V České republice je velmi liberální přístup do lesa, a to i na lesní pozemky, které jsou v soukromém vlastnictví. Zákon o lesích (č. 289/95 Sb.) se netýká pouze majitelů lesů, ale určitá omezení se vztahují i na návštěvníky lesa.
„Lesní zákon obsahuje patnáct zakázaných činností pro návštěvníky lesa,“ řekl nám k tomu Jaromír Vašíček, ředitel odboru státní správy lesů a myslivosti ministerstva zemědělství. Jak upřesnil, návštěvníci nesmějí při pobytu v lese zejména narušovat jeho přírodní prostředí a musí dbát pokynů vlastníka, nájemce lesa nebo jeho zaměstnanců. Vlastník lesa také může některé v zákonu uvedené zákazy zmírnit nebo z nich povolit výjimku. Týká se to například sbírání semen lesních dřevin, vstupování do oplocených míst, jízdy a stání motorových vozidel v lese, vstupování do porostů, kde se provádí těžba, ježdění na kole, na koni, na lyžích nebo na saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy, táboření mimo vyhrazená místa a rozdělávání otevřených ohňů.
Kouření v lese a rozdělávání ohňů v něm je však stále velkým problémem: „Máme prokázáno, že existuje přímá souvislost mezi stupněm návštěvnosti lesů a četností vzniku požárů,“ konstatoval ředitel a vysvětlil, že v lese se můžeme setkat se třemi druhy požárů: „Je to jednak požár podzemní, při kterém pozvolna hoří hrabanka. Takový požár velmi často ani není vidět, ale lze ho rozpoznat čichem. Plameny pak mohou znenadání vyskočit několik metrů od původního ohníčku. Při pozemním požáru hoří suchá tráva a nízké keříky v lese. Nejnebezpečnější je požár korunový, při němž hoří jehlice v korunách, které obsahují velmi hořlavé silice. Při působení silného větru vzniká velmi nebezpečná situace zvláště v borových porostech,“ upozornil Vašíček.
Lesní zákon dovoluje návštěvníkům lesa odnášet na zemi ležící suché větve, ne však kácet soušky, nebo dokonce zdravé stromy. „Je možné sbírat části stromů a větví do průměru sedm centimetrů, tedy hmotu tzv. nehroubí,“ upřesnil Vašíček. Lesní zákon také umožňuje sběr lesních plodů (včetně hub) pro vlastní potřebu, ovšem za předpokladu, že sběr nebude prováděn takovým způsobem, při kterém by došlo k poškození lesa. Dalším nepřímým omezením sběru lesních plodů je zákaz vstupu do lesních porostů mimo vyznačené cesty v prvních zónách národních parků. Pokud by vlastník lesa chtěl mít z lesních plodů, které vyrostly v jeho lese, užitek sám, má možnost je ochránit. Může využít ustanovení zákona, které říká, že návštěvník lesa musí dbát jeho pokynů, dále může umístit v lese vývěsky s tímto pokynem nebo požádat okresní úřad o ustanovení lesní stráže a s její pomocí upozorňovat návštěvníky lesa na uvedenou skutečnost. Účinnost takového opatření je však velmi problematická.
Omezení sběru lesních plodů pro vlastní spotřebu by však mělo znamenat, že ti, kteří prodávají borůvky, maliny, ostružiny, brusinky či houby, mají vlastní les, nebo se mohou prokázat povolením ke sběru lesních plodů příslušného vlastníka lesa. „Pokud jde o lesní plody, kontrolujeme pouze, zda odpovídají požadavkům vyhlášky č. 332/97 Sb. a ČSN 46 3032 a 46 3033. Ten, kdo prodává houby, musí mít potvrzení hygienické stanice, že absolvoval zkoušky, na nichž prokázal potřebné znalosti,“ řekla nám k tomu Alena Horvátová z olomouckého inspektorátu České zemědělské a potravinářské inspekce. „Těžko prokážeme, že plody nenatrhal ve svém lese či na své zahradě. Pokud bude mít prodávající živnostenský list, může také tvrdit, že lesní plody nakoupil od jiných osob. I v případě, že by neměl žádný doklad, nemůžeme ho nijak sankcionovat.“ upřesnila Horvátová.
