Způsobují současné škody na lesních porostech staré zátěže imisí z uplynulých let nebo je na vině také současný stav ovzduší, či další okolnosti týkající se složení porostů a péče o ně? Tuto otázku, která je do jisté míry podstatou sporu mezi resortem životního prostředí a ministerstvem zemědělství, by spolu s problémem jak zastavit degradaci lesních porostů měly řešit odborníci z obou resortů i Akademie věd na odborném semináři.
Svolání semináře požaduje vláda, která v tomto týdnu projednávala materiál Návrh systémového řešení k zastavení degradace lesních půd vlivem imisí. „Podklady, které máme k dispozici potvrzují, že dnes je imisní zátěž minimální oproti období před 20 či 30 lety,“ konstatoval ministr životního prostředí Miloš Kužvart a dodal: „Nyní musíme řešit starou ekologickou zátěž způsobenou tím, že jsme po desítky let kyselými dešti měnili chemismus půd.
Došlo k tomu, že se uvolňují i výrazně toxické prvky, které napadají mimo jiné kořenový systém dřevin.“ MŽP je podle Kužvarta přesvědčeno o tom, že převážná část škod na lesních porostech je způsobena chemismem lesních půd a také často nesprávnou lesnickou praxí: „Především jde o nahrazování lesů smíšených převážně jehličnatými monokulturami smrků a borovic, které se obnovují holosečně. Často má vliv na stav lesů i nevhodná genetická kvalita či způsob pěstování porostů. Problém je podle našeho názoru řešitelný dodáváním chybějících živin především formou vápnění a také opatřeními lesopěstebními, které musí probíhat na základě přesně stanoveného rozhodovacího procesu.“ Za chybnou však považuje snahu po celoplošném přístupu. Proto MŽP stanovilo celkem čtyři zóny narušení chemismu půd. Přitom zóna s extrémním narušením se týká asi 2 % plochy ČR. Spadají do ní například vyšší polohy Krušných hor.
