Zemědělci, producenti syrového kravského mléka, jsou rozhořčeni a odmítají současné ceny, které proplácejí zpracovatelé – mlékárny.
Mlecoop - mlékařské odbytové družstva Praha, se sídlem ve Vyškově, v zastoupení družstev producentů, koordinuje obchod syrového mléka v množství 1900 tisíc litrů denně (tj. 25 procent v ČR) ve vztahu k 33 českým i zahraničním mlékárnám.
Obchodujeme, a máme přehled o obchodě, se všemi rozhodujícími mlékárnami na českém trhu. Současná situace je velmi špatná. Ve druhém čtvrtletí klesly ceny, především u některých větších mlékáren, hluboko pod osm korun za litr syrového mléka, což vzbuzuje oprávněné obavy zemědělců, že taková bude i průměrná cena za standardní mléko v roce 2006. Jsou i mlékárny, které bezohledně nabízejí základní cenu pod 7,50 Kč za litr. Jako argument jejich zástupci uvádějí, že v přepočtu k nákladům prodávají mléko v některých výrobcích za 6,80 Kč, ale o jiných výrobcích nehovoří. Zástupci mlékáren měli již v roce 2005 v hlavách pohodlné výpočty na ekonomiku svých podniků při ceně hlavní suroviny blízké 7 Kč/l.
Producenti mléka zastupovaní Mlecoopem mají uzavřené rámcové obchodní smlouvy na syrové mléko s mlékárnami. V posledních měsících ale nesouhlasíme s cenovými dodatky, které navrhují zpracovatelé, a to na ceny pod 7,70 Kč/l základní ceny za litr mléka. Mléko prodáváme podle dřívějších cenových dodatků, dochází k těžko řešitelným sporům mezi prodávajícím a kupujícím. Odbytová družstva, členi Mlecoopu, přesunula ve vzájemné od konce roku 2005 až 250 tisíc litrů denní produkce ke zpracovatelům, jejichž ekonomická a obchodní situace odpovídá realitě oboustranného trhu ve vztahu k obchodním řetězcům.
Zemědělci investovali nemalé prostředky do kompletní modernizace výroby syrového kravského mléka a dovedou ho vyrábět na vysoké, evropsky srovnatelné úrovni z hlediska nákladů. Náklady na venkovní vstupy při výrobě mléka mají v ČR neustále vysoce rostoucí trend a producent již většinou nemá vnitřní rezervy na vyrovnání cen vstupů proti současně klesající ceně mléka.
Podle údajů českých ekonomických i statistických ústavů i podle našich vlastních skutečností byla v loňském roce průměrná výrobní cena litru syrového kravského mléka se započtením státních i evropských dotací na úrovni vysoko přes osm korun za litr.
Producenti mléka nechtějí a nemohou být nadále rukojmí majitelů mlékáren jako v předchozích letech, kdy z majetku zemědělců byl přes nízkou cenu nakupované suroviny vytvořen kapitál mlékáren. Na počátku transformace byli zemědělci jedinými vlastníky svých výrobních prostředků. Mlékárny byly privatizovány z úvěrů, které se podařilo převážně splatit do šesti let za plné modernizace a rozšířeně reprodukovat. Tento postup nemá ve vyspělém kapitálovém světě obdoby a i v našich historických zemích se opakuje po 300 letech. Taková cesta byla potřebná, ale mlékaři si musí uvědomit, že nevytvořili svůj kapitál jen svými schopnostmi. Přežít chtějí nejen majitelé mlékáren, ale i lidé svázáni se svou půdou, s prostředím, kde po generace žijí a vytvářejí charakter krajiny a nemají se svými majetky vystaráno i pro svoje rodiny.
V současnosti jsou zpracovatelé mléka, a tím i jeho producenti, vydáni na milost a nemilost obchodním řetězcům. Ty nejednají s mlékárnami o ceně mlékařských výrobků, ale jen reagují na nejnižší internetové nabídky mlékáren, které se přitom vzájemně nerespektují a nižšími cenami se vytlačují z trhu. Mlékárny nejsou schopny i ochotny se dohodnout při velkoobchodním prodeji svých výrobků, a tak jakékoliv snížení ceny suroviny pro mlékárny vyvolá snížení velkoobchodních cen mlékařských výrobků a peníze ušetřené na nákupu suroviny stejně skončí ve velkoobchodě.
Tato situace nemůže uspokojovat producenty syrového mléka. Vláda a její orgány jsou neschopné a neochotné jakýmkoliv způsobem do situace vstupovat. Naopak byla vydána vyhláška, která ztěžuje obchodní sdružování producentů mléka s ústním vysvětlením tehdejšího ministra, že „kvůli obchodnímu sdružování producentů mléka se nepochová český mlékárenský průmysl“. Odbytová družstva pro mléko nebyla zařazena do družstev možných získat dotace. A při jednom z mála jednání bylo úředníkem vlády jen mlékařům prstíčkem pohroženo ve vztahu k ceně mléka, „ať nedochází k nějakým excesům“. Ale ty takzvané excesy v cenách mléka jsou již tady a vládní úředníci o tom ani nevědí.
Producenti mléka vyzývají své zástupce, aby byly vytvořeny skupiny dobře zainteresovaných lobbistů k prosazování zájmů. Organizovaní producenti mléka zvažují přípravu protestních akcí k vyburcování svědomí a odpovědnosti těch, kteří je nemají.
Družstvo Mlecoop, které má celorepublikovou působnost, jedná reálně a pragmaticky v rámci daných možností. Mléko jsme přesunuli a dále budeme přesouvat ke zpracování jen k těm mlékárnám, které nemají jen podřízené postavení při prodeji výrobků obchodním řetězcům. Bohužel nejsou to v této době mlékárny českých podnikatelů, proto se surovina zpracovává v zahraničí nebo v mlékárnách s cizím kapitálem, jde o více než 18 procent českého mléka.
Na tuzemský trh ve zpracování mléka vstoupili a dále své aktivity významně posilují zpracovatelé z Německa. Pro nás producenty jsou zahraniční zpracovatelé aktuálně vhodnější obchodní partneři, protože z dřívějších obchodních smluv máme zajištěny pevnější výkupní ceny syrového mléka, ale u nově přesouvaného mléka tomu tak již stejně není.
Producenti mléka mají do budoucna obavy z ekonomického přežití svého i mlékáren v českém vlastnictví. Více perspektivní se nám jeví moravské mlékárny ve spoluvlastnictví zemědělců, protože jejich kapitálové zázemí je nesrovnatelně větší a jistější než zázemí samotného mlékařského kapitálu. Bohužel tyto mlékárny v současnosti platí za mléko ceny, které jsou více přijatelné pro spoluvlastníky ze zemědělských oblastí, kde mléko není rozhodujícím a pravidelným tržním výrobkem a ekonomiku těchto vlastníků garantují jiné výrobky.
Do budoucna vidíme jako nezbytně nutné prodávat naši surovinu zpracovatelům, kteří jsou schopni se kapitálově dohodnout a vytvořit obchodní odbytovou organizaci, která jako jediná bude prodávat výrobky českých zpracovatelů, a tím i producentů mléka velkoobchodu. Víme, že v našem státě může klást podmínky Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale v otevřeném evropském trhu se jistě najdou řešení. Na zabezpečení takové obchodní organizace jsme schopni se podílet garantováním suroviny a za rovných podmínek i kapitálově. Agrární komora s Mlecoopem a Zemědělským svazem ČR vstoupily do jednání s majiteli českých mlékáren k přípravě zmíněného projektu. Bude záležet na osobnostech na obou stranách, zda se na strategii dohodnou a podřídí taktiku.
Dlouhodobě je z obou stran požadováno snížení počtu mlékáren pro zpracování mléka. Jeho producenti ale nebudou jen pouhým nástrojem pro jiné k vyčištění počtu mlékáren. Naším obchodním partnerem může být jen ten, kdo je schopný rovného jednání o ceně mléka odpovídající vynaloženým nákladům. Hodnota českého mlékařství není jen v kapitálu mlékárenského průmyslu, ale především v produkci suroviny, která vždy v rozhodující míře zůstane v českých rukou. Při dosavadním nákupu mlékáren cizím kapitálem bylo vždy zásadní - i pro cenu mlékárny - perspektivní zabezpečení suroviny - syrového mléka.
Podle našich informací dochází v evropském společenství k lokálním nedostatkům suroviny i k signalizaci nárůstu ceny mléka. Ve vztahu k mlékárnám nekompromisně odmítáme pokles ceny standardního mléka pod úroveň vynaložených nákladů i pod ceny placené v Německu. Český zemědělec nebude vždy majetkovou záchranou pro méně schopné zpracovatele mléka a jejich obchodníky. Český zemědělec také nemůže být soustavně vystavován nezájmu úředníků placených z našich daní.
Ing. Pavel Sáňka, předseda představenstva
Mlecoop, odbytové družstvo
