Po výzvě k zasílání přípomínek ke zdravotní kontrole společné zemědělské politiky Evropské unie, kterou komisařka Mariann Fischerová Boelová uveřejnila na počátku prosince, se zvýšil počet připomínek, které na toto téma zasílají do jejího blogu obyvatelé unie nejrůznějších národností i povolání.
Nejdůležitějším základem diskuse jsou podklady pro rozpravu (communication) o zdravotní kontrole, které zveřejnila Evropská komise 20. listopadu. (Podrobně jsme se tímto materiálem zabývali v Zemědělci č. 48.) Přinášejí úvahy komisařky o tom, jak by měla společná zemědělská politika EU reagovat na výzvy a problémy 21. století, jimž čelí evropští zemědělci. Jde například o vytváření tržních příležitostí, změny klimatu, hospodaření s vodou, ochranu biologické rozmanitosti a rostoucí zájem o bioenergii.
„SZP se financuje z veřejných prostředků a zahrnuje mnohem více úkolů, než jen dotace příjmů zemědělců. Zajišťuje také ochranu životního prostředí, bezpečnost a kvalitu potravin, dobré životní podmínky zvířat a podporu zaměstnanosti i růstu ve venkovských oblastech,“ uvedla Mariann Fischer Boelová a vysvětlila:„Z toho důvodu chci, aby svůj názor vyjádřil každý, kdo má co říci. Jen tak můžeme udělat změny, které odrážejí to, co lidé skutečně chtějí.“
Debatu zahájila komisařka konferencí přenášenou na internetu. V ní se snažila přiblížit, co se vlastně skrývá pod pojmem zdravotní kontrola (health check) společné zemědělské politiky unie (SZP). Ujistila, že nejde o novou reformu. „Cíle, které jsme si dali v roce 2003, zůstávají v zásadě stejné, jen se objeví několik dodatků,“ podotkla s tím, že svět samozřejmě dnes není úplně stejný, jako v roce 2003. Od té doby se k unii připojilo 12 nových členských států, změnily se trendy světového trhu, objevily se nové možnosti. „Proto potřebujeme zkontrolovat, zda reforma pracuje tak efektivně, hospodárně a jednoduše, jak je to jen možné. Potřebuje jemné doladění. Zdravotní kontrola povede ke změnám v období 2009 až 2013,“ konstatovala Mariann Fischerová Boelová a dodala, že samozřejmě zdravotní kontrola je také krokem ke střednědobé revizi finančních perspektiv, které se projeví po roce 2013. V průběhu svého projevu se komisařka postupně věnovala jednotlivým tématům SZP, kterých by se měla zdravotní kontrola dotknout.
Co s tržními nástroji
K nástrojům pro regulaci trhu patří intervenční nákupy a exportní subvence. Pokud jde o intervenční nákupy, komisařka upozornila na to, že ceny pšenice v EU jsou nyní na úrovni kolem 250 eur za tunu, zatímco loni se pohybovaly kolem 150 eur. Podle Potravinářské a zemědělské organizace (FAO) světové ceny mléčných výrobků se za posledních 12 měsíců zvedly o 65 procent. I proto je podle komisařky vhodné nyní diskutovat o tržních nástrojích SZP. V obilovinách by, jak uvedla, měla zůstat možnost používat intervenční nákupy pouze u potravinářské (chlebové) pšenice.
„V Katarském kole jednání Světové obchodní organizace (WTO) jsme se domluvili na postupném odbourání exportních subvencí do roku 2013,“ připomněla komisařka a dodala: „To ale neznamená, že je zítra zrušíme. Do zmíněného data zůstanou součástí záchranné sítě. A tak také musí fungovat a ne jako nástroj určující tržní ceny.“
Zrušit set aside
Komisařka poznamenala, že navrhla zrušení poviného set aside (ponechání určitéhopodílu půdy v klidu). „Není to proto, že by mne nezajímal jeho efekt na životní prostředí,“ poznamenala s tím, že šlo jen o vedlejší působení tohoto opatření, jehož cílem mělo být snížení produkce. Jeho zrušení podle ní zjednoduší jednotné platby. Příznivý vliv na životní prostředí by se měl dosáhnout cílenými opatřeními rozvoje venkova.
Velkým tématem budou mléčné kvóty Budoucnost mléčného sektoru bude také jedním z ústředních témat zdravotní kontroly, zejména definitivní konec kvót v roce 2015. Komisařka upozornila, že na toto téma proběhne 11. ledna příštího roku konference, kterou bude opět možné sledovat na internetu.
Odpojení od produkce
Komisařka také očekává velkou diskusi o jednotné platbě na farmu, která se ve státech původní evropské patnáctky odvozovala od průměrné produkce daného subjektu dosažené v období 2000 až 2002. Otázkou je i odpojení od produkce (decoupling), které neproběhlo ve všech státech ve stejné míře. Některé je aplikovaly plně, jiné si ponechaly třeba alespoň částečnou vazbu výše plateb na produkci dané komodity v obavách, že by ji zemědělci přestali vyrábět. Podle komisařky by se tedy zdravotní kontrola měla zaměřit také na zvýšení míry decouplingu. Jak prohlásila: „Kde jsme aplikovali decoupling, zdá se, že funguje dobře. Musíme se ještě podívat na zbývající platby závislé na produkci, a to případ od případu.“
Cross compliance musí zůstat „Někdo si myslí, že zdravotní kontrola je šancí pro omezení cross compliance,“ řekla komisařka a pokračovala: „Principy musí zůstat nedotčené. Jinak to znamenalo vážné riziko, že ztratíme veřejnou podporu pro vyplácení přímých plateb zemědělcům.“ Při zdravotní kontrole bude možné využít studii, která ukazuje, jak je možné administrativní náročnost tohoto nástroje pro farmáře zjednodušit.
Platby pro velké farmy
Fischerová Boelová ubezpečila, že SZP není prostředkem pro financování golfu, jak se objevilo v některých evropských médiích. „Na druhou stranu, pokud společnost, která má golfové hřiště, má i zemědělskou půdu, kterou správně udržuje, nebo na ní něco pěstuje, této půdě náleží příslušné podpory odpojené od produkce,“ vysvětlila s tím, že pravidla definují slovo farmář ve smyslu aktivity. „Pokud byly platby někde opravdu stanoveny špatně, najdeme to a opravíme,“ ujistila.
V centru zájmu také bude možnost omezit podpory velkým zemědělským subjektům. Návrh je podle ní do jisté míry reakcí na tlak veřejnosti, která se ptá, zda jsou vysoké podpory obrovským celkům dobrým způsobem pro využití veřejných peněz. „Znovu se na to podíváme a vezmeme v úvahu všechny známé skutečnosti,“ uvedla s tím, že jde třeba o různé aspekty struktury farem a také o to, zda limitování plateb nevytvoří na velké farmy tlak, aby se rozštěpily.
A také další věci
Jak komisařka dále vysvětlila, podklady pro diskusi o zdravotní kontrole nastiňují také další náměty, jako je třeba riziko řízení, boj proti klimatickým změnám a adaptace na jejich působení, hospodárnější zacházení s vodou, využití příležitostí, které dává bioenergie, či ochrana biodiverzity. Z těchto bodů se komisařka blíže zabývala pouze dvěma, a ro rizikem řízení politiky a biopalivy. Jak uvedla, riziko týkající se trhu, pokrývá záchranná síť. Je však třeba se více věnovat rizikům plynoucím z přírodních katastrof nebo sanitárních krizí. Neznamená to, že by se mělo udělat nové dotační schéma na úrovni EU. „Mluvíme pouze o tom, že by se mělo dovolit, aby se opatření na řízení těchto rizik dostala do programů na rozvoj venkova, a ptáme se, zda nepůjdeme v budoucnosti ještě dále,“ konstatovala.
Pokud jde o biopaliva, je nutné usilovně pracovat na jejich druhé generaci. „Je to třeba, jestliže se chceme dostat z debaty o konkurenci ve využívání půdy prop produkci biopaliv nebo potravin,“ přiblížila.
Za velmi důležitou považuje politiku rozvoje venkova. Kvůli ní se má modulace přímých plateb pro větší farmy ročně zvyšovat o dvě procenta, tedy mezi roky 2010 a 2013 celkem o osm procent. Každý nárůst povinné modulace bude podle komisařky vyrovnán snížením dobrovolné modulace v těch státech, které ji mají zavedenou.
Časový harmonogram Fischerová Boelová předpokládá, že zemědělský výbor Evropského paramentu bude pravděpodobně schvalovat návrh zásad pro komunikaci o zdravotní kontrole v únoru příštího roku. Parlament by pak měl tento návrh posoudit v březnu. Pokud se také rada ministrů zemědělství dohodne na nějakém závěru v březnu, mohl by být v květnu hotov konečný návrh. Pak by bylo možné stihnout zdravotní kontrolu během francouzského předsednictví ve druhé polovině příštího roku.
Blog plní připomínky
Podle připomínek, které se objevují na komisařčině blogu, je patrné, že jejich autory jsou zemědělci, občané bez hlubších znalostí problematiky, ale se zájmem o životní prostředí i odborníci. Čtenáři také diskutují mezi sebou, objevují se sáhodlouhé příspěvky s mnoha pokračováními stejně jako jen krátké poznámky. Takže pro ilustraci uvádíme jen několik ukázek
Kontroverzní decoupling „Říkám ne decouplingu,“ stojí v poznámce podepsané José. „Nemůžete dávat peníze daňových poplatníků za nic nedělání. Musíme podporovat naši produkci a výrobce, ale ne velké nebo decouplingové spekulanty,“ dodal pisatel.
Velmi zajímavá připomínka pochází z Itálie. Její autor označený jako Laurus se zaměřil na pěstování tabáku a na zkušenosti z prvních dvou let po schválení reformy. Jak uvedl, v Řecku se rozhodli pro plný decoupling v tomto sektoru. Produkce se však snížila ze 120 tisíc tun na 20 tisíc tun, počet zpracovatelů klesl z 27 na čtyři. V chudých oblastech, kde se tabák pěstoval, zmizely pracovní příležitosti. Půda se přestala obdělávat, protože nebyla jiná alternativa jejího zemědělského využití. Výsledkem byl environmentální problém.
Podobnou zkušenost má i Itálie, kde se podpora úplně odpojila produkce v Apulii. Dnes je i tam s pěstováním tabáku konec a půda, na níž rostl, zůstala z 80 procent ladem. Samozřejmě i tady to znamenalo ztrátu pracovních míst. Naproti tomu ve zbytku Itálie je 40 procent podpor vázáno na produkci tabáku. Pěstitelé a zpracovatelé dále pokračují ve své činnosti, zaměstnanost neklesla. Laurus se ptá komisařky, zda se zdravotní kontrola bude týkat i tohoto poměrně čerstvě reformovaného sektoru a zda by pro něj neměla být výjimka z plného uplatňování decouplingu.
Platby za nic nedělání
Velké výhrady k platbě na farmu má Gordon McKinle ze Severního Irska. Sám tvrdě hospodaří na farmě a nechápe, jak zemědělci mohou brát velké peníze za to, co vyrobili v letech 2000 až 2002 (právě průměrná platba z těchto let je základem pro vyplácení současných podpor na farmu – pozn. redakce). „Mám souseda, který zneužil systém a dostává dnes 2000 eur na hektar. Já, který hospodařím bez zneužívání systému, dostanu 200 eur na hektar za udržování půdy v dobrém stavu. On má nyní méně dobytka než já a směje se mi, jak těžce pracuji, abych si zajistil živobytí z krav bez tržní produkce mléka. On má velké platby odměnou za zneužívání systému zejména v letech 2000 až 2002.
Další přispěvatel rovněž s křestním jménem Gordon se také pozastavuje nad tím, že tzv. historické platby „vycházejí z toho, co farmář udělal před pěti let. To není v žádném jiném sektoru,“ podotýká a požaduje přechod na platby na plochu. To podle něj bude administrativně méně náročné a daleko spravedlivější.
Bezzubé cross compliance
Wyn Grant připomíná, že zvyšující se spotřeba masa vyvolává mnohé otázky. Jde například o klimatické změny, možná zdravotní rizika konzumentů, narůstající nedostatek vody, ztrátu biodiverzity vyklučováním lesů, nutným pro uvolnění místa pro pastviny a půdu na produkci krmiv, či welfare zvířat. Upozorňuje, že z bachorů krav a ovcí odchází množství metanu uvolňujícího se při trávicích pochodech, jehož potenciál pro globální oteplování je 21krát vyšší než oxidu uhličitého.
„Červené maso není základem žádné diety a neměli bychom akceptovat ohrožení životního prostředí způsobené jeho produkcí, zejména pokud je tato produkce udržována pomocí peněz daňových poplatníků,“ píše Joanne Wildová, která si myslí, že by se měla jednotná platba na farmu zrušit. Peníze by měli zemědělci dostat jen v pevné vazbě na to, že budou hospodařit podle povinného schématu. „Většina peněz placených farmářům jako jednotná platba na farmu, podporuje nebezpečné intenzivní praktiky, které pokoušíme napravit prostřednictvím agroenvironmentálních opatření,“ prohlásila Wildová s tím, že cross compliance je velmi slabé a nemá žádný vliv na krajinu.
Je dobré tolik záviset na dovozu potravin? Irský chovatel skotu a majitel rodinné farmy John Martin upozorňuje na nízké ceny hovězího a skopového masa, které nekryjí ani náklady na produkci. Pokud se výrazně nezvýší spotřebitelské ceny, nemůže být podle něj dodavatelský řetězec ziskový. Bez dotací na farmu nemá chov masného skotu ve Velké Británii a Severním Irsku, jak uvedl, budoucnost, pokud nedojde k jeho ekonomicky výhodné koncentraci. Takové podniky mohou mít ale nepříznivý dopad na životní prostředí. „Konzument se musí rozhodnout, jaký typ krajiny chce. Jestliže si přeje zemědělství, které je ziskové a existuje bez dotací, nemůže si stěžovat na to, co zemědělství podniká, aby přežilo,“ tvrdí Martin. Upozorňuje také na sílící kritiku zvyšování pěstování energetických plodin pro vliv těchto monokultur na biodiverzitu. „Ale společnost nemůže snížit finanční podporu a očekávat, že zemědělství přežije s vysokým počtem různých zákazů,“ poznamenal. Svěřil se také s tím, že pro producenta obnovitelných plaiv – v jeho případě rychle rostoucích vrb, je obtížné, aby přesvědčil uživatele, že by měli platit za toto palivo cenu, která alespoň pokryje náklady na produkci. „Spotřebitelé si zvykli využívat dotované zemědělské produkty,“ postěžoval si a dodal: „Než začnete kritizovat zemědělství, musíte si uvědomit, že obděláváme 80 procent půdy ve Velké Británii.“ Hlavní Martinovy obavy se točí kolem tzv. potravinové bezpečnosti, tedy nakolik dokáže daný stát sám uživit své obyvatele. „Nikdy nebyly světové zásoby potravin tak nízké a Velká Británie tak odkázaná na dovoz potravin. Je to velké téma potravinové bezpečnosti pro tuto zemi. Je to riziko, že bude vydírána jinými státy, nad nimiž nebudeme mít kontrolu a které nebudou mít smysl pro spolehlivost (a dodejme, že ani pro dodržování nějakých zásad pro produkci bezpečných potravin).
A co životní prostředí?
Z pohledu prospěšnosti životnímu prostředí známkuje Ariel Brunner jednotlivé záměry zveřejněných podkladů ke zdravotní kontrole SZP. Velmi kritizuje návrh zrušit povinné set aside, které podle něj je prospěšné pro zvěř i vodu a v intenzivně obdělávaných oblastech je jedinou záchranou pro biodiverzitu. To podle něj nemůže zajistit dobrovolné set aside, které ani nezvýší ceny plodin. Komise proto podle něj musí přijít s nějakým novým opatřením, které zajistí, že se zachová příznivý vliv, jenž mělo set aside, a evropskou krajinu udělá prostupnější pro pohyb druhů vyvolaný klimatickými změnami.
Brunner dává důraz na to, aby se cross compliance zavedlo stejným způsobem v celé unii. Pole něj musí farmáři, kteří dostávají podpory ze SZP, respektovat legislativu týkající se ochrany životního prostředí a pravidla správné praxe. Nelíbí se mu, že návrh přichází se zjednodušením pravidel cross compliance, aniž by se kontrola zaměřila na to, zda je opravdu v členských státech zavedeno.
Vítá také záměr snížit podpory velkým farmám. Dnes podle něj dostává 80 procent prostředků 20 procent největších a nejintenzivněji hospodařících subjektů. Zvýšit by se podle něj měla podpora trvale udržitelně hospodařících zemědělců, ale to by chtělo, jak uvedl, daleko smysluplnější návrh, než s jakým přišla komise. Kritizuje, že v roce 2002 se počítalo s vyšší modulací než nyní. Bruner také vytýká, že chybí dlouhodobá vize SZP, kterou potřebují zejména zemědělci. Nelíbí se mu, že většina peněz jde nyní do zemědělství v podobě necílených přímých plateb, které nejsou podmíněné environmentálním nebo sociálním zlepšením.
Jsou ale věci, s nimiž pisatel naopak souhlasí. Jde například o zelenou pro biopaliva, kde však upozorňuje na to, že větší stimuly se jim dostává od energetické politiky. Oceňuje také národní obálku, díky níž mohou členské státy utratit deset procent podpor na environmentální a sociální opatření. Jak však upozorňuje, pravidla jsou natolik přísná, že zatím tuto možnost využívá jen málo zemí. Právě tady by mohla zdravotní kontrola pomoci lepším vytčením cíle, zjednodušením pravidel i zvýšením množství peněz, které se bude moci do této obálky přesunout.
Kam poslat příspěvek
Do komisařčina blogu mohou čtenáři své připomínky psát ve své rodné řeči, pokud je úředním jazykem unie (tedy i v češtině), na adresu http://blogs.ec.europa.eu/fischer-boel.
