Zoufalé sucho pronásleduje pěstitele na lounském okrese, zejména pak v oblasti na Žatecku a Podbořansku, od minulého roku. Loňský vláhový deficit tu výrazně předčil i suchý rok 2000, kdy stát škody zemědělcům po celé republice kompenzoval pěti miliardami korun. Na blahodárný déšť netrpělivě čekali v nejsušším regionu republiky také letos.
První srážky, které v posledních měsících „stály za řeč“, přišly teprve 7. a 8. května. Také v pondělí 10. května, ve chvíli, kdy na téma kritické sucho probíhala debata na půdě agrární komory v Žatci, se za okny přehnala vítaná, i když krátká přeháňka.
„Potřebovali bychom, aby pršelo tak čtrnáct dní. Teprve pak by se vyrovnal vláhový deficit,“ přál by si Jan Cihlář z obce Výškov, kde hospodaří ve Sdružení Cihlář Chalupný. Protože má vlastní meteorologickou stanici, může doložit i přesný přehled o srážkách od roku 1992. „Desetiletý průměr u nás činí 466 milimetrů. Loni spadlo pouze 256 milimetrů, přitom nejvíc srážek bylo v červenci, což už úrodu řepky a obilí samozřejmě nemohlo zachránit. A co hůř, na podzim sucho pokračovalo, takže porosty ozimů vzešly jen částečně. V letošním roce se extrémním nedostatkem srážek potýkáme nadále,“ posteskl si pěstitel.
Čísla dokumentující nepříznivou vláhovou bilanci „sype z rukávu“ také Tomáš Kopačka ze společnosti Petrohradská, spol. s r. o., Hořesedly. „Loni v červenci v naší lokalitě napršelo 77 milimetrů, což byly po dlouhé době významnější srážky. Ale v srpnu spadlo už jen šest milimetrů, v září 4,5 a v říjnu 25 milimetrů. Veškerou plochu ozimé řepky jsme museli přesít, přitom pole pod řepku byla dokonale připravená. Nevzešlo ale vůbec nic, ani pár jedinců,“ trpce konstatuje Kopačka. „Duben přinesl pouhých 14 mm srážek, květen dal určitou naději, když za dva dny – 7. a 8. května – spadlo 21 mm, které už měly nějaký vliv.“
Obdobně může podnormální vláhovou situaci popsat Čestmír Hess za společnost Chmel Podlesí z Pnětluk: „Zaorali jsme téměř celou výměru řepky. Když jsme letos zjara vysazovali chmel, odkryla rýha do hloubky 30 centimetrů naprosto suchou zem.“ Jak pěstitel připomíná, v hektarových výnosech chmele byly při loňské sklizni velké rozdíly. Tam, kde jsou ložiska spodní vody, byly výsledky povzbudivější. „Přesto jen u chmele měla naše firma kvůli suchu výpadek čtyři miliony korun. Za celý okres jsme spočítali ztráty u této komodity na zhruba 150 milionů korun,“ doplnil Hess, který je předsedou lounské agrární komory. Výsledkem je, že podniky se podle něho stále více zadlužují a roztáčí se spirála, která může skončit plošnými krachy. „Pomocí byly provozní úvěry přes Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, které ale letos bohužel končí. Zrušení programu Provoz nám napřesrok určitě přidělá vrásky, protože banky bez dobrého ručitele, kterým stát bezpochyby je, nebudou ochotny půjčovat, nebo úvěr zkrátí třeba na polovinu, i když klient pravidelně splácí,“ obává se Hess.
Chtějí metodiku pro sucho
Dalo by se říci, že pěstitelé ze žatecké oblasti jsou na roky skoupé na vláhu zvyklí. „Množství srážek je tu vždycky pod republikovým průměrem,“ porovnává ředitelka zdejší agrární komory Jana Nováková. K tomu se přidávají i vyšší teploty. Například loňská průměrná teplota sledovaná v Žatci byla 10,82 stupně, zatímco dlouhodobý průměr za období 1961 až 1990 je 8,4 stupně Celsia. Za první čtyři měsíce letošního roku byla suma teplot vyšší o 3,7 stupně a deficit srážek dosáhl 18,6 mm.
„Třicetiletý průměr ročních srážek je tady asi 500 mm, ovšem na Žatecku a Podbořansku jen asi 460 mm, zatímco v České republice je běžně kolem 600 mm. Když jsou navíc srážky špatně rozložené, jako tomu bylo v minulém roce, je to velký problém,“ chápe ředitel lounské zemědělské agentury Jiří Runza.
Poslední rok, kdy zdejší zemědělci mohli být spokojeni s přídělem vláhy, byl podle Hesse rok 1996. Za dva roky naopak následoval kritický nedostatek, což uznalo i resortní ministerstvo a vyplatilo pěstitelům částečné odškodnění. Horší než další suchý rok 2000, kdy se rozdělovaly plošné kompenzace, někdy nespravedlivě, byl ten loňský. Přestože ministr zemědělství Jaroslav Palas jasně prohlásil, že sucho v roce 2003 nemíní řešit, na Lounsku se nevzdávají.
„Peníze na lokální sucho by se měly najít. Chceme, aby existovala metodika, která by se v takových mimořádných případech použila,“ prosazuje předseda lounské agrární komory.
Celostátní komora opakovaně s návrhy na řešení loňského sucha přichází, zatím vždy neúspěšně. „Nepříznivá povětrnostní situace by se měla zmapovat, aby se zjistilo, kde mělo sucho skutečně největší dopad. Kde se pak najdou peníze na odškodnění, je věc druhá,“ říká Bohumil Pázler, předseda ZD Ročov a současně Svazu pěstitelů chmele, který coby člen představenstva Agrární komory ČR v podstatě přednesl jeho usnesení z posledního, květnového jednání.
Na evropské parametry je to stále málo
Tímto se zdůvodňuje, proč není možné zařadit Žatecko mezi znevýhodněné regiony trpící suchem. V porovnání s aridními oblastmi v některých částech jižní Evropy jsou zdejší hodnoty stále přijatelné.
„Lounsko se ve všech dokumentech zařazuje mezi úrodné výnosné oblasti, kde se intenzivně hospodaří. Bohužel v posledních šesti letech je každý druhý či třetí rok velmi problematický z hlediska sucha,“ konstatuje ředitel zemědělské agentury. Přestože dotace se v letošním roce podstatně zvýší – jen v tomto okrese bylo z národního dorovnání vyplaceno na ornou půdu a skot zhruba 105 milionů korun a k tomu přijdou unijní podpory, nemůže to podle něho nahradit ztráty, které by přinesla neúroda způsobená suchem.
„Skličující sucho dva roky za sebou se nedá vydržet,“ upozorňuje Pázler. Přimlouvá se proto za vypracování metodiky odškodnění, použitelné v případech, kdy výpadek srážek proti třicetiletému průměru dosáhne kupříkladu třiceti nebo čtyřiceti procent.
Místo řepky více hořčice a slunečnice
Tržně zajímavá řepka se pro tuto lokalitu stává rizikovou plodinou, pokud by se měla opakovat absence srážek při podzimním vzcházení nebo předchozí špatné přezimování. „Výnosy řepky tu musí být kolem 2,4 tuny z hektaru, ale loni byl průměr okresu 1,6 tuny, na Žatecku a Podbořansku ještě méně – 1,2 tuny,“ upřesnil ředitel Runza. Co ale pěstovat na polích místo této hlavní olejniny či nevzešlých ozimých obilovin?
Na nechtěně uvolněné hektary tu pěstitelé většinou sejí kukuřici na zrno, slunečnici, hořčici, jarní řepku nebo ječmen. „Obchodníci ale už reagují na rostoucí plochy hořčice a nabízejí ceny, které jsou nepřijatelné,“ uvedl Hess. Podobně rozšíření slunečnice, která byla mnohdy náhradní plodinou po zaoraných ozimech, vedlo už v minulém roce k cenovému poklesu. Ředitel zemědělské agentury předpokládá, že letos se plocha slunečnice v okrese přiblíží ke 2000 hektarům a ještě více tak posílí pozici ve skladbě plodin, kterou pěstitelé reagují na nepřízeň klimatu. Rozlohu slunečnice nebo kukuřice na zrno ale nemohou zvyšovat donekonečna.
Ze 60 tisíc hektarů orné půdy v okrese zaujímá pšenice obvykle kolem třetiny výměry, jarní ječmen asi 12 tisíc hektarů, řepka 5500 hektarů, hořčice 3500 hektarů. Cukrovka, která se vzhledem ke vzdáleným zpracovatelským kapacitám ze zdejších polí pomalu vytrácí, se dnes nepěstuje ani na 1500 hektarech. Sója zpravidla skončí ročním experimentu.
Chmelaři dostali částečné odškodnění
Následky sucha kompenzoval stát loni pěstitelům chmele platbou asi 6300 korun na hektar. „Pro tuto plodinu, kde je vysoká intenzita, to není nijak závratná podpora, jak by se mohlo na první pohled zdát,“ poznamenává předseda zdejší agrární komory.
Šéf Svazu pěstitelů chmele varuje před dalším ústupem od jeho pěstování, který může být odezvou na zjednodušené platby, opomíjející specifičnost této plodiny. „Pokud nám nějakým systémovým krokem nepomůže stát, pěstitelé se více zaměří na méně náročné plodiny, což ale bude mít dopad na pracovní síly. Přitom už dnes tu máme jednu z nejvyšších nezaměstnaností v republice.“
Chmel má ale oproti běžné „polařině“ tu výhodu, že nedostatek srážek lze u něho alespoň částečně řešit závlahami. A jejich budování podporuje stát. „Když dotační titul začínal, chmelaři si neuvědomovali, že závlahy budou takovou nutností. V poslední době se ale tempo jejich budování zrychluje,“ pozitivně hodnotí ředitel Runza.
Čestmír Hess se přimlouvá za to, aby se také zmapovaly podzemní vody a oprášila studie pro velkoplošné závlahy, kde by vodním zdrojem byla Nechranická přehrada. Plán tehdy ztroskotal na nedostatku peněz.
