Prudký pokles cen mléka a jejich dlouhodobé setrvání na nízké úrovni je další ranou pro zemědělskou produkci. Po prasatech tak někteří zemědělci končí i s chovem dojnic. Zvlášť pokud je nemusí dávat na jatka, ale poštěstí se jim je prodat jinému, většinou zahraničnímu chovateli. Specializace na převážně živočišnou výrobu narazila na nevyzpytatelnost trhu. Některé subjekty, zejména ty, které svoji výrobu již dříve diverzifikovaly do různých činností, se ještě snaží dojnice udržet. Ale i na ně už doléhá krize.
Jak vypadá skutečnost nejen na papíře či v tiskových konferencích a zprávách Agrární komory nebo stanoviscích ministerstva zemědělství se novinářům snažil počátkem listopadu přiblížit Zemědělský svaz ČR zprostředkováním návštěvy ve dvou chovech dojnic a v Choceňské mlékárně.
Nemusely na jatky
Pošmourný deštivý den smutně ladil s opuštěným areálem farmy Montbeliarde v Rokytnu. „V nejlepších časech jsem měl 326 dojnic a mléčnou kvótu přes 2,2 miliony litrů,“ uvedl její majitel Miloslav Černý. Dnes zejí jeho chlévy převážně prázdnotou. Poskytují útočiště jen 40 dojnicím, které dávají 600 až 700 litrů mléka denně. Ještě smutněji působí množství opuštěných bud pro telata. Těch se dříve na farmě rodilo až 50 za měsíc. S prasaty Černý kvůli ztrátám skončil už před časem. Přitom se orientoval hlavně na produkci selat a choval až 300 prasnic. Z někdejších 22 zaměstnanců jich zbylo jen šest. I tak mizí pracovní místa na venkově, jehož rozvoj chce Evropská unie všestranně podporovat.
A přitom nebyl chov farmy Montbeliarde ledajaký. Stádo, které Miloslav Černý převzal v roce 1993 po rozpadu ZD Rokytno, se mu podařilo postupně ozdravit. Dovezl vysokobřezí jalovice z Francie, vybudoval šlechtitelský chov s průměrnou dojivostí 8200 litrů na krávu za laktaci. Jeho červené straky obsazovaly přední místa v dojivosti, o čemž svědčí diplomy pokrytá stěna kanceláře.
Evropská unie zklamala
První ránu zasadil farmě krach mlékárny Milpa Pardubice v roce 1998. Černý tím přišel o téměř tři miliony korun, které mu mlékárna dlužila. Litr mléka navíc tehdy prodával za průměrnou cenu 5,40 koruny. „Nebýt prasat, tak jsem to nepřežil,“ vzpomíná. Za zatím největší omyl svého života považuje naděje, které vkládal do vstupu do Evropské unie. „Myslel jsem si, že budou platit pravidla jako v evropské patnáctce,“ vysvětlil. Jedním z prvních problémů bylo, že musel si k živočišné výrobě přibrat ještě půdu, aby měl nárok na dotace. Od roku 1996 investoval Černý do hospodářství asi 40 milionů korun, zejména na přestavbu chlévů na volné ustájení. Jen čtyři miliony ho stála dojírna pořízená před čtyřmi roky.
Dnes je rád, že nemusel dát hodnotný chov na jatka. Převážnou většinu krav se mu totiž podařilo prodat na dvě polské farmy, které mají každá kolem tisíce dojnic. Majitelé dostali dotace od polské vlády, neboť nákupem kvalitních zvířat ozdravili své chovy od leukózy.
Co bude dál? Svou budoucnost chce Černý spojit s firmou na Náchodsku, s níž spolupracuje na přípravě stavby bioplynové stanice, kterou chtějí společně provozovat. V rozlehlém areálu, jenž Černý z části využívá, není možné bioplynovou stanici postavit z jednoduchého důvodu: v oblasti není kapacita na její připojení. Bioplynová stanice tedy již jen z tohoto důvodu není univerzálním receptem na finanční problémy zemědělců. Rostlinnou výrobu zajišťuje farma službami. „Když bude cena špatná, dám obilí do bioplynové stanice,“ uvažuje Černý s tím, že tímto způsobem je může realizovat za tři tisíce korun za tunu.
Krize tlumí i výhody z diverzifikace výroby Na diverzifikaci výroby, a to i do nezemědělských činností vsadilo Zemědělské družstvo se sídlem ve Sloupnici. Hospodaří na 3085 hektarech zemědělské půdy, z nichž na 2581 hektarech je půda orná. Živočišná výroba se orientuje na produkci mléka, prasat a drůbeže. Ve stavu má družstvo průměrně kolem 1150 dojnic, 550 jalovic, na 290 telat – s jalovicemi, vysokobřezími krávami a býkem chovají v průměru zhruba 2100 kusů skotu. Ve výkrmu má družstvo asi 740 prasat a 24 tisíc kuřat v jednom turnusu. Mechanizované práce v družstvu i pro další zemědělské subjekty v okolí zajišťuje mechanizační středisko. „Od roku 2002 jsme autorizovaným servisním střediskem pro stroje značky Case, Tecnoma, Horsch, Mayer, Lely atd.,“ připomněl předseda představenstva a manažer odvětví zemědělství z roku 2003 Oldřich Vašina. Družstvo provozuje i kovovýrobu, čerpací stanici a pneuservis s prodejem pneumatik, zabezpečuje také další služby spojené s provozem techniky, včetně oprav mechanizačních prostředků. Kromě polních prací zajišťuje i autodopravu, prodává také obědy. Zaměstnává 150 kmenových pracovníků.
Dneska vychází špatně všechno Skot družstvo chová ve třech rekonstruovaných mléčných farmách, jedné vazné stáji a v odchovnách mladých zvířat. Výkrm skotu zrušilo. Naposled vybudovaná stáj v Řetové z loňského roku vybavená dojicími roboty – jedna z nejmodernějších u nás - přišla na 40 milionů korun. Pro administrativní chybu projekt nedostal podporu z Programu rozvoje venkova. Družstvo jej tedy financovalo z úvěru a vlastních prostředků. V době, kdy předkládali bance k posouzení její projekt byla cena mléka na vrcholu a návratnost investice tedy jinde, než jak se jeví dnes, připomněl ředitel družstva Jaroslav Vaňous. „Byli jsme zvyklí, že když vycházela špatně prasata, šlo lépe mléko nebo obilí, ale dneska vychází špatně všechno,“ konstatoval Vašina. Družstvo omezilo i pěstování brambor, které sázelo na 220 hektarech. Pronajalo také jednu ze svých dvou bramboráren. Dříve mělo sice výnos z hektaru jen 18 tun a dnes 40 tun, ale obchodní řetězce, které nabízejí v letáku dva kilogramy brambor za 12,90 koruny, je vykupují za dvě až 2,40 koruny za kilogram. Podle Vašiny je třeba, aby cena ve vertikále byla spravedlivá i pro zemědělce. Dnes selhává i široká diverzifikace na různé činnosti. Ty jsou totiž většinou zaměřeny opět na zemědělské subjekty, které ale v důsledku krize nemají peníze.
Mléko do polí ZD Sloupnice bylo jedním z těch zemědělských subjektů, které nedávno na protest vylévaly mléko na pole. „Nevěděli jsme, jak jinak ukázat na tu situaci, která dneska je. Pokud by to nezabralo, zvažujeme další kroky,“ vysvětlil Vašina. Upozornil přitom na to, že zatímco u nás se od roku 1992 zemědělská produkce snížila o 40 procent, v Evropské unii naopak o 30 procent vzrostla. „Přestaňme dotovat všude,“ vyzval a upozornil přitom, že jen extenzivní produkce, jaká je třeba v Austrálii nebo na Novém Zélandu, svět neuživí. „Příští revoluce se odehraje na poli,“ citoval Vaňous českého klimatologa Václava Cílka s tím, že ubývá voda a klima se otepluje. Dostatek potravin je přitom dnes jen pro třetinu obyvatel Země. Těch však bude dále přibývat. Podle Vašiny bychom měli dbát na jistou míru soběstačnosti. Nedostatek potravin můžeme pocítit již v roce 2020. Jak připomněl, zemědělec, pokud vyrábí, pečuje také o krajinu.
Když nebudou dojnice, nebudou ani mlékárny V republice působí deset obchodních řetězců, 70 mlékáren a asi tisíc zemědělských subjektů. Tlak řetězců na ceny mohou mlékárny přenést na zemědělce. Ti již podobnou možnost nemají.
„Dneska to není o ochotě nebo neochotě mlékáren platit zemědělcům nějakou cenu, ale v naší neschopnosti realizovat mléčné výrobky za cenu, kterou zemědělci potřebují na to, aby žili,“ konstatoval ředitel Choceňské mlékárny Petr Marek. Je mu jasné, že cena syrového mléka pod šest korun je pro zemědělce cestou do zániku. „Jsem přesvědčen, že tato situace nemůže dlouho trvat, nejen u nás, ale v celé Evropě,“ řekl. České mléko snese podle Marka nejpřísnější měřítko. On sám nakupuje většinou v třídě jakosti Q. „Nešli jsme nikdy cestou snižování cen. Máme kvalitní výrobky a chceme za ně standardní ceny,“ vysvětlil s tím, že díky tomu může platit zemědělcům o něco vyšší ceny než jsou průměrné.
„Myslím, že obchodní řetězce nejsou hlavní příčinou toho, kde se dneska ceny syrového mléka pohybují,“ ředitel podle nějž je hlavním důvodem neschopnost prodat český i evropský přebytek. Začátkem roku 2008 skončil odbyt na sušené mléko a máslo a cena těchto dvou komodit spadla tak nízko, že v polovině roku 2009 se u odstředěného mléka pro sušení dostala pod tři koruny za litr a u smetany pod sedm korun za litr. Druhým důvodem podle ředitele je, že mlékárny, které neuspěly v zahraničí, hledaly možnosti realizace své výroby na českém trhu. „Když chce někdo prodávat víc, nabídne nižší cenu,“ vysvětlil s tím, že se pak zpracovatelé začali přebíjet cenou, a proto se „svezly ceny tak dolů“. Cena suroviny se na nákladech mlékárna podílí podle druhu výrobku 50 až 70 procenty. V době, kdy se pohybovala kolem deseti korun za litr, byla mlékárna ve ztrátě. Letos Marek ztrátu neočekává.
Choceňská mlékárna patří ke středním zpracovatelským podnikům. Vykupuje kolem 50 tisíc litrů mléka denně, k nimž přikupuje smetanu z některých jiných mlékáren. Roční obrat má kolem půl miliardy korun a zaměstnává 96 lidí.
Cena až s odstupem měsíce
„Jednáte s námi slušně, ale jen v rámci toho, co můžete,“ poznamenal na adresu ředitele Marka Vašina a postěžoval si, že cenu vykoupeného mléka se chovatelé dovědí až s odstupem jednoho měsíce. Kde je reálná cena, která by nepoškodila obě strany? „Cena se postaví tam, kam ji postaví trh, a co umožní náklady zpracovatele,“ konstatoval Marek. Podle Vašiny je sedm až 7,50 koruny za litr syrového mléka cena, která umožní přežít většině dobrých. Sedláci by měli, jak uvedl, tvrdě bojovat za to, aby měli stejné podmínky jako jsou v evropské patnáctce.
Důvod k optimismu?
Podle Marka se cena komodit, které způsobily prudký pokles ceny syrového mléka, zase zvedá. V posledním měsíci rychle rostla cena smetany, cena odstředěného mléka se zvýšila ze tří na čtyři koruny za litr. Vzrůst by tedy měla i cena, kterou platí zpracovatelé zemědělcům. Je ale otázka, zda jde o změnu trvalou, jestli důvodem zvýšení poptávky, a tedy i oživení cen nejsou jen blížící se Vánoce.
