Pokud chceme mít v České republice ekologické zemědělce, musíme se nejprve zaměřit na vzdělávání, říká ředitel Farmářské školy Jiří Prachař.
Německý systém vzdělávání v řemeslných oborech, včetně zemědělství, je jiný než v Česko republice. Lidé se učí nikoliv ve školních lavicích, ale především v praxi, tedy na farmách. Své zkušenosti s tím má i ekologický zemědělec Jiří Prachař, který se německé postupy nyní snaží zavádět v českém prostředí. A daří se mu to.
„Německý model není žádnou novinkou. Těžiště vzdělání v řemeslech, kterým je podle mě i zemědělství, leží v praxi. Lidé tráví 80 procent času na farmách a 20 procent ve škole,“ vysvětluje Prachař podrobnosti německého přístupu, který si mohl před lety zkusit na vlastní kůži.
Zájemci o studium vysokoškolských zemědělských oborů si v Německu nejprve musejí najít „mistra“, tedy zkušeného farmáře, se kterým se domluví na praxích. „Až poté se přihlásí na školu, která ho na základě toho přijme a poskytne mu odborné znalosti,“ dodává pedagog a ekologický zemědělec.
Stejný postup volí i česká Farmářská škola, kterou Prachař po svém návratu z Německa založil. V ČR do té doby sice fungovaly různé kurzy s praktickými ukázkami v zemědělském provozu, dosud se však nikdo nepokusil vytvořit ucelený tříletý systém vzdělávání v zemědělství opřený o praxi na statku. V případě Farmářské školy se přitom jedná pouze o farmy, které se věnují ekologickému zemědělství.
„Pokud chceme mít v České republice ekologické zemědělství, což je politika Evropské unie i naše, tak se musíme nejprve zaměřit na vzdělávání,“ říká pro redakci Jiří Prachař.
Zájem předčil očekávání
Sám Prachař se podle svých slov před sedmi lety ocitl ve stejném bodě jako řada mladých lidí, kteří chtějí začít s ekologickým zemědělství, ale nevědí, jak na to. Odešel proto do zahraničí, kde se ekologické postupy hospodaření naučil. Své znalosti nyní předává v tuzemsku, kde v roce 2021 otevřel první školu tohoto druhu.
„Zájem je větší, než jsem původně čekal. Myslel jsem si, že budeme působit na pár farmách s deseti lidmi,“ líčí Prachař počátky Farmářské školy v ČR. Pesimismus vycházel do jisté míry z obecného přesvědčení, že zemědělství v dnešní době mladé lidi příliš nezajímá. Opak se však stal pravdou.
První ročník Farmářské školy přivítal 25 studentů, čímž se kapacity naplnily k prasknutí. Následující rok se přihlásilo 30 lidí, další pak 25 lidí. Nemalý zájem vedl k tomu, že škola požádala Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o oficiální akreditaci, kterou také získala.
„Nyní jsme vyšší odborná škola, spolupracuje s námi 40 farem a nové už sami ani nehledáme. Farmáři sami nám volají, že by chtěli studentům své znalosti a zkušenosti předávat, nebo že by se sami chtěli něco nového naučit,“ říká Prachař.
První absolventi vyjdou z Farmářské školy právě letos na jaře a podle Prachařových informací alespoň polovina z nich zůstane v zemědělském sektoru. Mezi absolventy přitom budou i lidé, kteří dříve působili v naprosto odlišných oborech, například v architektuře.
Péče o planetu jako hlavní motiv
Farmářská škola budí zájem mladých lidí především díky svému ekologickému zaměření. Studenti se chtějí v oboru vzdělat proto, aby mohli přispět k ochraně krajiny i celé planety. „Když čtu motivační dopisy, co nám studenti píšou k přihláškám, je mi z toho smutno. Mladá generace velmi silně vnímá, co se s planetou děje a bude se jich to dotýkat mnohem více než nás,“ říká Prachař s tím, že mladí lidé chtějí klima a životní prostředí chránit, přičemž zemědělství může být jednou z cest, jak se o zlepšení stavu v reálu zasadit.
„Hlavní motiv je péče o krajinu, proto chtějí vstoupit do ekologického zemědělského vzdělávání. Spousta z nich si to představuje trochu růžově, romanticky, ale je to samozřejmě tvrdá práce. Lidé přesto ve škole zůstávají, a to právě díky praxi a tomu, že poznají spoustu farem,“ dodává pedagog.
Studenti Farmářské školy podle něj poznají za rok zhruba patnáct farem, a to i v zahraničí. Škola sice sídlí v Praze, ale pořádá výjezdy pro studenty do Německa, Rakouska nebo třeba Švýcarska, tedy do zemí s delší tradicí ekologického zemědělství.
„Ten náš ‚biosvět‘ není zase tak velký a když člověk jezdí na různé mezinárodní konference, potkává a propojuje se lidmi ze zahraničí,“ vysvětluje Prachař, jak se mu daří budovat kontakty se zahraničními farmami, kam pak studenti české Farmářské školy mohou jezdit učit se nové dovednosti.
Mezinárodní působení školy se opírá nejen o dobré vztahy a zájem zahraničních partnerů, ale také o podporu z různých finančních zdrojů. Čerpá peníze i z evropského programu Erasmus, jehož cílem je podporovat výjezdy studentů do zahraničí. Podporu získává například z Česko-německého fondu budoucnosti a dalších dotačních zdrojů.
V Česku bují i další vzdělávací projekty
Farmářská škola není jedinou organizací, která umožňuje lidem se zájmem o zemědělství se vzdělávat. V ČR fungují samozřejmě i běžné zemědělské střední i vysoké školy věnující se širokému spektru témat.
Své vzdělávací projekty má například i Asociace soukromého zemědělství, která pro své členy pořádá studijní výjezdy do zahraničí. Příkladem je květnová cesta do Pobaltí se zaměřením na chov skotu, koní, koz a prasat, na rostlinnou výrobu a ekologické pěstování zeleniny. V loňském roce se čeští farmáři vypravili dokonce do Spojených států amerických, kde se mohli seznámit s hospodařením na místních farmách.
Za dalším projektem stojí Zemědělský svaz ČR. Iniciativa s názvem Zemědělství žije! cílí na laickou veřejnost, zejména pak na děti a mládež, u kterých se snaží vzbudit zájem o obor. V rámci projektu se konají různé akce, od dnů otevřených dveřích na farmách či zemědělských školách až po besedy ve školách.
Zemědělský svaz i další organizace sdružující české zemědělce pak pořádají odborné semináře pro zemědělce, kteří si chtějí rozšířit své znalosti v konkrétních oblastech. Příkladem Institut vzdělávání v zemědělství nabízející každoročně téměř stovku seminářů.*
Aneta Zachová, EURACTIV.cz
