Rozhovor se Zdeňkem Lukášem, poradcem ministra zemědělství
Připravoval jste obsahovou náplň mezinárodní konference o vizích dlouhodobého vývoje evropského zemědělství a venkova, na niž do Prahy 25. května přijede bývalý komisař Franz Fischler. Zazní na tomto fóru nějaké převratné představy a konkrétnější návrhy?
Franz Fischler určitě představí nové myšlenky. Těžko se ale dá očekávat něco radikálního. Fischlerova reforma vzbudila v Evropské unii velkou pozornost. Je velmi ceněná a i když byla hodně očesaná, protože politika je umění kompromisů, tak jádro zůstává. Tedy zaměření společné zemědělské politiky (SZP) na venkov, nikoli na trh.
Jaké ambice má vlastně pražská konference?
Nedá se čekat, že bychom tu načrtli novou SZP. Cílem je prodiskutovat možné scénáře dlouhodobého vývoje zemědělství po roce 2013. V unii se zatím toto téma moc neprobírá, a tak Praha v tom chce být iniciativní – i v souvislosti s očekávaným českým předsednictvím v první polovině roku 2009. Ministr Jan Mládek chce vyprovokovat diskusi o reformě, které se Evropa nevyhne. Její radikálnost bude narůstat se sílícím tlakem WTO na liberalizaci agrárního obchodu. Lze očekávat další snižování vnitřních cen v souvislosti s odstraněním vývozních subvencí nejpozději do roku 2013. Agrární přebytky, které nyní EU produkuje, nebude schopna za současné ceny prodat na světových trzích. Musí na to reagovat a odstranit velkorysost podpor stimulujících produkci. Rozměr komerčně orientovaného zemědělství se v Evropě sníží.
Zemědělci v nových členských zemích často poukazují na to, že s produkcí už ustoupili dost, zatímco v původní patnáctce výroba mnohdy roste. Otázku přebytků budou asi vidět jinak.
Rozšíření unie určitě vedlo k přesunům přebytků z původní patnáctky do nových zemí. Šanci vyvážet však mají všechny země EU-25, pokud splňují normy. Co není stejné, je kapitálová vybavenost, v tom mají nováčci handicap. Neztotožňuji se ale s argumentem, že přímé platby jsou diskriminační vůči zemědělcům z novým zemí. Musíme vycházet z parity kupní síly. V ČR je nižší cenová úroveň než třeba v Německu a Rakousku, takže 65 procent plateb je odpovídajících. Za oněch 65 centů si tady zemědělec coby spotřebitel koupí v obchodě nejméně tolik, ne-li více než ten západní za sto centů.
Kdo se má víc obávat reformy SZP, i když nevíme, o čem bude? Staří nebo noví členové?
Jedno víme určitě, agrární dotace budou klesat. Z této jistoty můžeme vycházet. Po roce 2013 nebudou mít nové členské země zdaleka takovou cenovou, tím pádem ani nákladovou úroveň jako ty staré. Obecně lze tedy říci, že dalších reforem, které povedou nižšímu subvencování, by se měly víc bát staré země, kde je cena práce daleko vyšší. To však platí i o produktivitě práce. V některých nových zemích je velikostní struktura velmi odlišná od starých – Česko a Slovensko jako hlavní zástupci velkoplošného zemědělství budou jednoznačně profitovat z výhody rozsahu. Ta se nejvíc uplatňuje u obilovin a některých olejnin.
Má Česká republika před mezinárodní konferencí vlastní představu o dalším směřování zemědělství?
Zdejší vědecká obec si uvědomuje, že rozměr tržně orientovaného zemědělství ještě trochu poklesne. Na jedné straně tady budou v nejpříznivějších oblastech pracovat podniky na základě nejmodernějších vědeckých a technických poznatků, které se však budou muset obejít bez podpory agrární produkce. Na druhé straně budou zemědělci za krajinotvornou činnost honorováni ze státní pokladny za spoluúčasti bruselských fondů. Záměrně to říkám obráceně, protože bruselské zdroje budou čím dál menší, protože ochota bohatých členských zemí přispívat do společné pokladny klesá. Agrární rozpočet unie se bude zmenšovat a na významu budou nabývat národní rozpočty. Na druhý pilíř, tedy rozvoj venkova s extenzivním zemědělstvím, ale EU vždycky musí peníze mít. Evropský volič akceptuje dotování zemědělství právě kvůli zachování kulturní krajiny. Nechce tady mít americké zemědělství. Američan nemá problém s tím, že celý den jede mezi kukuřičnými lány a nic jiného nevidí. Vztah k půdě má jen jako k výrobnímu prostředku, zatímco na našem kontinentu má rodná hrouda díky historii úplně jiný význam.
