Připravuje se vyhláška o kontrole
Zákon č. 306/2000 Sb., který novelizuje původní zákon o potravinách a tabákových výrobcích, zasáhl i do oblasti týkající se kontroly hotových výrobků. Při projednávání ve sněmovně poslanci vypustili povinnost vystavovat písemné prohlášení o shodě a pravidelné posuzování shody nahradila „pravidelná kontrola jakosti a zdravotní nezávadnosti“
Tím vyhláška „o shodě“ (220/1998 Sb. novelizovaná 43/2000 Sb.) ztratila oporu v zákoně a přestala být závazná. Nebyla však zrušena, proto nadále platí. Podle Bedřicha Škopka z ministerstva zemědělství se povinnosti stanovené vyhláškou o shodě přenesly v praxi do obchodních vztahů, což je daleko účinnější, než něco nařizovat zákonem. „Řada supermarketů vyžaduje od dodavatelů i nadále písemné prohlášení o shodě a pokud je nepředloží, pak jejich výrobky nevezme do prodeje,“ vysvětlil Škopek s tím, že tito odběratelé si sami kvalitu dodávaného zboží hlídají.
Zákon o potravinách a tabákových výrobcích však mluví o tom, že při kontrole potravin se postupuje podle vyhlášky. Také kontrolním orgánům novela tohoto zákona předepisuje, aby kontrolní vzorky odebíraly „metodou a způsobem stanoveným vyhláškou“. Proto se, jak Škopek uvedl, „připravuje nová vyhláška, která bude obsahovat způsob a metody odběru vzorků, dále metody zkoušení některých ukazatelů jakosti, a to především těch, které uvádí legislativa Evropské unie. Půjde zejména o metody zkoušení mléčných výrobků a také některých pro masné produkty. Kromě těchto metod máme v úmyslu převzít a upravit pasáž z vyhlášky 220/2000 Sb., která se týká pravidelného posuzování shody.“ K tomu Škopek poznamenal, že pravidelné posuzování shody je v podstatě totožné s pravidelnou kontrolou a dodal: „Nová vyhláška by také například stanovila, aby si každý výrobce na základě znalosti svého výrobku, jeho charakteru, četnosti výskytu závad a také úrovně své technologie i systému HACCP sám stanovil četnost odběru kontrolních vzorků a určil, které znaky a jak často a pravidelně by měl kontrolovat.“ Analýzu svých výrobků si přitom bude muset zajistit buď vlastními silami, nebo u subjektu, který se touto činností zabývá. „Samozřejmě počítáme s lidským faktorem a snahou výrobců vynakládat co nejmenší náklady. Velcí výrobci mají zaběhnutý vnitřní kontrolní systém a provozují jej z vlastního ekonomického zájmu. Problémem je však velké množství malých a středních producentů, kteří vlastní laboratoř nemají. Pokud dozorové orgány prokáží při kontrole výrobci závady v kvalitě, označování a balení výrobků, v dodržování zdravotních požadavků apod., přičemž z evidence o kontrole jakosti, bude zřejmé, že výrobky nekontroluje nebo jen velmi málo, budou mu moci uložit kromě pokuty i nápravné opatření. To bude spočívat v tom, že výrobci přímo předepíše, jak často má určitý znak kontrolovat.
