Říká to ve svém rozhovoru pro poslední číslo týdeníku Zemědělec nedávno zvolený náměstek ministra zemědělství ČR pro potravinářskou výrobu Rudolf Jánský. Agroweb přináší tento rozhovor v plném znění
V poslední stále se častěji hovoří o nadměrných kapacitách našeho potravinářského průmyslu a o jeho malé připravenosti na vstup do EU, jak se tady připravují naši potravináři na tuto zásadní změn?
Otázka nadměrných kapacit a kapacit, které budou mít s přibližováním k EU problémy, má zásadní souvislost s průběhem privatizace tohoto odvětví, kdy došlo k jeho atomizaci. Malé celky však nejsou dostatečně konkurenceschopné ani na našem trhu, a tedy ani na trhu evropském. To je jedna část problému. Ta druhá, kterou bychom měli řešit právě v předvstupním období, je schopnost našeho potravinářského průmyslu plnit základní normy a předpisy, které EU požaduje, tedy například ekologicky šetrné či bezodpadové výrobní technologie, nebo normy související s bezpečností potravin. Kdybychom měli v období, které nám zbývá do vstupu do EU, těmto podnikům pomoci a udělat v této věci zásadní opatření, znamenalo by to najít uvnitř našeho státního rozpočtu, nebo z prostředků EU dostatečné množství peněz. Názory na výši potřebných prostředků se různí, ale podle odhadů MZe i Potravinářské komory by to byla částka kolem jedné miliardy korun ročně, ale to samozřejmě je pouze velmi hrubý odhad, protože mapování jednotlivých subjektů v odvětví potravinářského průmyslu ještě není dokončené. My bude muset následně provést to, čemu se říká restrukturalizace. Tedy společně najít podniky, které mají naději na přežití, snažit se jim finančně pomoci. V této věci považuji za hlavní, aby spolupráce s ministerstva zemědělství s potravinářskou veřejností, která je reprezentovaná Potravinářskou komorou, byla daleko pružnější a pokud možno kontinuální.
Kdo a jak bude rozhodovat o tom, které podniky přežijí a které nikoli?
Restrukturalizace našeho potravinářského průmyslu je proces. Na jedné straně musíme zmapovat základní kritéria, která potravinářské podniky musejí splňovat. Pak musíme udělat jakousi inventuru, jak na tom jsou podniky v dané oblasti jsou, a potom je třeba se soustředit na to, kde můžeme pomoci. Tento proces je ale oboustranný - jedna věc je pohled s vrchu a druhá samotná aktivita podniků, které musejí cítit nutnost vytvořit svoje vlastní projekty, jak se dostat na tu potřebnou úroveň. Při restrukturalizaci nejde tedy v žádném případě o jednostranné rozhodnutí ministerstva. V odvětví je většina subjektů v soukromých rukou a ty musejí chtít sami takové projekty zpracovat. Na nás je vytvořit mantinely a naznačit směry, k jakým cílům by mělo jejich snažení mířit. Prostředky, které půjdou do potravinářského průmyslu a o které bude nepochybně značný zájem, budou rozdělovány na základě argumentů, které musí sedět. Před vstupem do EU je třeba dostat potravinářství na určitou úroveň. Kdybychom neudělali nic, může se nám snadno stát, že vstoupíme do EU, kde se zjistí, že naše podniky nevyhovují evropským normám a budeme je moci zavřít.
Jak se díváte na vztahy mezi potravináři a zemědělci?
Se vstupem do EU nelze počítat s tím, že bychom mohli naši zemědělskou produkci masivně exportovat. Jádro tuzemské produkce se musí uplatnit a tedy i zpracovat v rámci ČR. Nechceme se dostat do situace, že tu budeme mít dostatečně kvalitní zemědělskou produkci, ale nebudeme ji tady schopni zpracovat. To by zase zpětně poškodilo zemědělce. Tedy nelze situaci vnímat zvlášť z pohledu potravinářů a zvlášť z pohledu zemědělců. I když jsou mezi oběma tábory pochopitelné rozpory, které jsou vyplývají z ekonomické podstaty jejich vztahu - prvovýrobce, chce za své produkty co nejvíce peněz, naproti tomu potravinář chce za vstupní suroviny platit co nejméně. To jsou ale rozpory v rámci našeho "malého dvorku", z evropského pohledu je však zájem společný, jde o to, aby naši potravináři a zemědělci vytvořili fungující agropotravinářský komplex. Jeden bez druhého to totiž nemůže zvládnout.
Oldřich Přibík
