Rozhovor s Jaroslavem Bačinou, sedlákem z Klíčan na Praze-východ
Jste významným pěstitelem obilí, jak se vám zamlouvá zvažovaný záměr spalovat jeho přebytky v elektrárnách?
Etický problém s tím nemám. Zásadní je v této věci cena a nevím, zda 1100 korun za tunu, o nichž se mluví, je myšleno pro pěstitele nebo pro ČEZ. Pokud by k tomu sedlák neměl dostat nějakou dotaci, není uváděná cena rozhodně přijatelná, a to ani při takové nadúrodě, jaká byla vloni. Tady je vidět, že energetická strategie státu není vůbec žádná, vše podléhá lobby ČEZ, prodejců ropy, plynu či uhlí. Domnívám se a vidím to i jako místostarosta, že program obnovitelných zdrojů energie měl předcházet mohutně dotované plynofikaci obcí. Tehdy to bylo samozřejmě velmi lákavé – plynárna nám zadarmo zavedla přívod plynu až na zeď baráku, kdo by toho nevyužil.
Uvažujete o tom, že byste svůj statek a další objekty vytápěl obilím?
Připadalo by mi logické, kdyby teplo pro rodinnou usedlost, dílnu a kanceláře vznikalo z vlastní produkce. Jenže i já jsem obětí chybějící energetické koncepce státu. Kotel na pevná paliva jsem nejprve vyměnil za přímotopy, když byly dotacemi podporované. Pak jsem přešel na plyn, přitom veškeré objekty bych mohl vytápět obilím. Je to zdroj, který si dokážu skladovat, vyrobit z něj energii, všichni zemědělci jsou na to zařízení. Navíc se dá toto vytápění krásně regulovat, protože výrobci kotlů to už umějí.
Za kolik se dá vyrobit tuna obilí pro energetické účely?
Za 1100 korun určitě ne, to je méně, než za kolik lze koupit uhlí, o plynu a elektřině ani nemluvím. Myslím, že bych obilí na spalování dokázal vypěstovat tak za dva tisíce korun. Nebudu se snažit o potravinářskou kvalitu, takže náklady by měly být nižší. Předpokládám, že pro energetické účely budou speciální odrůdy, které dají velký výnos a bude tedy i stačit nižší cena. Musím se ale ptát, proč obiloviny včetně kukuřice nejsou na seznamu plodin pro energetické využití. Na vše ostatní – šťovík, štěpky apod. – se musíme něčím vybavit, kdežto obilí se pěstuje všude a pro vytápění rodinného domu se ho spotřebuje zhruba stejné množství jako uhlí. Nejsou tedy potřeba zvláštní prostory pro uchování velkoobjemových zdrojů.
Co by vedle spalování podle vás pomohlo obilnímu trhu?
Ministr zemědělství dnes říká, že deset let mluví o tom, aby se snížilo zornění, ale žádný z ministrů za celou dobu nepředložil program, který by se o to opravdu snažil. Vždycky tu byl silný hlas produkční lobby, tedy pánů Hlaváčků, Fenclů … Nyní máme možnost využívat podklady z evidence půdy LPIS, které jsou podle pana ministra dobré také k tomu, aby agronomové tvořili správně osevní postupy. Ale agronomové by spíš potřebovali vědět, co do nich mají napsat za plodiny. Určité okamžité řešení, na které je v těchto dnech ale už zase pozdě, nabízel dotační titul na meziplodiny. Na tento pozemek podle daných pravidel vlastně letos dvakrát zasejeme – na jaře třeba ječmen, z něhož bude úroda, a na podzim například pšenici. Šlo udělat úlitbu, že bychom z těchto výměr třeba neplatili daň z nemovitosti a neseli po meziplodinách. Takhle sice máme půdu stále zakrytou, což je správně z ekologického hlediska, ale sejeme dvakrát za rok. Nebránil bych se také tomu, kdyby stát místo peněz, které stejně bude muset dát na skladování pšenice po Evropě a na dopravu, přidal na tzv. řízené úhory. Kupříkladu deset procent plochy by tak zůstalo neosetých a kdykoliv v době mimořádných událostí by se tato půda dala znovu využít. Plošné dotace, které zemědělci dostávají po vstupu do Evropské unie, však vedou k opaku – obdělává se každý kousek půdy.
Chcete říci, že národní přímé platby poskytované na ornou půdu udržují vysoké zornění?
Předtím, než se začaly vyplácet plošné dotace, si už spousta sedláků udělala ekonomickou inventarizaci pozemků a na některých sami utlumovali produkci. Ve chvíli, kdy přišly platby v rámci top-up a musíme dodržovat 18 zásad správné zemědělské praxe, dochází k tomu, že produkce se zvětšuje. Všude je zaseto, i pozemky, které se předtím využívaly jen extenzivně a některé pomalu přecházely do řízeného úhoru, jsou zase znovu obdělané.
Na koho myslíte dolehnou problémy s obilím nejvíce?
Ti, kteří nemají sklady, mají dnes problém vyřešený. Prodávali ve žních za nejlepší ceny, nebo měli zelené úvěry, které dodávkami úrody vyrovnali. Hůř jsou na tom ti, kteří vlastní sklady a sklizeň jim tam zůstává. Při letošním žních na tom ale budeme zle úplně všichni. Proto jsem pro spálení milionu tun obilí v elektrárnách, za cenu 1100 korun za tunu to je však nepřijatelné.
