Rozhovor s Dušanem Vaňkem, ředitelem Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky
Na co by se nová ministryně zemědělství měla podle vás zaměřit v první řadě?
Naprostou prioritou je zabezpečit kontinuitu hlavních prací ve směru k Evropské unii. To znamená uvést v chod Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) a snažit se v Bruselu uplatnit případné korekce politiky se zřetelem na naše specifika. Dalším úkolem, byť by byl mandát ministryně časově omezený, je zahájit přípravu na české předsednictví EU.
Jaká specifika máte na mysli?
Je vhodná doba, kdybychom mohli začít uplatňovat požadavky, které sice nezapadají úplně do filozofie EU, ale máme je společné s některými státy, které vstoupily do unie spolu s námi. Je to především pohled na podpory podle velikosti zemědělských podniků. Zvažovaný princip velikostní modulace by přinesl českému zemědělství výrazné ztráty.
Podle zelené zprávy za rok 2005 měly v roce předtím lepší hospodářský výsledek fyzické osoby (3236 korun na hektar zemědělské půdy) při nižších dotacích (3551 Kč/ha z. p.) než právnické osoby, které vykázaly zisk 2891 Kč/ha s dotacemi 4699 Kč/ha. Čím to je a proč takový rozdíl v dotacích?
Dotační politika je jasně nastavená a nemyslím, že je v ní podtón politického zadání vůči jedné skupině. U právnických osob asi jejich management dokáže i díky koncentraci získat pro podnik větší finanční obnos. Velmi dobré hospodářské výsledky mají zejména větší privátní farmy a pak také velké společnosti s r.o., u nichž se kloubí vztahy vlastnictví a osobní přístup, tak výhody koncentrace.
Bývalý ministr Jan Mládek říkal, že k péči o krajinu v podhorách a horách mají blíž rodinné farmy. Měly by se tady rozlišovat podpory pro malé a velké podniky?
Jan Mládek, který byl pozitivní osobností agrárního sektoru, svým makroekonomickým pohledem dokázal některé věci velmi dobře pojmenovat. Správně rovněž uváděl, že rodinné farmy potřebujeme proto, abychom Bruselu zdůvodnili legitimitu dotací, které jdou do naší republiky. Máme tu historicky určitou strukturu a jak už jsem říkal, jde o to, aby těm, kteří jsou z pohledu EU příliš velcí, se nesnižovaly platby. Dívejme se také za rok 2013, kdy se v EU agrární dotace sníží, a ČR by mohla těžit z toho, že se tu dokázaly udržet velké koncentrace a z výhod takového hospodaření si vzít to, co bylo životaschopné.
Jak se podle vás povedly základní dokumenty pro EAFRD? Měla by se k nim nová vláda vracet?
Základ programů připravil náš ústav ve spolupráci s řadou externích odborníků, ale rozdělení financí do jednotlivých os bylo politickým rozhodnutím. Domnívám se, že se více mohlo přihlížet k našemu původnímu návrhu, kde osa I k podpoře modernizace a III k rozvoji venkova byly vyváženější vůči ose II, z níž se podporují méně příznivé oblasti (LFA) a údržba krajiny. A to i se zřetelem na výhrady Evropského účetního dvora k tomu, že do LFA jde příliš peněz. Čas jistě ukáže, jaké rozdělení financí by bylo optimální.
Znovu se zeptám – měla by nová vláda upravit programové dokumenty podle svých představ ještě teď, než se EAFRD spustí, nebo bude vhodnější přehodnotit některé věci až časem?
Nyní je klíčové, aby bruselská administrativa přistoupila k našim dokumentům pružně a pozitivně, což by umožnilo podávání prvních projektů již na jaře příštího roku a tedy i následné čerpání finančních zdrojů v podzimním období.
Vraťme se k zelené zprávě za loňský rok. Mimo jiné se v ní konstatuje, že produkční rozměr zemědělství se v období po roce 1997 nesnižuje, což je v rozporu s tím, co tvrdí agrární komora a zemědělský svaz. Jak to tedy je?
Dovolím si malou korekci, vždyť na několika místech se v zelené zprávě uvádí, že produkční rozměr má sestupnou tendenci. Jde o to, co se pod rozměrem zemědělství vnímá. Často se vztahuje jen ke komoditám a zde musím potvrdit kontinuitu tohoto trendu.Domnívám se však, že klíčový ukazatel je i do budoucna skryt v sumě obhospodařovaných hektarů, kde je situace stabilní. Jde tedy o to optimalizovat výrobní programy nejen podle půdně klimatických poměrů, ale také podle aktuální situace na trhu komodit. Takové výrobní programy nemusí být vždy součástí potravinových či krmivových základen.
