O svůj les se musí všichni majitelé starat.
Přikazuje jim to zákon. To, jak v lese hospodaří,
jak jej chrání a jak s ním nakládají, kontroluje
Česká inspekce životního prostředí.
„Majitel lesa bez ohledu na to, o jak velký les jde, má ze zákona povinnost se o něj starat,“ zdůraznil Jaroslav Šůra, zástupce ředitele pro sekci II oblastního inspektorátu Praha České inspekce životního prostředí a vedoucí oddělení ochrany lesa, a dodal: „Neznamená to jen, že vytěží a prodá dřevo, ale musí také nějaké peníze lesu vrátit. Do dvou let po vytěžení musí zalesnit holiny a permanentně chránit les, což mu ukládá zákon.“ V lesích se inspekce řídí zákonem č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, a dále zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích, a souvisejícími vyhláškami. Povinností České inspekce životního prostředí (ČIŽP) je sledovat a kontrolovat hospodaření v lese bez ohledu na jeho majitele. Kontroluje tedy stejně porosty spravované státním podnikem Lesy ČR, vojenské lesy, lesy měst a obcí i soukromé, ať jde o velké či jen docela malé výměry. „I vlastník malého lesa totiž může ohrozit majetek sousedů tím, že se například nestará preventivně o kůrovce a nechá jej na svém majetku rozmnožit a on se pak rozšíří na lesy další,“ vysvětlil Šůra a poznamenal: „Les není jen na to, aby poskytoval svému majiteli dřevo, ale plní řadu dalších – tzv. mimoprodukčních funkcí, například vodohospodářskou, půdoochrannou, rekreační či klimatickou. Tyto funkce jsou velmi důležité a v celém komplexu vytvářejí naše životní prostředí. Asi by nebylo dobré, kdyby vlastníci najednou své lesy vykáceli.“ ČIŽP má tedy za úkol zamezit tomu, aby ostatní vlastníci byli ohrožováni nějakým špatným hospodařením jednoho z nich, a napomáhat tomu, aby byly lesy zdravé.
Kde najít radu
A jak se může majitel, který není vzděláním lesník, naučit o svůj les pečovat? „Majitelům může poradit jejich odborný lesní hospodář. Po-skytne jim informace, který strom mohou pokácet, jakými dřevinami mají zalesnit, jak mají chránit les a jak vůbec s ním zacházet. Majitel lesa si může odborného lesního hospodáře vybrat sám, pokud tak neučiní, pak tuto službu poskytují Lesy ČR. Majitelům lesů do výměry 50 ha platí odborného lesního hospodáře stát. Přestože mají tuto službu zadarmo, často ji nevyužívají. Inspektoři se setkávají s tím, že mnozí majitelé lesa ani netuší, že tato služba existuje, kdo ji pro ně vykonává a kde ho hledat.
Další pomůckou pro orientaci hospodaření je pro lesy nad 50 ha lesní hospodářský plán. Ten uvádí, co a kdy se má v lese dělat, jaké dřeviny použít při jeho obnově i jak les chránit. U menších majetků se vypracovává tzv. lesní hospodářská osnova, za niž majitel neplatí. Není povinen ji převzít a podle ní hospodařit. Ale pokud ji převezme, pak se jí musí řídit. „Velmi často se nám bohužel stává, že vlastník osnovu nepřevezme. Pak je to na jeho lese většinou vidět, protože se neumí orientovat v tom, co je nutné dělat,“ poznamenal Šůra.
Nejde jen o pokuty
Dále je třeba, aby majitel lesa znal lesní zákon, a dobré je, když jej doplní i zmíněným zákonem o ČIŽP. Podle Šůry je samozřejmě znát, pokud les vlastní lidé, kteří si pamatují, jak se o něj staral děda a otec a pokračují v jejich práci. Horší jsou případy, kdy je tato kontinuita přerušena a majitel ani nebydlí v místě, kde se jeho les nachází. Pak většinou ani nezachytí gradaci škůdců a jiná nebezpečí. Inspekce zasahuje tam, kde hrozí, že majitel svým neodpovědným jednáním poškodí i další lesy. „ČIŽP zde není jen proto, aby sázela pokuty, ale jde nám o prevenci, o to, aby zůstal zachován dobrý stav lesa. Pokud zjistíme nějaké nedostatky, majitel lesa projeví ochotu s nimi něco dělat a vysvětlí, jak k dané věci došlo, dáme mu čas na odstranění závady. Pokutu udělujeme až při prohřešku většího rozsahu, opakovaném provinění nebo když majitel neudělá v lese dohodnutá opatření k nápravě.
„Dříve jsme měli pokuty do výše jednoho milionu korun. V novém správním řádu máme na ochranu lesa až pět milionů korun. Při opakovaném prohřešku stejného charakteru je to až dvojnásobek – tedy až deset milionů korun,“ vysvětlil Šůra s tím, že pokutu pět milionů korun zatím uložili jen jednou.
Celníci a exekutoři
Není úkolem ČIŽP, aby pokuty, které uloží, také vymáhala. Dříve to dělaly finanční úřady, dnes vymáhají pokuty celníci. ČIŽP vybírá a také sama vymáhá poplatek za správní řízení ve výši 1000 korun, který je částečnou úhradou nákladů. Tato částka jde do jejího rozpočtu. Vlastník lesa může dostat třeba pokutu 50 tisíc za nezpracované ložisko kůrovce a kromě toho musí zaplatit další 1000 korun správního poplatku. Do vymáhání vstupuje nový fenomén, a to exekuce. Kromě exekuce se může ten, kdo nezaplatí pokutu nebo správní poplatek, vystavit i dalšímu nebezpečí. Nedostane totiž od státu žádné dotace.
Při prohřešku menšího rozsahu – jako příklad uvedl Šůra třeba nezlikvidované tři stromy napadené kůrovcem, uloží inspekce jen opatření k nápravě. Pokud je to již napadení větší, nebo stromy zahrnuté půdou či oplocení části lesního pozemku, pak již jde o pokutu.
Prevence i podněty
Inspekční šetření se nedělají jen tehdy, když se objeví problém, který je zdálky patrný. „Máme preventivní roční programy návštěv jednotlivých lokalit. Pro ně si vybíráme ve svém regionu, kam půjdeme, abychom nešli tam, kde jsme již byli v uplynulých třech až pěti letech. Kromě toho řešíme bez plánu naléhavé věci a také podněty občanů,“ vysvětlil Šůra s tím, že některé podněty dávají sami inspektoři nebo jejich kolegové z jiných oddělení, a to na základě zjištění ze svých služebních i soukromých cest. „Ve službě jsme pořád,“ poznamenal s tím, že někdy se na základě podnětu nebo plánované kontroly dostanou do míst, kde sice žádný problém nenajdou, ale na dálku vidí poškození v jiné části lesa. Zejména tam, kde se rozšiřuje výstavba rodinných domků za hranice měst, se inspekce setkává občas se stížností na to, že si lidé postavili schválně dům u vzrostlého lesa a on se najednou kácí. Je proto třeba se včas zajímat o územní plán, z něhož je zřejmé, co se s daným územím bude dít. U vzrostlého lesa je třeba počítat s tím, že se časem vytěží.
Neoprávněné používání lesní půdy k jiným účelům
S některými přestupky proti zmíněným zákonům se podle Šůry setkávají inspektoři v lesích velmi často. Zejména poslední dobou to bývá neoprávněné používání lesní půdy k jinému účelu než k plnění funkcí lesa. Například vlastník u svého domu, chaty či chalupy svévolně zasáhne do porostu, vykácí jej, popřípadě pozemek oplotí. Nebo bez povolení buduje v lese přístupovou cestu ke své nemovitosti či tenisové hřiště, nepovolené stavby v lese apod. Chybou také je, pokud se zahrnou kmeny stromů půdou. Jde o svévolné zásahy, které přírodu poškozují. Kdo chce zřídit v lese cestu nebo třeba i hřiště či postavit nějakou stavbu, musí o tom jednat se státní správou lesů na příslušném obecním úřadě (obce s rozšířenou působností), kterému oznámí svůj záměr, eventuálně jej požádá o vynětí daného pozemku z lesního půdního fondu. Jde o podobný postup jako u stavebního povolení.
Vytvoření podmínek
pro škodlivé činitele
Dalším přestupkem je, pokud majitel vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů. Například přehnaně i při schváleném zásahu proředí porost. Pokud se do takového lesa pak opře vítr, dojde k polomům. Někdy se také při seči necitlivě nebo neodborně otevře porost. Proto je podle Šůry nutné, aby se i schválené zásahy do porostu konzultovaly s odborným lesním hospodářem.
Rozvoji biotických činitelů, konkrétně hub, napomůže zahrnutí kmenů hlínou. Do stejné kategorie patří i to, když majitel, v jehož lese se vyskytne kůrovec, neudělá včas potřebný zákrok a neodstraní napadené stromy z lesa nebo je alespoň neodkorní. Ze stromu o průměru asi 25 cm a výšce kolem 20 metrů se může vylíhnout podle Šůry až 190 tisíc nových brouků. Pokud se vezme v úvahu pravděpodobný úhyn, pak z takového stromu může vylétnout až zhruba 150 tisíc jedinců. Pro kůrovce je ideální čerstvě odumřelý strom. Proto se nejlépe rozmnožuje na vývratech a zlomech ponechaných v lese. Dále napadá osluněné hrany porostů, a to až do druhé třetí řady. „Když děláme kontrolu, tak na těchto stromech odseknutím kůry zjišťujeme požerky, konstatoval Šůra. Napadené stromy je třeba zpracovat a zabránit, aby z nich mladí brouci v lese vylétli. Nejlepším opatřením je podle Šůry dostat napadené dříví z lesa. Pokud to z nějakých technických důvodů nejde, je třeba je odkornit nebo asanovat insekticidem. Po vylíhnutí je čtvrtina brouků schopna okamžitě nalétnout na okolní stromy. Zbývající dokáží letět 500 i více metrů a někteří se pasivním letem, při němž jsou unášeni větrem, objevili od místa vylíhnutí až 20 km daleko. „Po vytěžení ložiska kůrovce doporučujeme zkontrolovat na stojících stromech, kam až se závrty objevují. Vyplatí se citlivě zasáhnout i do okrajů kolem ložiska, kde jsou sice ještě zelené stromy, ale již jsou v nich patrné závrty a drtinky na oddenku kmene. Kůrovci totiž nemusí strom v první fázi zlikvidovat, ale vylétnou z něj a šíří se dál. Před 20 lety, když na odumírající porosty v okrajových horách oslabené silným působením exhalací nalétl kůrovec, se vlivem ochránců přírody přijalo pravidlo zelené větve. Pokud měl strom alespoň část vršku zelenou, tak se nechal, aby se zbytečně nekácel. Vždycky se ukázalo, že to nebylo k ničemu, strom se musel dodatečně vytěžit a ještě z něj vylétli další škůdci,“ konstatoval Šůra.
Kromě lýkožrouta smrkového se v některých porostech objevuje také lýkožrout severský. Jak Šůra upozornil, na rozdíl od ostatních druhů létá vysoko – až v úrovni korun nebo dvou třetin kmene, a tedy se pohybuje nad působením lapačů. „Teď se docela významně vyskytuje zejména na severní Moravě, ale vidíme jej už i v jiných lokalitách,“ poznamenal a pro boj s kůrovci doporučil ČSN 48 100 Ochrana lesa proti kůrovcům na smrku. Je možné ji zakoupit například v Českém normalizačním institutu (Biskupský Dvůr 5, 110 00 Praha 1).
Z lesa se musí odstranit i suché stromy-souše. Ty ale již nejsou zdrojem škůdců a je jedno, kdy se z lesa odvezou.
Odpady a odpadky
Zákon o lesích jasně říká, že les je zakázáno znečišťovat odpady a odpadky. inspektoři se však s nimi v lese setkávají velmi často, zvlášť v okolí Prahy a jiných větších měst. „Bylo by ideální, kdybychom chytili za ruku toho, kdo les takto znečišťuje. I když je odpovědnost za odpady v lese problematická, pracovníci inspekce nemohou jít kolem a dělat, že je nevidí. Pokud nikoho při znečišťování lesa nechytíme, pak se obracíme na jeho vlastníka. Upozorňujeme ho na to, že má v lese odpadky, a převážně to řešíme opatřením k nápravě,“ uvedl Šůra a dodal, že ideální je samozřejmě, pokud se může náprava chtít po tom, kdo odpadky do lesa umístil. Hodí se jakékoliv stopy, charakter odpadu, stopy auta nebo traktoru a informace občanů, kterým záleží na lese a životním prostředí.
Oplocenky a ploty
Odpadem se může stát i poškozená oplocenka. Ta má podle Šůry v lese své opodstatnění obvykle do doby zajištění kultury, tedy do sed-mi let. Ale nikde není psáno, že by se pak musela zlikvidovat.
Odstranit by se měla, pokud ztratí svou funkčnost. Jestliže zbudou jen ležící pole dřevěné či drátěné oplocenky nebo povalené pletivo, pak již jde o nepořádek v lese, který by měl jeho majitel odstranit jako odpad. Pokud má oplocenka funkci a je udržovaná, pak nevadí, když je v lese déle, protože zamezuje bočnímu okusu zvěře a plní svoji roli. Boční okus sice už myslivecký zákon nepovažuje za fatální, ale oslabuje stromek. Jediným důvodem, pro který je možné postavit v lese plot, je ochrana vysázených porostů. Jinak se v lese plotit nesmí.
Zalesnit do dvou let
Vykácená holina se má do dvou let zalesnit. „Stává se dnes dost často, že majitel vytěží les, ale k zalesnění se moc nemá. Pokud je to někde, kde jsou přirozené podmínky pro zmlazení, pak toho může využít a z pohledu ČIŽP se nic neděje. Jestliže má majitel své důvody – třeba bydlí jinde apod., dáme mu opatření k nápravě. Když je nesplní, pak ho čeká postih pokutou,“ přiblížil postup Šůra, který zalesnění a zajištění kultury považuje za velmi důležitou věc: „Pečlivě sledujeme, kde vznikají holiny po těžbě většího charakteru. O tato místa se velmi zajímáme a ve svých plánech počítáme s tím, že se, až proběhne dvouletá lhůta, na ně dojdeme podívat, zda je vlastník také zalesnil.
Na osázené holině inspektoři zjišťují, zda stromky odpovídají les-nímu hospodářskému plánu, u malých lesů lesní hospodářské osnově či lesnímu typu. Zajímají se také o jejich původ. Počítají, zda je dodržen poměr jednotlivých dřevin a zda jsou v požadovaném rozsahu zastoupeny dřeviny meliorační a zpevňující.
Podle zákona o původu osiva a sadby musí vlastník lesa předložit doklady, odkud semeno nebo sazenice získal – tzv. list o původu. Může ale použít i vlastní sazenice z přirozené obnovy svého lesa.
Škody zvěří
Kde inspekce kontroluje zalesnění ploch do dvou let a zajištění kultury do sedmi let, tam si všímá i toho, zda je mladá kultura chráněna před zvěří a také zda na ní nejsou škody způsobené zvěří patrné. Inspektoři hledají hlavně okus terminálního pupenu a to, zda vlastník lesa používá nějaký typ ochrany. Kontrolují i boční okus. Pokuty hrozí majiteli lesa i za nedostatečnou ochranu kultur i za prokazatelné škody zvěří. Odhaduje se procento zkousnutých stromků z celkového počtu sazenic na dané ploše. „Pokud jsou okousnuté dvě tři sazenice, tak se tím nezabýváme, považujeme to za normální,“ vysvětlil Šůra. Nejlepší ochranou před zvěří je podle něj oplocenka, postačí však ošetření odpudivým prostředkem nebo mechanickou cestou.
Zajištění kultury
Prokázat, co je či není zajištěná kultura, je lesnický oříšek, zejména pokud dojde k přirozenému náletu i kulturních stromů. Když se do vysázené kultury náletem dostane bříza, jeřáb, osika a podobné dřeviny, pak se jde do lesního hospodářského plánu. Pokud meliorační a zpevňující dřeviny plán doporučuje, tak je majitel jen prořeže. Maliní i ostružiní musí z osázené paseky v každém případě pryč. Plevel se kolem stromků musí ožínat nebo ošlapávat, aby je nezadusil.
Výchovné zásahy
Inspekce nyní tvrdě postihuje snížení zakmenění u porostů mladších 80 let pod 0,7. Snižovat pod tuto hodnotu zakmenění se nemá ani u starších porostů. Pokud se však starší les proředí proto, aby se usnadnila jeho přirozená obnova, je to ze zákona v pořádku. Ale u porostů mladších 80 let to není v pořádku nikdy. „Mnozí tak zvaní hospodáři dobře vědí, co si mohou v lese dovolit, a proto dělají probírky na hranici zákona. To znamená, že se velmi přibližují zakmenění 0,7 a někde jsou dokonce pod ním. Označujeme to jako plíživé drancování lesa,“ vysvětlil Šůra s tím, že takovým proředěním se vytvářejí podmínky pro šíření abiotických činitelů. Porosty jsou předčasně rozvolněné a když zafouká vítr, stromy padají a lámou se.
K meznímu proředění dochází většinou tehdy, když se k probírce používají harvestory. Dělají to zejména zahraniční firmy. Němci a Rakušané jsou zvyklí dělat probírky razantněji. Navíc harvestor se musí v porostu pohybovat a otáčet se. Většinou si na kraji lesa udělá mýtinu, aby se tam mohl točit. „Už to je protizákonné,“ upozornil Šůra a dodal, že se při tom také nahrne hlína na ostatní stromy. Názorně tento způsob hospodaření porostu prověřil podle něj lednový hurikán Kyrill. Porost proředěný harvestorem padl, zatímco v sousedním majetku, v němž se hospodařilo u nás tradičním způsobem, byly jen jednotlivé vývraty.
Dříve se podle lesního hospodářského plánu i probírky plánovaly. To znamená, že se dělaly nejdříve prořezávky, pak probírky do 40 let a potom probírky nad 40 let. Teď zákon tyto jednotlivé etapy neukládá. Majitel jde do porostu třeba jen jednou, a proto se snaží prořezat co nejvíce. Tento jeden velký zásah, který navíc třeba přijde v pozdním věku, s porostem podle Šůry zacloumá. Pokud nepřijde nějaká větrná kalamita, les se obvykle po pěti až osmi letech vzpamatuje, některý ale ne. Probírky se dneska dělají tak, jak je to obvyklé v Německu, tj. převážně tehdy a tam, kde je poptávka po na dřevní hmotě z těchto probírek. Dříví z probírek totiž není vždycky prodejné. Proto se vyznačí stromy, pokácejí se, zákazník si dřevní hmotu odveze a s probírkou se čeká do doby, než bude další zájem o dříví z nich.
Nejde jen o les
Inspektoři si při pochůzkách po lese a kontrole lesních porostů všímají i dalších věcí. „Máme úsek ochrany vod, ochrany ovzduší, odpadů a ochrany přírody, takže si všímáme i prohřešků, které spadají do těchto úseků činnosti ČIŽP. Pokud něco zjistíme, pošleme tam příslušného inspektora nebo jej vezmeme na kontrolu s sebou,“ uzavřel Šůra.
