Jiné zemědělské světy, rozdílné chápání potřeb venkova i odlišné pohledy na budoucnost nabídli minulý týden organizátoři konference, která měla posoudit půl roku po vstupu do Evropské unie a možnosti dalšího vývoje v českém zemědělství. Zatímco někteří vystupující hodnotili šest měsíců členství řečí čísel, další se více zamýšleli nad tím, co vlastně naše společnost po zemědělcích chce. Své představy bude moci široká veřejnost předestřít v příštím roce při diskusích o národním strategickém plánu. Ten si vytvoří každá členská země k budoucímu Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova.
„Nestačí jen připomínkovat návrhy, které nám pošlou z Bruselu. Musíme mít vlastní představy, abychom měli vliv na chod politiky venkova v Evropské unii. Ty v naší zemi ale zatím nemáme,“ konstatoval poslanec Jiří Papež, stínový ministr zemědělství ODS, na konferenci, kterou na akademické půdě zorganizovali Mladí konzervativci a katedra agroekologie při České zemědělské univerzitě v Praze. „Materiály nemohou vznikat v jedné kanceláři na ministerstvu zemědělství, proto připravujeme zásadní veřejnou diskusi v jednotlivých krajích. Na nich by se měly definovat regionální i národní potřeby,“ informoval Papež o iniciativě sněmovního podvýboru pro rozvoj venkova, jemuž předsedá, a Spolku pro obnovu venkova. První diskusní fórum se uskuteční v lednu v Libereckém kraji.
„Připravované nařízení k Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova nejen připomínkujeme, ale snažíme se vnášet i náš pohled,“ oponoval Jaroslav Humpál z ministerstva zemědělství.
Velký prostor, který unie dává jednotlivým členským zemím ve zmíněném venkovském fondu i v různém pojetí plateb odpojených od produkce, spěje k nacionalizaci společné zemědělské politiky, domnívá se tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka. „Velkou výhodu budou mít v budoucnu ti, kdo už investovali a diverzifikovali své příjmy ještě před reformou, která právě startuje. A to jsou zemědělci ze starých zemí unie, kteří mají ještě navrch v propojení se zpracovateli,“ poukázal.
„Pokud se naše společnost nedohodne, co chce se zemědělstvím a venkovem udělat, zda tu bude pokračovat orientace na tuny a litry, tak se česká politika s evropskou bude těžko srovnávat,“ řekl předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Stanislav Němec. Sám si dobře uvědomuje, že zemědělská politika unie se bude více přetáčet k venkovu. „Pravicoví politici by si měli uvědomit, že bez normálního venkova tu nebudeme fungovat,“ poznamenal směrem k Mladým konzervativcům.
Názorová přestřelka mezi představiteli nevládních organizací se rozhořela nad výhodami koncentrované výroby a perspektivou velkých podniků či menších farem. Přispěl k ní i předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský svým tvrzením: „Podstatnější než 75procentní podíl právnických osob a 25procentní podíl fyzických osob je, že 90 procent půdy se obhospodařuje manažerským způsobem a jen na deseti procentech působí typické rodinné farmy.“
„Nelze říkat, že akciové společnosti nebo dnešní družstva jsou manažersky řízena a rozhodují vlastníci. Když je jich tisíc, tak o ničem nerozhodnou,“ reagoval Stanislav Němec. Zatímco většina velkých zemědělských podniků se na úrovni top managementu se podle něho potýká s generačním problémem, řadu soukromých farem otázka nástupce netíží. „Naše děti v tomto prostředí vyrůstají, nyní už studují zemědělské školy a budeme mít pokračovatele,“ tvrdí. Střednědobé vyhlídky farem předseda ASZ rozlišuje podle jejich velikosti. Starší hospodáři na 15 až 20 hektarech, navíc v méně příznivých oblastech, vydrží do důchodu. Mladší farmáři s touto výměrou už budou mít zemědělství jako doplňkový příjem. Středně velkým sedlákům zajistí padesát až sto hektarů solidní živobytí, soudí Němec, když za jejich přednosti považuje nízké náklady, nízkou režii, vysokou pružnost a jednoduchou organizaci podniku. „Před velkými soukromníky hospodařícími velkovýrobním způsobem se otevírá možnost růstu,“ předpokládá Němec. Akciové společnosti a družstva se podle něho budou ubírat dvěma směry: udržovacím či privatizačním, kdy podnik ovládne skupina manažerů a jejich rodinných příslušníků, nebo jej současný management jako celek připraví na prodej.
Efekt koncentrace pokládá tajemník agrární komory za nespornou výhodu České republiky. „Bude ale dočasná, protože v zemích evropské patnáctky koncentrace stále probíhá a reforma zemědělské politiky ji jen urychlí,“ očekává. Předností velkých podniků je podle Záhorky jejich schopnost investovat do své konkurenceschopnosti. „Dokážou snáze soustředit prostředky a investovat do životního prostředí. A kdo bude chtít dotace, bude muset splnit 18 směrnic promítnutých v tzv. cross compliance,“ uvedl Záhorka. Kritizuje modulaci, tedy snižování dotací větším podnikům, a poukazuje na rozpor v záměrech unie: „Předčasným odchodem do důchodu se na jedné straně podporuje koncentrace. Na druhé straně proti ní působí modulace.“
Naopak předseda ASZ modulaci podporuje. „Doufám, že bude, i když také mě osobně se dotkne,“ řekl.
Předseda zemědělského svazu porovnal úroveň podpor u nás a v Rakousku či Německu a snažil se mladým lidem vysvětlit, jak je možné, že nižší příjmy na hektar čeští zemědělci ustojí. „Díky větší průměrné velikosti podniků jsou naše náklady u odpisů výrazně nižší – 3170 korun na hektar oproti 10 917 korunám v Rakousku. Nízké je tu také pachtovné, i když letos poskočí z dosud uváděných 650 korun na více než tisíc korun. Průměr unie je přitom 3500 korun na hektar. Další jsou nízké mzdy,“ jmenoval výhody Jirovský. Na straně záporů zmínil vyšší odvody na sociálním a zdravotním pojištění: „Jestliže v Polsku činí roční poplatky 11 tisíc korun, u nás je to v průměru kolem 80 tisíc korun. V Rakousku, Německu a Francii jsou zvláštní zdravotní a sociální pojišťovny pro zemědělce, kterým 50 až 60 procent úhrady dotuje stát.“ I když existuje společná politika unie, každý stát svým zemědělcům ještě dál zvyšuje příjmy ze svých zdrojů, zdůraznil Jirovský.
