Krásná slova o tom, jak zemědělci budou pečovat o krajinu a zaslouží se o rozvoj venkova, vyznívají jinak v malebném podhůří nebo přirozeně osídleném kraji a jinak třeba na Slánsku. Stopy, které tam zanechal Státní statek Zlonice, bývalý kolos s více než deseti tisíci hektary, jsou ve tváří obcí zaryté většinou hodně hluboko. Na agroturistiku sem někdo těžko někoho naláká. Kde jinde než v úrodné rovině by se ale měl zemědělec uživit právě zemědělstvím?
„Agroturistika nepřipadá v úvahu, žádnou přidruženou výrobu nechci, i když vyžít jen ze zemědělství je stále těžší,“ bilancuje inženýr Jaroslav Haškovec. Většinu z 850 hektarů polí, která dnes obdělává, má v působišti bývalého zlonického statku, kde léta dělal agronoma a vedoucího jednoho ze závodů. Myslí si, že venkovu může prospět jedině tím, když jeho pole – většinou pronajatá - budou upravená. V žádném případě se nechce pasovat na osvíceného sedláka, který má utvářet venkov, navíc když v zemědělství dnes pracuje už jen pár lidí. Konkrétně na jeho farmě pět, a to včetně dvou stavebních dělníků.
Farma inženýra Haškovce se nedá jednoduše přiřadit ke konkrétnímu místu. Rozhodující část pozemků, které mu svěřili restituenti, má na Slánsku, kolem 170 hektarů na západ od Prahy v okolí Okoře a dalších 80 hektarů navrácených po rodičích paní Haškovcové dokonce až na Chrudimsku. S rodinou, kterou do zemědělství nevtahuje, žije na Roudnicku. Svůj „hlavní stan“ umístil do Křovic, pár kilometrů od Zlonic, kde koupil od původních majitelů velkostatek a postupně, jak jsou peníze, mu vrací dávnou podobu. Po předchozím angažmá státního statku není obnova historické usedlosti právě levná a zrovna letos na ni mnoho nezbývá. Není snad nákladná rekonstrukce právě ten důležitý vklad pro možná již otřepaný pojem „rozvoj venkova“?
Místo pšenice cenově lukrativnější semínka
Ve svém hospodaření se Jaroslav Haškovec nebojí vybočit ze zajetých kolejí a jak říká, snaží se vymanit z tradiční velkovýroby. „Protože v minulém roce byly bídné ceny za pšenici, tak jsem její plochy snížil z loňských 450 hektarů na 270 hektarů. Důvodem nebylo špatné počasí, to by mě neodradilo, ale proč dokola pěstovat něco, když výkupy slušně nezaplatí?“ říká soukromý zemědělec. Tak jako všem mu vadí, jak si odběratelé diktují ceny a ještě k tomu platí za dlouho. „Do mlýna jsem odvezl 28 vagónů pšenice a dodnes jsem nedostal ani korunu, přitom rohlíky jsou už dávno snědené.“
I proto se snaží hledat plodiny, které nedělají všichni, a to ho přivedlo k pěstování různých semen do krmných směsí pro ptáky, křečky, činčily a jinou domácí zvířenu. Proč ne, když přímo v Křovicích je firma, která tato krmiva vyrábí. Část žádaných semen prodává přes prostředníky do zahraničí, kupříkladu do Švýcarska, Nizozemska nebo Litvy. „Cena slunečnice proužkované bývá podstatně zajímavější než klasické olejnaté slunečnice. Chce to ale také zariskovat a počkat na dobrou cenu,“ přiznává pěstitel.
Na vývoz, ale i tuzemské firmě na výrobu travních směsí zase dodává semena jílku vytrvalého. Třeba právě ta od něho jsou součástí směsí, jimiž se teď osévá golfové hřiště v blízkých Beřovicích budované místními podnikateli. Dosavadní osmihektarový areál se rozrůstá o dalších šedesát hektarů, vykoupených od vlastníků. Místo polí, která tu ještě nedávno byla, vyrostly umělé kopečky, rybníčky a jamky. Ne že by to byl návod, jak naložit s půdou, která nevynáší, jak by si zemědělci představovali. Spíš ukázka, že i golf a zemědělství mohou mít něco společného. „A jednou třeba můžeme dělat trávníky na míru, které se pak jako koberec rozvinou v zahradách,“ vůbec nezavrhuje i takové výrobní zaměření soukromý zemědělec.
Tentokrát byl soud příliš rychlý
Řeč je o Ústavním soudu, který mohl podle Jaroslava Haškovce ještě pár měsíců počkat se zrušením cukerního pořádku, aby řepaři neměli tak veliké finanční ztráty. Cukrovku bude letos sklízet ze 160 hektarů. Část dodá do cukrovaru ve Vrdech a část do Českého Brodu, někdy až ze vzdálenosti 130 kilometrů. Cukrovary v okolí jsou dávnou minulostí, nejdéle se držel ten ve Zvoleněvsi, který zavřela společnost Eastern Sugar. Pěstitel očekává, že celkový výsledek u cukrové řepy bude zhruba stejný jako loni – je sice nižší výnos, zato vyšší cukernatost. „Snad cena bude lepší,“ poznamenává.
Chov prasat, pro která zrekonstruoval část hospodářského stavení v křovickém areálu, dnes považuje za okrajovou záležitost bez velké perspektivy. Proto už také dobudování chléva zastavil. O skot sice nikdy nestál, ale nyní pomýšlí na to, že by si přece jen pár býků na výkrm pořídil. Ne že by ho měli živit, ale spíš jako nezbytnou kulisu, která ke statku patří. „Asi jako když nám holandský farmář, který měl líheň kuřat, ukazoval pár kousků dobytka. Držel je proto, že je měl jeho táta.“
Vlastník a nájemce se dohodnou
Většinu pozemků, na nichž inženýr Haškovec hospodaří, má v nájmu od vlastníků, jen asi padesát hektarů je státních. Uvědomuje si, že není dobré, když se v naší republice přes 90 procent půdy pronajímá. Na druhou stranu nevidí ve svém případě příliš možností, jak tento stav změnit. „Z hotových peněz si půdu mohu kupovat těžko, na to si v zemědělství nyní asi nikdo nevydělá.“ Hypoteční úvěr, kdy úroky by dotoval stát, považuje za zajímavou šanci. Rozpakoval by se ale nad tím, zda se zadlužit na desítky let, aby pak toto břemeno ještě přebíraly jeho dcery.
Nad zamýšlenými snahami nařídit dobu nájmu zemědělských pozemků, jen kroutí hlavou. „Žádný zákon o pachtu či jiné legislativní úpravy nejsou zapotřebí. S vlastníky se vždycky nějak dohodnu,“ tvrdí Jaroslav Haškovec.
Bratři Jan a Jiří Malypetrové, od nichž má pronajatých přes 200 hektarů, jsou stejného názoru. Sami hospodaří na téměř tisícovce hektarů u Kostomlat na Nymbursku a vztahy vlastníka a nájemce tak mohou spravedlivě posoudit z obou pozic. „Vždycky je na obou stranách, jak se dohodnou. Nestojíme o to, aby nám stát nařizoval podmínky, za kterých máme půdu pronajímat,“ shodně říkají. „Nedávno jsme převzali do nájmu 85 hektarů. Být uvažovaná blokace, ani se k pozemkům nedostaneme,“ poznamenal Jiří Malypetr. „Jde o pokus nadřadit právo uživatele nad právo vlastníků,“ kritizuje návrhy vlády a některých zákonodárců bratr Jan.
EU? Žádné velké iluze
V Evropské unii se mnoho nezmění, tak to vidí Jaroslav Haškovec. „Práce zůstane prací a v zemědělství jde jen o práci,“ dodává. Nijak neprožívá, jestli budou zjednodušené přímé platby nebo dotace na produkty. „Francouzi, Němci či jiní bohatší členové unie nám jen tak nic nedají,“ nedělá si iluze a hlavně se stará o to, aby se uživil a dobře ocenil práci zaměstnanců. Vždycky věřil, že to u nás jednou bude vypadat jako v Holandsku nebo Rakousku. A věří tomu stále.
