Restituční tečka se týká nároků na vrácení zemědělské půdy, kterou jejím původním vlastníkům zabavili za komunistického režimu po únoru 1948. Restituenti nebo jejich potomci, kteří se do konce roku 1992 o svou půdu přihlásili, mohli dosud žádat o vydání zabavených pozemků, a pokud jim jejich původní půda nemohla být vrácena, měli právo na vydání náhradního pozemku, nebo finanční vyrovnání. Od 1. července letošního roku ale mělo být možné pouze finanční vyrovnání. Ústavní soud (ÚS) však nyní takzvanou druhou restituční tečku zrušil a stát by proto měl i po 1. červenci poskytovat restituentům náhradní pozemky, nejen finanční odškodnění.
Zrušení novely schválené v roce 2016 úspěšně navrhla skupina 18 senátorů. Soud v jednomyslně přijatém nálezu uvedl, že i kdyby zbývalo třeba už jen jediné neskončené restituční řízení, není správné vytvářet nerovnost mezi více skupinami restituentů. Právě na nerovnost mezi lidmi, kteří už získali pozemkovou náhradu, a restituenty, jejichž nárok by se takto uspokojit nepodařilo, upozorňovali senátoři zastoupení Tomášem Grulichem. Druhá skupina restituentů už by dostala jen peněžní náhradu, podle senátorů vyplácenou ve zcela nedostatečné výši.
V minulosti už začala restituční tečka platit pro nároky, které původní majitelé pozemků či jejich potomci prodali. Zatímco do konce roku 2005 nebyl rozdíl mezi přímými restituenty a těmi, kdo nároky odkoupili, od ledna 2006 už mohli takoví jednotlivci či firmy žádat jen o finanční náhradu. Tečka přitom měla původně platit už tehdy pro všechny bez rozdílu. V prosinci 2005 se ale do věci vložil Ústavní soud, který v rozhodnutí prohlásil, že by bylo nespravedlivé upřít lidem, jimž pozemky zabavil komunistický režim, právo na satisfakci.*
