Evropský Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu) vyvolává v české společnosti silné emoce a je oblíbeným terčem politiků i médií. Jak se to má s evropskou klimatickou politikou doopravdy?
Green Deal nemůže za drahé energie
Celá Evropa čelí od podzimu roku 2021 vysokým cenám energií. Evropská zelená politika sice mění energetický mix, odstavuje fosilní zdroje a tlačí na výstavbu méně stabilních obnovitelných zdrojů, její vliv na cenu energií je však minimální. Emisní povolenky – hlavní nástroj, kterým EU nutí evropské znečišťovatele k přechodu na čistší zdroje energií – se na vzestupu cen energií v roce 2021 jen z jedné pětiny. Problémem byla obnova po pandemii covidu-19 a obrovská poptávka po energiích vyvolaná opětovným otevřením továren, dopravních koridorů a dalších částí ekonomik. Do toho začalo Rusko manipulovat s dodávkami zemního plynu do Evropy, čímž vyvolalo na evropském trhu s energiemi paniku a zběsilé nakupování zásob. Evropské země si vzájemně konkurovaly a předháněly v nákupech, čímž jen přispěly ke šponování ceny nahoru. V únoru 2022 pak Rusko vtrhlo na Ukrajinu, čímž trhy rozbouřilo ještě více. Evropa se navíc rozhodla, že ruskou agresi nechce finančně podporovat a že je potřeba obchod s agresorem utnout, přestože byl hlavním vývozcem energií do EU. Vysoké ceny energií pak způsobily i roztočení inflační spirály, která se dnes projevuje na veškerém zboží, včetně energetických produktů. Vliv evropských klimatických cílů na ceny je tak v porovnání s dopadem ruské agrese zanedbatelný. Týká se to i potravin, za jejichž zdražováním nestojí ani Green Deal, ani nová společná zemědělská politika EU, ale inflace a válkou narušené trhy se zemědělskými produkty.
Green Deal je drahý a Evropa na to má
Výstavba obnovitelných zdrojů energie, přechod na alternativní paliva a provádění úsporných opatření – například zateplování domů, výměna oken či modernizace průmyslových provozů – vyžaduje miliardové investice. Česká republika by si je se svým omezeným rozpočtem zřejmě nikdy nemohla dovolit. Evropská unie proto členským státům slíbila, že jejich zelená opatření finančně podpoří, a to nemalou měrou. Česká republika dostane na splnění evropských klimatických cílů pro rok 2030 – tedy na 55% snížení emisí skleníkových plynů – více než 1,2 bilionu korun. Částku se podařilo vyjednat během českého předsednictví v EU v druhé polovině rou 2022 a obsahuje finance jak pro podnikatele a obce, tak i domácnosti, včetně těch sociálně nejslabších. Peníze poputují k lidem skrze různé fondy a programy, například Modernizační fond, Sociálně klimatický fond či Národní plán obnovy, o rozdělení peněz přitom budou rozhodovat především české úřady.
Green Deal není výmysl úředníků v Bruselu
Zelená dohoda pro Evropu sice vznikla v Bruselu a oficiálně jí představila Evropská komise, která v tomto městě sídlí. Plán pro zelenou transformaci Evropy, cíle pro snížení emisí skleníkových plynů a další návazná opatření jsou ale výsledkem společných evropských vyjednávání. Jedná se o kompromis sedmadvaceti členských zemí EU, zástupců evropského byznysu, zemědělství, vědecké komunity, neziskových organizací a dalších. Evropská komise Zelenou dohodu vytvořila na základě zadání, které dostala od zemí EU. I Česká republika s jejím vytvořením souhlasila a následně se aktivně podílela na formování konkrétních bodů a opatření. Vznik Green Dealu a klíčových kroků v evropské zelené politice je diskutován i na úrovni premiérů a prezidentů členských zemí EU, z nichž každý má právo veta. Česká republika oficiálně vůči Zelené dohodě nikdy nevystoupila, ani nezpochybnila její cíle. Češi při vyjednáváních vždy zdůrazňovali, že klimatické ambice by měly být splnitelné a že by neměly ohrožovat ekonomiku, což se podle českých vyjednávačů, diplomatů, úředníků i vládních politiků podařilo. Green Deal má podle studie agentury STEM a Institutu 50 podporu třetiny české veřejnosti, další třetina je proti němu a třetina nemá názor. Většina české společnosti je však alespoň některým opatřením na ochranu klimatu nakloněna, zejména pokud jde o obnovitelní zdroje energie či šetrnější chování ke krajně.*
Aneta Zachová, EUROACTIV.cz
