Základním předpisem upravujícím zacházení s hnojivy je zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech. V současné době je připravována jeho novela. Avizované změny se týkají i terminologie hnojiv. Ve smyslu navrhované novely jsou „hnojivem“ všechny látky poskytující živiny v účinném množství pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce. Hnojiva můžeme členit na minerální, organická, organominerální a statková.
Statková hnojiva vznikají jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat nebo pěstování kulturních rostlin. Z legislativních i praktických důvodů je vhodné rozlišovat statková hnojiva živočišného původu a statková hnojiva rostlinného původu. Pro obě skupiny totiž platí různá pravidla z hlediska jejich skladování a používání.
Mezi statková hnojiva živočišného původu patří nejen hnůj, močůvka, kejda, drůbeží trus apod., ale i výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělské půdě.
V českých překladech přímo použitelných předpisů Evropské unie jsou však někdy statková hnojiva živočišného původu souborně nazývána „hnůj“, což je nepřesný překlad anglického pojmu „manure“. Tak je to např. uvedeno v českém překladu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1774/2002, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě a v návazných nařízeních č. 181/2006 a 208/2006.
Mezi statková hnojiva rostlinného původu patří vedlejší produkty jako sláma a řepný chrást nebo celé rostliny zapravované do půdy při zeleném hnojení i ponechané na povrchu půdy např. při mulčování trávy. Obecně se tedy jedná o skliditelné rostlinné zbytky (angl. „crop residues“) použité ke hnojení.
Mezi statková hnojiva tedy nepatří komposty (= organická hnojiva), upravené kaly a rybniční sedimenty (= odpady využitelné ke hnojení) ani odpadní vody (podle § 38 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách). Pokud jsou odpadní vody ze zemědělského provozu v souladu s projektem přiváděny do jímek s močůvkou či kejdou, je celý obsah jímek považován za statkové hnojivo a tak je s ním dále i nakládáno.
Uvádění hnojiv do oběhu
Podle zákona o hnojivech se uváděním hnojiv do oběhu rozumí
l jejich nabízení k prodeji nebo jinému způsobu převodu,
l jejich prodej nebo jiný způsob převodu,
l skladování za účelem prodeje nebo jiného způsobu převodu.
Do oběhu lze uvést pouze registrovaná organická, příp. organominerální hnojiva. Při uvádění statkových hnojiv do oběhu (za úplatu i bezúplatně) není žádná registrace vyžadována.
Do oběhu se mohou uvádět pouze hnojiva, která nejsou znehodnocena a neohrožují úrodnost půdy ani zdraví lidí nebo zvířat. Přitom musí být splněny všechny zákonem dané požadavky na jejich označování, balení a skladování.
Při označování hnojiva není dovoleno používat výrazy jako „ekologické“ nebo „biologické“, a to ani použitím zkratek „eko“ nebo „bio“. Hnojiva nesmí být označena nepravdivými nebo klamavými údaji. Označení hnojiva musí být v českém jazyce a musí být trvale čitelné. U volně ložených hnojiv musí být stanovené označení uvedeno v dokladech k nim se vztahujících. Hnojiva kromě volně ložených se musí balit do obalů umožňujících jejich manipulaci a spolehlivé a bezpečné skladování. Obaly musí umožňovat další využití nebo zneškodnění.
Do oběhu je nepřípustné uvést hnojivo neoznačené. Statková hnojiva lze uvést do oběhu neoznačená pouze při jejich dodávce výrobcem přímo spotřebiteli, který na označení netrvá. Pokud nejsou statková hnojiva dodávána přímo spotřebiteli nebo ten na označení trvá, je nutné uvést druh statkového hnojiva, údaj o druhu hospodářských zvířat, od kterého hnojivo pochází, rozsah a způsob použití a hmotnost nebo objem.
Při uvádění organického, příp. organominerální hnojiva do oběhu se musí v jeho označení uvést
l údaj o výrobci včetně zahraničního výrobce a o dodavateli, a to uvedením jména, popřípadě obchodního jména a místa podnikání, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodního jména a sídla, jde-li o právnickou osobu,
l název hnojiva a číslo rozhodnutí o jeho registraci; odpovídá-li hnojivo typu uvedenému v prováděcím předpise, též typ hnojiva,
l obsah jednotlivých součástí hnojiva, včetně obsahu rizikových prvků a rizikových látek; u živin též jejich formu a rozpustnost,
l zrnitostní složení, stálost kapalin, mrazuvzdornost a specifické požadavky pro skladování a aplikaci,
l varovná označení a informace pro manipulaci a pokyny k ochraně zdraví a bezpečnosti lidí a k ochraně životního prostředí a další údaje podle zvláštních předpisů,
l rozsah a způsob použití,
l hmotnost nebo objem dodávaného hnojiva,
l doba použitelnosti, datum výroby a číslo výrobní šarže.
Žádná hnojiva uváděná do oběhu nesmějí poškozovat životní prostředí, proto se kontroluje obsah rizikových prvků nebo rizikových látek. Obsah rizikových prvků ve hnojivech uváděných do oběhu nesmí přesahovat limit stanovený v příloze č. 1 vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Pro statková a organická hnojiva platí tyto limity rizikových prvků (v mg prvku na 1 kg sušiny statkového hnojiva): 2 (Cd), 100 (Pb), 1 (Hg), 10 (As), 100 (Cr), 100 (Cu), 5 (Mo), 50 (Ni). Pro zinek platí u statkových hnojiv limit 400 (Zn). U organických hnojiv platí obecně limit 300 (Zn), zvýšený u organických hnojiv pod číslem typu 18.1 e) na 400 (Zn) a u průmyslových kompostů s využitím kalů z čistíren odpadních vod na 500 (Zn). U organominerálních hnojiv se podle složení hnojiva a způsobu jeho použití uplatní limity pro minerální nebo pro organická hnojiva.
Novela vyhlášky
Od 1. května 2007 platí nové podmínky nejen pro skladování a používání hnojiv, ale i pro evidenci jejich použití. Změny přinesla vyhláška č. 91/2007 Sb., která novelizuje vyhlášku č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv. Tato novela byla připravena zejména z důvodů návaznosti na dotační předpisy k agroenvironmentálním opatřením, ať již na původní, ale stále platná „agroenvi“ z Horizontálního programu rozvoje venkova (HRDP, nařízení vlády č. 242/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo na nová opatření v rámci Programu rozvoje venkova (PRV EAFRD, č. 79/2007 Sb.). Podmínkou pro žadatele o dotace je totiž dodržování limitů přívodu dusíku na jednotlivých půdních blocích nebo při různých způsobech hospodaření na loukách a pastvinách.
Dalšími důvody pro přípravu novely vyhlášky č. 274/1998 Sb. byly požadavky Evropské komise obsažené zejména ve směrnici Rady č. 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice).
Proto byly novelou vyhlášky jednoznačně stanoveny požadavky na skladování a způsoby používání různých druhů hnojiv.
Změny a doplňky ve vyhlášce č. 274/1998 Sb. se týkají jednotlivých paragrafů a zohledňují nejen výše uvedené důvody, ale i aktuální vývoj situace v zemědělské praxi, zejména rozvoj nových technologií a materiálů. Vyhláška v původním znění např. dostatečně neřešila podmínky pro skladování tuhých a kapalných organických hnojiv. Tyto podmínky upravuje nově vložený § 3a.
Nové znění § 4 upravuje možnost uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím. Je zde upřesněn pojem „uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím“, a to jako maximálně dvouleté uložení na jednom místě. Další úpravy odrážejí skutečnost, že v praxi jsou kejda, popřípadě její tekutý podíl po mechanické separaci anebo močůvka a hnojůvka skladovány nejen v jímkách polozapuštěných nebo zapuštěných do země, ale i v nadzemních nádržích, např. betonových nebo ocelových. Kejdu je možné skladovat rovněž v podroštových prostorech ve stájích.
Ve stanovených případech, vycházejících ze situace v zemědělské praxi, je umožněno snížení požadovaného objemu skladovacích kapacit. V současné době je část statkových hnojiv zpracovávána na organická hnojiva, např. kompostováním, aerobní fermentací v biofermentorech, anaerobní fermentací při výrobě bioplynu apod. Část statkových hnojiv je uváděna do oběhu. Existují i podniky, kde se např. kejda likviduje jako odpad, čistírenským způsobem. Tato statková hnojiva tedy nemusí být skladována po určenou dobu, jako kdyby měla být využita ke hnojení. V případě doložitelného jiného využití celého objemu nebo části produkovaných statkových hnojiv je možné akceptovat úměrné snížení požadovaných skladovacích kapacit. Skladovací kapacita však i po snížení musí odpovídat (z důvodů dostatečné rezervy pro nepředvídatelné okolnosti) minimálně dvouměsíční celkové produkci statkových hnojiv. Možnost snížení skladovacích kapacit se netýká podniků, kde je např. kejda uváděna z velkochovu do oběhu v rámci obchodního vztahu na pozemky v obvyklých agrotechnických lhůtách, po skladování v objektech jejího producenta.
Úprava v § 5 upřesňuje podmínky diferencovaného hnojení, uplatňovaného v zemědělské praxi zejména v rámci tzv. precizního zemědělství. Původně požadovanou vyrovnanost agrochemických vlastností pozemku nelze zaručit a navíc nové způsoby diferencovaného hnojení vycházejí i z jiných než agrochemických údajů (výnosové mapy, obsah chlorofylu v listech plodin apod.). Přitom je nutné respektovat i způsob nerovnoměrného hnojení přímo vyžadovaný jinými právními předpisy (např. nařízením vlády o agroenvironmentálních opatřeních nebo nařízením vlády číslo 103/2003 Sb. k nitrátové směrnici). Jedná se o nerovnoměrné hnojení v rámci jednoho pozemku (půdního bloku) například z důvodu zákazu hnojení ve vymezeném pásu v blízkosti vodního toku nebo jiného útvaru povrchových vod.
Požadavek na zapravení do orné půdy do 24 hodin po použití se nyní vztahuje obecně na veškerá tekutá statková hnojiva a na kapalná organická hnojiva. Požadavek na zapravení do 48 hodin po použití se nově vztahuje na veškerá tuhá statková hnojiva a na tuhá organická hnojiva.
Na rozdíl od původní formulace umožňuje nové znění § 7 vést evidenci hnojení různým způsobem. Rozhodující je tedy pouze úplnost zaznamenaných údajů a nikoliv jejich forma. Nové požadavky na evidenci hnojení jsou sice účinné od 1. 5. 2007, ale doporučuje se tímto způsobem evidenci vést již od začátku roku 2007. Je to vhodné z hlediska jednotnosti vedení záznamů. Navíc, nová evidence obsahuje všechny prvky z té původní, takže z hlediska kontroly je to v pořádku. Zatím stále platí, že evidence hnojení se ke kontrole předkládá až po ukončení kalendářního roku. V připravované novele zákona o hnojivech je ale navržena změna této povinnosti – hnojení bude nutné zaznamenat v určeném termínu po použití hnojiva.
Tabulka evidence hnojení v příloze č. 1 vyhlášky č. 274/1998 Sb. byla doplněna zejména o údaje potřebné ke kontrole agroenvironmentálních opatření, přímých plateb (SAPS) a ostatních dotací (LFA, Natura 2000). Pro účely kontroly plnění požadavků souvisejících s uvedenými platbami a dotacemi se pozemkem rozumí půdní blok nebo jeho díl. Pro uvedení katastrálního území, které je nutné pro upřesnění polohy pozemku, je vyčleněn zvláštní sloupec. Podnikatelé v zemědělství registrovaní v registru půdy (LPIS) uvádějí do rubriky „Katastrální území“ čtverec mapy a místo čísla pozemku zkrácený kód půdního bloku nebo jeho dílu. Tyto údaje slouží nejen pro kontrolu dotací, ale i pro účely agrochemického zkoušení zemědělských půd, kontroly plnění požadavků nitrátové směrnice apod.
Pro kontrolu plnění požadavků na zapravení hnojiv do půdy (§ 5 odst. 4 vyhlášky č. 274/1998 Sb.; § 11 odst. 5 nařízení vlády číslo 103/2003 Sb.; podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu pro cross compliance v dotačních předpisech) je nyní požadován i údaj o datu zapravení hnojiv do půdy. Pro potřeby jak kontroly, tak i podnikatelů v zemědělství byl přidán požadavek na uvedení plochy pozemku, plochy pěstované plodiny a hnojené plochy. Uvedené plochy nemusí být stejné, zejména při pěstování více plodin stejné kultury na jednom pozemku (půdním bloku nebo jeho dílu) a rovněž při vynechání hnojení na části pozemku, např. při diferencovaném hnojení v rámci tzv. precizního zemědělství nebo z důvodů požadavku jiných předpisů (např. nařízení vlády číslo 103/2003 Sb. – požadavek na nehnojení v blízkosti vodní toků).
Pro lepší přehlednost byl v tabulce dále doplněn požadavek na uvedení údaje o použití hnojiva a statkového hnojiva celkem za celý pozemek (půdní blok nebo jeho díl).
Tabulka v příloze č. 1 vyhlášky byla zjednodušena sloučením skupin organického hnojení (organická a organominerální hnojiva, statková hnojiva, upravené kaly) a minerálního hnojení (minerální hnojiva). Z praktického hlediska byla v tabulce uvedené v příloze č. 1 doplněna síra, neboť touto živinou se stále více cíleně hnojí. Do souladu s jinými předpisy byla uvedena i terminologie. Místo pojmu „aplikace“ byl použit obecnější termín „použití“ zahrnující i zanechání výkalů a moči hospodářských zvířat na zemědělské půdě. Místo pojmu „stopové prvky“ byl použit pojem „hnojiva se stopovými živinami“, uvedený ve vyhlášce č. 474/2000 Sb., o požadavcích na hnojiva.
Pro usnadnění vedení evidence hnojení byly počátkem roku 2007 připraveny sešity A a B, které zaručují nejen vedení evidence předepsaným způsobem, ale umožňují i zaznamenávání dalších prakticky využitelných údajů z hlediska zemědělce, na dobrovolné bázi (bilanční odhady živin, podklady pro plány hnojení, sledování limitů přívodu dusíku požadovaných dotačními tituly atd.). V návaznosti na tyto sešity je připravována i elektronická verze.
Důvodem pro změny tabulky v příloze č. 2 vyhlášky byla zejména potřeba upřesnit evidenci přívodu živin ve výkalech a moči hospodářských zvířat při pastvě nebo při jejich pobytu na zemědělské půdě. Údaje v této tabulce byly rovněž doplněny o hodnoty přívodu živin do půdy při použití hnoje z hluboké podestýlky, který má vyšší obsahy živin, neboť obsahuje i živiny obsažené v moči zasáklé do steliva. Tato technologie bez produkce močůvky je v praxi široce využívána.
Skladování hnojiv
Základní požadavky na skladování hnojiv stanoví zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech a jeho prováděcí vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv.
Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech požaduje skladovat jednotlivá organická, příp. organominerální hnojiva odděleně, označit je trvale čitelným způsobem a zajistit, aby nedošlo ke smísení s jinými látkami. Dále požaduje vést dokladovou evidenci o příjmu, výdeji a skladovaném množství. Všechna hnojiva musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Do hnojiv nesmějí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec.
Novelizovaná vyhláška číslo 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv upřesňuje podmínky pro skladování hnojiv, jak je dále uvedeno.
Skladování organických a organominerálních hnojiv
Kapalná organická a organominerální hnojiva se skladují v nepropustných nadzemních, popřípadě částečně zapuštěných nádržích nebo v zemních jímkách. Při provozu jímek a nádrží se zamezí přítoku povrchových nebo srážkových vod do jímky nebo nádrže, pokud není v kolaudačním rozhodnutí uvedeno jinak.
Volně ložená tuhá organická a organominerální hnojiva se skladují ve stavbách zabezpečených stejným způsobem jako stavby pro skladování tuhých statkových hnojiv s vyloučením přítoku povrchových nebo srážkových vod, jejichž součástí je sběrná jímka tekutého podílu. Volně ložená tuhá organická a organominerální hnojiva se skladují i ve skladech podobně jako minerální hnojiva:
l v hromadách označených názvem hnojiva do maximální výše 6 m, od sebe vzdálených minimálně dva metry,
l v odděleních označených názvem hnojiva, kde hromady mohou dosahovat nejvýše po horní hranu přepážky, nebo
l v zásobnících.
Balená tuhá organická a organominerální hnojiva se skladují ve skladech, v obalech k tomu určených. Do hmotnosti 50 kg se skladují v pytlích uložených na sebe do výše maximálně 1,5 m. Při uložení pytlů s hnojivy na paletách se palety mohou ukládat maximálně ve dvou vrstvách. Nad hmotnost 50 kg se hnojiva skladují ve velkoobjemových vacích jednotlivě nebo maximálně ve dvou vrstvách, pokud výrobce neuvádí jinak.
Tuhé organické hnojivo (kompost) připravené pro vlastní účely ze statkových hnojiv může být před použitím uloženo na zemědělské půdě nejdéle po dobu 24 měsíců.
Skladování statkových hnojiv
Kapacita skladovacích prostor pro tuhá statková hnojiva odpovídá jejich skutečné produkci za šest měsíců. To neplatí pro uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě před jejich použitím. Na zemědělské půdě mohou být tuhá statková hnojiva uložena nejdéle po dobu 24 měsíců.
Jímky a nádrže, popřípadě podroštové prostory ve stájích odpovídají kapacitně minimálně čtyřměsíční předpokládané produkci kejdy nebo jejího tekutého podílu a minimálně tříměsíční předpokládané produkci močůvky a hnojůvky, a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu jímek a nádrží se zamezí přítoku povrchových nebo srážkových vod do jímky nebo nádrže, pokud není v kolaudačním rozhodnutí uvedeno jinak.
Pokud nejsou k dispozici údaje o produkci statkových hnojiv, získané prokazatelným způsobem, zejména vážením, měřením objemu, výpočtem produkce statkových hnojiv podle druhu a kategorie zvířat, jejich hmotnosti, užitkovosti či způsobu krmení, s přihlédnutím ke spotřebě steliva, popřípadě k produkci odpadních vod, použijí se průměrné hodnoty produkce statkových hnojiv podle vyhlášky č. 274/1998 Sb. přílohy č. 3, tabulky A a požadované skladovací kapacity se stanoví podle přílohy č. 3, tabulky B. V případě pastvy nebo pobytu hospodářských zvířat na zemědělské půdě se potřeba skladovacích kapacit úměrně snižuje.
Kapacity skladovacích prostor na statková hnojiva mohou být sníženy v případě doložitelného uvedení statkových hnojiv do oběhu, jejich využití k výrobě organických hnojiv nebo k produkci bioplynu, popřípadě jejich likvidace jako odpadu, a to úměrně tomuto množství, na základě zpracovaného harmonogramu. Ani po tomto snížení však nesmí být skladovací kapacity menší, než je potřebné k uskladnění dvouměsíční celkové produkce statkových hnojiv.
Používání a evidence hnojiv
Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech zakazuje hnojit na přemokřenou, zamrzlou nebo sněhem pokrytou půdu. To se netýká zanechání výkalů a moči hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělské půdě. Hnojením musí být dosaženo rovnoměrného pokrytí pozemku. Při hnojení nesmí vzniknout škoda na zemědělské půdě, lesním pozemku nebo na pozemcích sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i v jeho širším okolí. Zemědělský podnikatel je povinen soustavně a řádně vést evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv, podle jednotlivých pozemků, plodin a let. Evidenci je nutné uchovávat nejméně sedm let, předložit k případné kontrole a umožnit ověření v evidenci uvedených údajů.
Novelizovaná vyhláška číslo 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv stanoví následující podmínky pro používání hnojiv.
Při hnojení nesmí dojít k jejich přímému vniknutí do povrchových vod nebo na sousední pozemek. U statkového hnojiva uváděného do oběhu v souladu s § 3 odst. 2 zákona o hnojivech je jeho způsob použití uveden v jeho označení.
Diferencované hnojení na základě údajů o vlastnostech půdy nebo stavu porostu splňuje podmínky rovnoměrného pokrytí pozemku podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o hnojivech. Podmínka rovnoměrného pokrytí pozemku je splněna i v případě hnojení podle zvláštních právních předpisů.
Po aplikaci tekutých statkových hnojiv nebo kapalných organických hnojiv na povrch orné půdy se hnojiva zapracovávají do půdy nejpozději do 24 hodin, s výjimkou řádkového přihnojování porostů hadicovými aplikátory. Po aplikaci tuhých statkových hnojiv nebo tuhých organických hnojiv na povrch orné půdy se zapracovávají hnojiva do půdy nejpozději do 48 hodin.
Pro určování potřeby hnojení se vychází
l z potřeby živin porostu pro předpokládaný výnos a kvalitu produkce,
l z množství přístupných živin v půdě a stanovištních podmínek (zejména vlivu klimatu, půdního druhu a typu),
l z půdní reakce (pH), poměru důležitých kationtů (vápníku, hořčíku a draslíku) a množství půdní organické hmoty (humusu),
l z pěstitelských podmínek ovlivňujících přístupnost živin (předplodina, zpracování půdy, závlaha).
V evidenci hnojení jsou nejpozději první kalendářní den kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla hnojiva použita, zaznamenány údaje stanovené v příloze č. 1 novelizované vyhlášky č. 274/1998 Sb. Rozhodující je tedy nyní již obsah evidence, nikoliv její forma.
Pokud nejsou k dispozici výsledky rozborů pro účely určení přívodu živin do půdy v použitých statkových hnojivech, používají se údaje stanovené v příloze č. 2 vyhlášky č. 274/1998 Sb. Pokud se ponechají na pozemku skliditelné rostlinné zbytky, zejména sláma, chrást, plodina na zelené hnojení, tráva, zaznamenávají se do evidence bez uvedení množství hmoty a živin.
Pro evidenci přívodu živin výkaly a močí hospodářských zvířat při pastvě nebo pobytu zvířat na zemědělské půdě se použijí údaje o produkci výkalů a moči celkem stanovené v příloze č. 3, tabulky A vyhlášky č. 274/1998 Sb. a údaje o přívodu živin do půdy ve výkalech a moči stanovené v příloze č. 2 vyhlášky č. 274/1998 Sb. Datem použití statkového hnojiva je v tomto případě časové rozpětí pastvy nebo pobytu zvířat na zemědělské půdě. V položce druh statkového hnojiva se v případě zanechání výkalů a moči hospodářských zvířat na zemědělské půdě uvede označení „pastva“ nebo „pobyt“ s určením druhu nebo kategorie zvířat.
Ing. Jan Klír, CSc.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.
Praha 6 – Ruzyně
