Musíte šetřit každou korunu, miliony můžete rozhazovat. Určitě i díky tomu, že ze své věty berou společníci firmy Penta z Dřetovic na Kladensku vážně jenom první část, získal jejich podnik ve stupnici finančního zdraví naprosté maximum bodů. To jej také vyneslo na první místo v soutěži našeho vydavatelství Zemědělec roku 2005.
Nešetříme ale všude za každou cenu, pole musí dostat své, důrazně dopřesňují majitelé vítězné společnosti svůj recept na úspěch. Ošidit půdu a porosty by se firmě, věnující se výhradně rostlinné výrobě, určitě nevyplatilo.
Sehraná trojice pružně rozhoduje
Penta spol. s r. o. hospodaří s vysokou intenzitou na necelých 1200 hektarech zemědělské půdy, veškerá je orná. Roční výkony kolem třiceti milionů korun jsou výsledkem práce osmi lidí – pěti stálých zaměstnanců a tří společníků, kteří od své hlavní náplně – organizační a administrativní – přecházejí do rolí, které je právě nutné obsadit. Ve žních zastoupí třeba obsluhu nakladače nebo traktoru. Ve špičce vypomáhají také brigádníci.
K tak vysoké produktivitě práce se v Dřetovicích dostali postupně. Když v roce 1992 Penta vznikla, začínala se 42 lidmi. Z názvu firmy se dá odvodit, že ji založilo pět společníků, zaměstnanců bývalého družstva, kteří od vlastníků odkoupili restituční nároky a postupně získávali z družstva majetek. „Na vyrovnání jsme ročně vydávali tři miliony korun. Poslední dvoumilionovou splátkou letos končíme, vše tak budeme mít zaplaceno,“ říká s úlevou inženýr Milan Soukup, jeden ze tří dnešních společníků Penty. S Miladou Jansovou a inženýrem Petrem Frühaufem tvoří sehranou trojici, která se denně setkává v kanceláři a o všem může pružně rozhodovat. To také považují majitelé za velkou přednost této právní formy zemědělského podnikání.
Základem je starat se o půdu
Zpočátku navázala Penta na výrobní zaměření bývalého družstva, před deseti lety ale nastal zlom. Podnik skončil se živočišnou výrobou, reprezentovanou šlechtitelským chovem prasat plemene landrase a chovem dojnic, a téměř na všech pozemcích přešel na bezorebnou technologii.
„Takřka současně jsme přestali orat a hnojit hnojem. Od starých sedláků jsme přitom slyšeli, že to nemůže fungovat, bude klesat půdní úrodnost. Ale byli jsme se podívat ve světě a viděli farmy, které tak desítky let úspěšně hospodaří,“ vzpomíná inženýr Frühauf na dobu, kdy se dřetovická společnost odhodlala ke strategickému rozhodnutí. Dnes může všem oponentům říkat: „Pravidelně si necháváme dělat agrochemické zkoušení půd a to nám ukazuje, že zásoba základních živin neklesá, ale naopak mírně roste. Víme, že základem je starat se o půdu. Na dnešní poměry hnojíme velmi dobře, když dáváme 180 kilogramů čistých živin na hektar, přitom vedle dusíku nezanedbáváme ani fosfor a draslík.“
Odměnou jsou ustálené hektarové výnosy
Výsledkem důsledné péče o pole a dodržování zásad mělkého zpracování půdy jsou velmi ustálené hektarové výnosy. U potravinářské pšenice, kterou v této kvalitě většinou sklízejí ze 450 hektarů, se pohybují kolem šesti tun a na některých pozemcích přes devět. „To je takový standard, od něhož se výrazně neodchylujeme, a to ani v letech nadúrody. Je pravda, že na některých pozemcích dá pšenice i přes deset tun,“ upřesňuje Petr Frühauf. Sladovnický ječmen, jehož výměra se v posledních letech rozšířila přibližně na 250 hektarů, obvykle sype šest i víc tun.
Řepku vloni na podzim zaseli Dřetovičtí na 190 hektarech, její výnosy se většinou drží kolem tří tun. I když před rokem porosty hodně poškodily mrazy, výsledkem byl průměr 3,1 tuny, rok předtím překročil výnos čtyři tuny. „Možná je pravda, že špičkové výnosy dává řepka při klasické technologii, jak tvrdí odborníci na pěstování této základní olejniny. Přesto - my také máme výnosy slušné, navíc při nižších nákladech, hlavně pak s menším počtem lidí,“ porovnává představitel Penty.
Na ústup se v minulých letech vydala cukrovka poté, co z regionu odešli její zpracovatelé. Plocha ze 170 klesla na 80 hektarů, z jednoho vloni sklidili zhruba 60 tun řepy. Jako náhradu za cukrovku, pokud by s ní kvůli problémům s odbytem museli přestat, zkoušeli v podniku po dva roky – 2003 a 2004 – asi na 15 hektarech sóju. Výnosy 3,5 a 2,5 tuny nebyly špatné. Když ale sóju sami nevyužijí ke krmení, jako tržní plodinu ji nepovažují za lukrativní.
Na stohektarové výměře udržuje Penta pěstování hrachu coby zlepšující plodiny. Z hektaru sklízejí v průměru 3,5 až čtyři tuny. Na zhruba stejné ploše jako hrách tu sejí mák, jehož výnosy pravidelně překračují jednu tunu. Cení si spolupráce s Českou zemědělskou univerzitou při pokusech u máku, která podle majitelů společnosti určitě přispívá k jejich dobrým výsledkům.
Lépe hospodaří s naftou i vláhou
Dalším přínosem minimálního zpracování půdy, jak zdůrazňují oba jednatelé společnosti – Milan Soukup a Petr Frühauf, jsou úspory stále dražší nafty. „Dostáváme se na 70 procent normativu. Zatímco dříve jsme spotřebovali za rok 110 až 120 tisíc litrů, nyní je to 70 až 85 tisíc litrů podle toho, jaký je rok,“ porovnávají. V oblasti s poměrně značným srážkovým deficitem, v níž se pozemky Penty nacházejí, je zvlášť důležité hospodaření s vláhou, a k němu je bezorebná technologie podle pěstitelů citlivější. „Dokud jsme orali, nikdy jsme nestihli agrotechnické lhůty při setí ozimů. Takhle vše zvládneme bez problémů,“ poznamenává inženýr Soukup.
Jeho kolega Frühauf vyzdvihuje účinek přihnojení pod patu, který umožňuje secí stroj Concord od firmy Horsch: „Když se hnojivo dostane pod osivo, start rostliny je podstatně rychlejší a pak se to projevuje ve výnosech.“ Od stejné firmy mají také podmítače, vloni si pořídili hloubkový kypřič Tiger.
Vždycky v černých číslech
Téměř veškerou sklizeň si může dřetovický podnik uskladnit a předtím vyčistit. Bývalý seník vybavený aktivním větráním pojme úrodu pšenice a díky tomu první várku dodali do mlýna za 2900 korun za tunu až v prosinci. Prodej části sklizně – asi 600 tun, s níž se vloni kvůli dešťům nestrefili do potravinářské kvality – neodkládali a za tunu krmné pšenice dostali 2400 korun.
Samozřejmě, že by byli rádi za vyšší výkupní ceny. „Musíme ale hospodařit tak, aby i při nízkých cenách něco zbylo,“ trochu opatrně se majitelé Penty přiznávají k zisku. „Vždycky jsme byli v černých číslech, přitom z ničeho jiného než z rostlinné výroby tržby nemáme,“ poznamenává inženýr Soukup. Současně zdůrazňuje, že dlouhodobě obchodují s partnery, na něž je spolehnutí.
Co se mu nelíbí, je rostoucí závislost na dotacích, které beztak jen vyrovnávají pokles cen, ovšem konzervují současný stav. „Kdyby se dotace všude zrušily, ušetřilo by se spousta peněz. Jsme ale malá země, která v tom mnoho nezmůže,“ domnívá se Milan Soukup. Utratit dotace – za loňský rok dostanou zhruba čtyři miliony korun - podle něho není určitě problém, přitom v Pentě je v žádném případě neprojedí. „Investujeme do výroby, splácíme restituce, zvyšujeme nájemné za půdu a také se ji snažíme kupovat,“ vyjmenovává milionové výdaje.
Pouhých pět zaměstnanců, kteří při sezónních pracích nehledí na čas a vztah k firmě mají přímo rodinný, dostává plat, který je nad republikovým průměrem. Mzdu v zemědělství převyšuje výrazně, ale podle inženýra Soukupa se nedá mluvit o přeplácení.
Část stopadesátitisícové výhry spojené s vítězstvím v soutěži Zemědělec roku rozdělí vedení firmy mezi zaměstnance, vždyť o skvělé umístění se zasloužili všichni lidé z Penty. „Část peněz vložíme do výroby, třeba na nákup hnojiv u Agrofertu,“ připomínají jednatelé sponzora, který jim daroval finanční odměnu.
Půdu se snaží kupovat
Z necelých 1200 obdělávaných hektarů dnes firma vlastní 160 hektarů. Na sebe nakupují společníci státní půdu od Pozemkového fondu ČR, na firmu privátní půdu, a to také s pomocí Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. „S podporou fondu jsme kupovali 30 hektarů a byl to zdaleka nejsložitější úvěr, jaký jsme vyřizovali. Pokud bychom znovu tohoto programu PGRLF využili, tak jedině s větší výměrou,“ konstatují jednatelé Penty. Jinak obecně výpomoc fondu hodnotí velice pozitivně, na úvěry s dotacemi úroků pořizovali novou výkonnou techniku.
Na nájemném rozešlou vlastníkům ročně asi 1,8 milionu korun, když jim platí výši 2,3 procenta z úřední ceny pozemku. V ní je započtená daň z nemovitosti, kterou si už vlastníci hradí sami. „Myslím, že je to slušný nájem. A hlavně platíme vždycky vše a včas,“ dodává Milan Soukup. Při vzniku firmy uzavírali s majiteli půdy desetileté nájemní smlouvy, nyní je většinou mají na dobu neurčitou s tříletou výpovědní lhůtou, v menší míře pak s jednoletou.
Operační program finančně zdravý podnik neláká
Do operačního programu se zatím Penta s žádným projektem nehlásila a ani se nechystá, když podpora nákupu strojů, kterou nejvíce vyhledávají, stejně přechází na PGRLF. Účastí v naší soutěži si firma alespoň potvrdila, že v operačním programu by se svým finančním zdravím hladce prošla.
Z agroenvironmentálních opatření oslovily Dřetovické dva tituly. Zhruba 70 hektarů letos poprvé osejí meziplodinami a přibližně na 7,5 hektaru založí biopásy. „Uvědomujeme si, že náš způsob hospodaření je intenzivní a nepříznivý pro živočichy. Založením biopásů proto chceme rozčlenit některé velké hony, které tady zůstaly. Navíc dotace 10 630 korun na hektar není nezajímavá,“ vysvětlují jednatelé společnosti.
