Nastavení Programu rozvoje venkova, který nedávno schválila vláda, vyvolává řadu diskusí. Na názor jsme se zeptali i prvního místopředsedy Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Pavla Vinohradníka, který v současnosti tuto organizaci vede.
Jak byste zhodnotil nedávno schválený Program rozvoje venkova?
Z naší pozice se domníváme, že nedošlo k zásadní věci, kterou jsme jako organizace požadovali celou dobu, a tou je přesun 15 procent finančních prostředků z prvního do druhého pilíře. Ovšem jedná se o politické rozhodnutí, kdy my, jako nevládní zemědělská organizace můžeme pouze navrhovat a argumentovat, ale nejsme tím, kdo rozhoduje. Pokud se příslušné orgány rozhodly, že přesunou pouze malé procento a ještě jen na investice, jde o rozhodnutí politického orgánu, který za ně nese odpovědnost. Osobně se domnívám, že pouze čas ukáže, jestli to bylo dobré nebo ne.
Myslím si, že náš návrh na přesun většího podílu prostředků měl přispět ke stabilizaci podnikání v zemědělství v horských a podhorských oblastech. Je potřeba si totiž uvědomit, že došlo nikoliv k rozšíření oblastí LFA jako takových, ale platby LFA budou vypláceny zhruba na dvojnásobnou rozlohu, protože nepůjde pouze o trvalé travní porosty, ale o celou zemědělskou půdu. Pouhým aritmetickým propočtem by sazby na hektar padly až o 50 procent. Bez dodatečného posílení těchto plateb nebude ekonomická situace zemědělců v horských a podhorských oblastech jednoduchá, protože v drtivé většině nemají čím nahradit výpadek těchto finančních prostředků.
Co se týká odmítnutí odpočtu osobních nákladů, souhlasil bych s ministerstvem, protože odpočet není tak velký, aby nám to v něčem bránilo. Nezavedení sazby na první hektary je pro menší farmáře, to je opět politická záležitost. Jako svaz s tím nemáme problém, spíše nám jde obecně o snížení administrativy. Je to velmi složité a věříme, že v budoucím období bude tato byrokracie snížena. Diskuse se vedla i o welfare. Náš svaz však nevidí v navrženém nastavení welfare žádný přínos pro české zemědělství. Větší problém však podle nás bude s tím, že není jasně označeno, z čeho se vypočítává zatížení. Jednou je uvedeno ve velkých dobytčích jednotkách a podruhé v dobytčích jednotkách. Chtěl bych zdůraznit, že my jako svaz jsme zastánci určitého zatížení, ale tím, že je uváděno pokaždé v jiných jednotkách, bude to nesrozumitelné mnohdy i pro odbornou veřejnost a hlavně nevidíme důvod, proč tomu tak je a požadujeme sjednocení.
V roce 2017 až 2018 má dojít k přehodnocení Programu rozvoje venkova a uvidí se, jaké měl dopady do zemědělství.
Na co se nyní chcete osobně zaměřit?
Co se týká našeho svazu, chci zachovat maximální kontinuitu v jeho činnosti. Chtěl bych připomenout, že nehodlám kandidovat na předsedu, protože z mého pohledu předseda by měl být člověk, který má na tuto funkci čas – například má velké děti nebo bydli relativně blízko Prahy. Já mám dvě malé děti a bydlím 300 kilometrů od Prahy.
Volební valná hromada by se měla uskutečnit na podzim a úkolem, který jsem sám sobě uložil, je připravit svaz tak, aby byl schopen bezproblémového předání. Rovněž pracuji na tom, aby byla vytvořena odborná základna v rámci svazu v tom smyslu, že svaz by měl nějaké stálé odborné zaměstnance, kteří by se účastnili všech potřebných jednání – doufám, že tuto mou myšlenku předsednictvo svazu podpoří. Nyní vše řešíme vlastními silami a ukazuje se, že to není ideální. Všichni členové svazu hospodaří a současně (zejména členové úzkého vedení, popř. předsednictva) se musí věnovat i odborným jednáním na různých ministerstvech a dalších úřadech státní správy. A to se jeví jako problém, protože z důvodu jiného pracovního vytížení ne vždy se náš člen může toho kterého konkrétního jednání zúčastnit - den má totiž jen 24 hod.
Podle mě je roztříštěnost českého zemědělství velká a neprospívá mu. Já osobně rád jezdím do Rakouska na rakouskou agrární komoru, která má velmi význačné postavení a sdružuje všechny zemědělce v Rakousku. Líbí se mi tamní systém poradenství nebo jak komora spolupracuje z hlediska prognóz a dalších záležitostí s vysokými školami a odbornými vědeckými ústavy v Rakousku. Paradoxem je, že pokud potřebuji nějakou kvalitní analýzu o ČR, získám ji mnohem častěji z Rakouska než u nás.
Také jste se zmínil o tom, že zástupci svazu se sešli s vedením Agrární komory ČR. O čem jste jednali?
Ano. Obnovili jsme jednání s Agrární komorou ČR. Přestože předchozí vedení svazu chtělo, nebyli jsme schopní přes dva roky se potkat s jejím vedením. Úzké vedení našeho svazu se setkalo s prezidentem komory Miroslavem Tomanem, sdělili jsme si stanoviska, která se týkala vzájemné spolupráce s tím, že z obou dvou stran je snaha vzájemně odstranit třecí plochy v maximální možné míře a spolupracovat dál v rámci resortu zemědělství.
Domnívám se a nový prezident podle mě tento názor také sdílí, že Agrární komora ČR má zastupovat všechny zemědělce bez rozdílu. Její hlavní úloha je v tom, aby vyvažovala požadavky a potřeby zemědělců ze všech oblastí, a to jak z produkčních, tak horských s tím, že žádná tato skupina nemůže být poražena nebo na druhou stranu nemůže zcela vyhrát. Protože kdyby k tomu došlo, tak nastane zásadní problém pro celou Českou republiku. Tady vidím pozici Agrární komory ČR, a tak to funguje v zahraničních agrárních komorách. Pokud to agrární komora zvládne, je ctěná a vážená.*
