Zisk českého zemědělství po vstupu do Evropské unie se během let 2004 až 2008 nakumuloval do výše 47 miliard korun, což je pozitivní. Negativnější již je, že čistá přidaná hodnota na pracovníka v roce 2008 meziročně klesla o 4,6 procenta, proti roku 2000 se však zvýšila o 88 procent. Uvedl to Tomáš Doucha z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÜZEI) na nedávném semináři Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, zaměřený na problémy, které trápí české zemědělství pět let po vstupu do Evropské unie.
Vstup do Evropské unie přinesl pro naše zemědělství slušný podnikatelský důchod. Ten je však ovlivněn stoupajícími podporami. Vloni představovaly asi 11 tisíc korun na hektar zemědělské půdy, připomněl Doucha. Podle zástupců ÚZEI ani v roce 2013 nelze hovořit o tom, že se podmínky pro zemědělské podnikání ve starých a nových zemích Evropské unie zcela srovnají. Přímé platby v roce 2013 budou v České republice teoreticky činit 255 euro na hektar. V Německu by však měly dosáhnout 445 euro na hektar a ve Francii 288 euro na hektar. Na Slovensku by pak měly činit 200 euro na hektar, vyčíslil Jaroslav Humpál z ÚZEI. Připomněl, že se rozebírají také dopady modulace v roce 2013. Celková modulovaná částka by v tomto období měla představovat 2,235 miliardy korun. Kategorie příjemců přímých plateb 0 až pět tisíc euro, kdy bude nulová částka na modulaci, zahrnovat 10 249 podniků s celkovou výměrou 297 97 hektarů. Do kategorie příjemců pět až 300 tisíc euro bude spadat 10 009 podniků s 2,379 milionu hektarů. Modulovaná částka dosáhne 1,517 miliardy korun. Do pásma nad 300 tisíc euro bude započítáno 856 podniků s celkovou výměrou 805 034 hektarů.
Překonané údaje Stávající čísla, se kterými pracuje Evropská komise, jsou podle ÚZEI již překonaná. Například, co se týká obilovin, všechny členské státy mají skutečný výnos vyšší, než je referenční. V České republice je referenční výnos 4,2 tuny z hektaru a skutečný výnos za období let 2005 až 2008 dosahuje 4,71 tuny z hektaru. Ještě vyšší je rozdíl u Německa, jehož referenční výnos činí 5,66 tuny z hektaru a skutečný průměrný výnos za sledované období 6,63 tuny z hektaru. Rozdíly jsou i u masných krav. Jejich stavy v Belgii, Německu, Španělsku, Velké Británii i Francii jsou vyšší, než z jakých se vychází při stanovování podpor. Na druhou stranu v Itálii, Maďarsku, Dánsku, Rakousku a Polsku jsou tyto počty nižší. „Pokud by se počítalo podle skutečnosti, pak by přežvýkavci v plném systému přímých plateb přišli zhruba o 22,5 milionu eur, tedy podle kurzu asi o 563 milionů korun. Jestliže bychom naopak vypočítali obálku na SAPS podle skutečnosti 2008, získali bychom celkem více o 13,8 euro na hektar v případě 100 procentních plateb,“ poznamenal Doucha.
Humpál také připomněl, že v některých státech nájemné za zemědělskou půdu bude vyšší než přímé platby na hektar. Pohybuje se od zhruba deseti procent průměrné výše přímých plateb na hektar na Slovensku, přes 13 procent v ČR až po více než sto procent průměrné výše přímých plateb na hektar (Rakousko 123 procent, Dánsko 117 procent a 134 procent v Itálii) v roce 2013. Nejvyšší podíl najaté půdy přitom vykazuje ČR, a to 91 procent, a Slovensko (96 procent). Ve Francii je pronajato 84 procent a v Německu 70 procent zemědělské půdy.
Notifikace článku 68 Humpál připomněl, že ministerstvo zemědělství musí Bruselu předložit k notifikaci materiál, jak hodlá využít článek 68. Na tento článek je podle něj pro ČR navržena částka 9,016 milionu eur z ušetřených peněz za zrušení energetického kreditu. Dále na podporu sektoru mléka může dát členská země až 55 procent z částky odpovídající 3,5 procenta plateb jako státní pomoc.
Doucha poznamenal, že současný pokles cen zemědělských výrobců až k šesti korunám za litr je důsledkem nadvýroby, nevhodného sortimentu mlékáren. Ztrátovost lze zmírnit snížením nákladů na krmiva, které tvoří až třetinu nákladů. To může činit až kolem 1,5 koruny za litr. Velké rezervy jsou i v účinnosti výrobních faktorů. Připomněl, že pokud by stavy skotu poklesly o pět procent, trh se může oživit.
Co se týká rentability výroby pšenice a řepky při současných parametrech a dosažení alespoň pěti procent míry souhrnné rentability činí manévrovací prostor pro snížení ceny, nebo zvýšení nákladů u pšenice zhruba 1200 a u řepky 2350 korun na tunu. Zvýšení přímých plateb o zhruba dva tisíce korun na hektar v roce 2013 představuje při současných nákladech navýšení manévrovacího prostoru u pšenice o dalších asi 400 a u řepky 700 korun na tunu.
Co se čeká po roce 2013 Podle účastníků semináře se čím dál více začíná diskutovat o tom, co čeká zemědělce po roce 2013. Předně se totiž předpokládá, že výdaje z unijního rozpočtu na zemědělství budou výrazně sníženy. Zřejmě klesne podíl osy I, tedy přímých plateb, a posílí se druhá osa.
Očekává se totiž další otevření se světu, zrušení intervencí a kvót.
K diskusi se naskýtají rovněž takové otázky, jako je budoucí podoba přímých plateb po roce 2013 bez ohledu na celkovou podobu společné zemědělské politiky, zda nezahrnout do pravidel SZP i další otázky, které mají přímý dopad do ekonomiky zemědělství. K nim patří větší sjednocení daňových předpisů, jako je zdanění dotací, spotřební daň u pohonných hmot, systém a sazby daně z přidané hodnoty, limitů na státní podpory a problematiku odvodu na zdravotní a sociální zabezpečení a další opatření.
Jindřich Kvapilík z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi připomněl, že na společnou zemědělskou politiku se snášejí kritiky, že je příliš drahá, vysoké dotace narušují mezinárodní obchod a často se zneužívají. Asi 70 procent plateb podle Kvapilíka dostává 25 procent největších a nejzdravějších farem. Společná zemědělská politika není dostatečně transparentní, tvoří rozdíly mezi starými a novými státy Evropské unie, a podobně.
Zdůraznil, že není pravda, že ČR by z rozpočtu unie pouze čerpala prostředky. Do rozpočtu EU ČR za dobu svého členství odvedla 129,4 miliardy korun, což je zhruba 4,6 miliardy eur. Získala přitom 184 miliard korun, což je asi 6,7 miliardy korun. Při platbě do Evropského garančního fondu pro zemědělství však více zaplatila než čerpala. Za minulý rok do fondu odvedla celkem 15, 08 miliardy korun a získala z něho 12, 031 miliardy korun, takže vyčerpala pouze 80 procent svých plateb.
