a to s minimálním vlivem na výrobce potravin.
James Gilmartin se podivuje tomu, že Evropa strpí šmelinu mezinárodních monopolů, které použijí vyšší ceny obilí, aby zvedly ceny výrobků. Irští farmáři si, jak uvedl, ověřili, že z potraviny, která stojí spotřebitele čtyři eura, mají oni nejvýše dva až tři centy. „To znamená, že i kdyby se ceny obilí zdvojnásobily nebo ztrojnásobily, k nárůstu, o němž se mluví, nemusí dojít. Jedna z hlavních věcí, které odlišují západní Evropu od bývalého Sovětského svazu, je, že lidé nemusí stát fronty na potraviny. Bude škoda, pokud „trh v akci“ přivede tyto fronty zpátky. Potraviny se staly relativně tak levnými, protože v dnešním světě nezáleží na jejich zdrojích. Trh v akci nebere podle něj v úvahu špatnou sklizeň v Evropě nebo sucho v Austrálii.“
Problém ekonomický, ekologický i energetický
S ostrou kritikou přišel Danas Tvarijonavicius hned ve svých prvních otázkách: „Jaký smysl má nyní dávat dovozní clo na obilí z Ruska, Kazachstánu a Ukrajiny? Pokud je kukuřice z USA za poloviční cenu než evropská pšenice, jaký má význam nyní de facto zakazovat dovoz americké a argentinské kukuřice ke krmení prasat v unii?“ (Zde naráží patrně na to, že importovaná kukuřice nesmí obsahovat žádné množství příměsí v EU neschválených GM odrůd.)
Bioetanol je podle něj „jedním z nejhorších příkladů, kdy politika dostala přednost před vědou.“ Základní problém není ekonomický, i když do biopaliv jdou dotace, a vůbec ne ekologický, a to i při vysokých nákladech na snížení emisí oxidu uhličitého. Horší podle něj je, že neposkytne žádnou energetickou bezpečnost. Je to kvůli vysoké spotřebě plynu při výrobě etanolu. Přitom Evropa plyn nemá. Nejhorší ze všeho je, že Evropa (na rozdíl od USA a Brazílie) musí dát do hektaru půdy více energie, než z něj dostane. „Tedy všechny principy jsou úplně špatné,“ konstatoval. Ceny obilí rostoucí mimo nějaké „vykonstruované bariéry“ považuje za zcela správné, protože nejlepším lékem na vysoké ceny jsou podle něj právě vysoké ceny. „Svět (a Evropa) obvykle potřebuje hodně obilí. Tak bude platit, za to, co potřebuje,“ uzavřel.
Anne M. Lopez se podivuje tvrzením, že výroba bioetanolu ohrožuje hladem lidi v Mexiku. „Ale statistici říkají, že odpovídá spotřebě pouze 1,5 procenta, takže, kdo hladoví? Kdy se obrázek stane jasnějším a informace přestanou být tendenční?“
Potraviny nemohou zůstat stále levné
Po léta jsme měli levné potraviny, napsal James Ede a dodal, že z toho mělo malý zisk globální životní prostředí i spotřebitelé. „Potraviny jsou nyní levnější a dostupnější než dříve, zatímco farmářské ceny ve své reálné hodnotě klesají. V posledních 20 letech potraviny zlevnily v reálných cenách o 20 procent. Před 60 lety průměrná britská rodina utratila více než třetinu svého příjmu za potraviny. Nyní to kleslo na méně než jednu desetinu. Farmářské ceny v reálné hodnotě stále klesají – pokud by rostly během uplynulých sta let stejně rychle jako všechny životní náklady, měly by být v průměru čtyřikrát vyšší než odpovídá jejich dnešní úrovni. Například cena tuny pšenice by měla dnes převyšovat 600 liber ve srovnání se současnou úrovní pohybující se kolem 150 liber,“ uvedl Ede, podle něhož růst cen komodit nepředstavuje ohrožení pro spotřebitele, ekonomiku nebo pro rozvojové země, jak někteří lidé tvrdí. Vyšší farmářské ceny, budou dobrou zprávou nejen pro farmáře v EU, ale také pro venkovskou ekonomiku. Mohou totiž přinést více zdrojů pro údržbu krajiny, více investic do struktury farem a méně farmářských rodin bude muset opustit svou půdu.
