Všeobecně citlivější k problémům životního prostředí jsou vysokoškolsky vzdělaní obyvatelé ČR, nejkritičtěji vnímají tyto otázky mladí lidé mezi 18 a 20 lety, nejméně se o ně zajímají naopak lidé starší 60 let. Vyplývá to z průzkumu, který v rámci mezinárodního projektu uskutečnil Sociologický ústav Akademie věd. Za zajímavé jeho pracovník Petr Soukup považuje, že z možných globálních hrozeb se naši občané obávají nejvíce skleníkového efektu, a to přesto, že jeho mechanismus jim příliš není jasný.
Svědčí o tom skutečnost, že zhruba 75 % dotázaných se domnívalo, že skleníkový efekt souvisí ozónovou dírou. (Ta však naopak umožňuje unikání odraženého slunečního záření z atmosféry a vede tedy spíše k jejímu ochlazování, zatímco výsledkem skleníkového efektu je globální oteplování.) Společně s globálním oteplováním vnímají Češi jako nejvýraznější hrozby také znečištění vodních toků a ovzduší, které pocházejí z průmyslových zdrojů. Ve světle ostatních rizik se respondentům jevily jako pro životní prostředí málo nebezpečné genetické manipulace potravinových surovin, které za mimořádně nebo velmi nebezpečné považuje pouze 43 % občanů. Větší obavy z nich projevují zejména starší občané, a to zhruba již od 50 let věku. Podle Soukupa je však pravděpodobné, že poměrně malé obavy z této nové technologie souvisejí s poměrně malou informovaností o tomto problému. Průzkum ukázal, že mezi lety 1993 a 2000 u nás vzrostl počet lidí, kteří třídí odpad či jsou ochotni omezit jízdu autem. Ukázalo se však, že občané z větší části nejsou ochotni pro větší ochranu životného prostředí podstoupit nějaké materiální oběti, například platit vyšší daně či snížit svou životní úroveň. Jako nejpřijatelnější se jevila možnost platit ochranu životného prostředí ve vyšších cenách výrobků. Na tuto variantu bylo ochotno přistoupit 31 % dotázaných, zatímco 47 % toto řešení zcela odmítlo.
