Návrat velkých kopytníků do české přírody může snížit riziko požárů v krajině. V tiskové zprávě to uvedla ochranářská společnost Česká krajina. Velcí kopytníci, jako jsou třeba zubři či divocí koně, požírají na rozsáhlých plochách suchou trávu, která je z hlediska požárů nejrizikovější. Vědecké výzkumy podle České krajiny naznačují, že oheň začal být pro tvorbu krajiny významný až poté, co lidé velké býložravce vyhubili.
"Souvislost mezi rozsahem požárů a činností velkých kopytníků je dodnes patrná všude tam, kde se tyto dva krajinotvorné fenomény dosud setkávají. Jak v severoamerických prériích, tak v afrických savanách intenzivně hoří právě plochy, které kopytníci nespásli, zatímco spasené plochy hoří málo, nebo vůbec," cituje zpráva Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Historicky se přitom změny neprojevily jen na kontinentech, kde žili velcí kopytníci. Například také v Austrálii existuje jen málo důkazů o požárech z doby, než člověk nevyhubil velké vačnatce.
Jako prevenci před požáry začali lidé v některých částech světa používat pastvu ovcí a koz. Ta ale podle ochranářské společnosti není pro ekosystém často ideální. Ovce a kozy sice odstraní část travnatého podrostu, nejsou však schopny potlačit špatně stravitelné trávy, které jsou z hlediska vzniku požárů nejvýznamnější. Například divocí koně hrubé trávy preferují. Navíc je výsledkem pastvy velkých kopytníků i zvýšená květnatost, a tím i větší zastoupení motýlů.
V České republice panuje v posledních týdnech velmi teplé počasí, kdy rtuť teploměru překračuje třicítku. Horka a dlouhotrvající sucho přispívají k růstu počtu požárů. Hasiči se potýkají s dvojnásobným počtem požárů oproti běžnému stavu. Riziko požárů už déle než týden přetrvává ve středních a severozápadních Čechách, postupně se rozšířilo i do Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a na jižní Moravu. Kvůli riziku požárů už některé kraje vydaly zákaz rozdělávání ohňů. Mladá Boleslav zakázala lidem vstup do lesů, pohybovat se mohou jen po lesních cestách.*