Rodinné farmy obhospodařují zhruba 30 procent výměry zemědělské půdy. Pokud se k tomu připočítají ještě například společnosti s ručením omezeným, které vznikly rozšířením těchto farem, je to až kolem 45 procent. Uvedl to na nedávné diskusi v rámci mezinárodní přehlídky filmů o vědě Life Sciences film festival předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík a připomněl, že letos se právě slaví Rok rodinných farem.
Podle Stehlíka rodinná hospodářství působí v určitém místě po několik generací. Kromě toho, že ekonomicky vydělávají, snaží se dobře pracovat s půdou, dobře yycházet v mikrosvětě venkova, ale i vytvářet i určitý prostor pro to, aby se od nich „nakazili“ další lidé, kteří mají zájem o zemědělské podnikání. „My jako ASZ jsme chtěli vyhovět přání členů a zlepšit podmínky pro prodej ze dvora a zjednodušit podmínky pro zpracování zemědělské produkce na selských dvorech. Snažili jsme se pomoc, aby se zlepšila ochrana zemědělského půdního fondu i hospodaření s vodou,“ shrnul Stehlík s tím, že se snažili také propagovat práci sedláka. Výsledkem podle něj mimo jiné bylo to, že si po zhruba sedmi osmi letech lidé zvykli jezdit na statky a nakupovat tam. „Podařilo se uvést na trh značku, že hospodařit na rodinné farmě je in, že je to něco, co je hodno úcty a že sedláci si dobyly místo, které jim nikdo nemůže vzít,“ doplnil předseda ASZ.
Rozšiřuje se ekologické zemědělství
Náměstek ministra zemědělství Jindřich Šnejdrla se ve svém příspěvku do diskuse zaměřil na ekologické zemědělství. „Čím víc se do této problematiky ponořuji, tím víc začínám ekologickým zemědělcům, kteří vyrábí potraviny v biokvalitě, držet palce, protože si to zaslouží,“ řekl. Poznamenal, že ekologické zemědělství je dnes celosvětově uznávaný způsob zemědělské a potravinářské produkce. Podle něj se lidé čím dál víc obracejí k ekologickému zemědělství a biovýrobkům. Uvedl, že po těchto potravinách v prvé řadě sahají mladé ročníky. Připomněl, že v roce 1990 byly v České republice tři ekofarmy, nyní hospodaří zhruba 3800 zemědělců v systému ekologického zemědělství přibližně na 12 procentech výměry zemědělské půdy. Podle Šnejdrly ekologické zemědělství má velký produkční potenciál. „Zemědělství jako celek mělo po druhé světové válce jeden zásadní úkol, a ten byl nakrmit evropské občany na území zdecimované válkou. Tímto směrem byla zaměřena i šlechtitelská a plemenářská práce. V podstatě dnes ekologický zemědělec nemá k dispozici dostatečné množství kvalitních a rezistentních odrůd,“ řekl. To je podle něj úkol výzva výzkumu. Ekozemědělec hospodaří s ohledem na udržitelnost krajiny, což bude hrát v budoucnu stále větší roli. Má rovněž potencionál zvýšit zaměstnanost ve venkovském prostoru. „Na druhé straně nevím, jestli v ČR je dostatečn množství lidí, ktří by chtěli v tomto systému pracovat. Ekologická hospodaření jsou přísně kontrolovány a kontrola budee čím dál přísnější,“ dodal Šnejdrla.
Zástupce Agrární komory ČR a Potravinářské komory ČR Tomáš Kreutzer se vyjádřil ke společné zemědělské politice, jejíž současnou verzi považují obě komory za slušný kompromis. „Ne se vším jsou všichni aktéři spokojeni, ale podařilo se dosáhnout maxima,“ řekl. Poukázal na to, že podpora zemědělských, tak potravinářských inovací má alokované finanční prostředky v dobré výši. „Domníváme se, že česká veřejnost i politická reprezentace by měly zemědělství věnovat dostatečnou pozornost, protože je to strategický sektor, upozornil s tím, že pro rozvoj budoucího zemědělství je jednoznačně důležitý pohled rovnosti na veškeré zemědělské subjekty, které v současnosti hospodaří. „Jde o nastavení podpůrných politik, které by neměly ani diskriminovat nebo vyzdvihovat některou formu hospodaření,“ zdůraznil s tím, že každá forma plní svoji úlohu. Velké podniky jsou nositeli inovací, malé jsou zase díky svoji více diverzifikované výrobě schopny lépe zajišťovat například přímý prodej z farmy. Připomněl, že určitým handicapem je pomalý přenos výsledků vědy do praxe.
Co se týká ekologického zemědělství, poznamenal, že jestliže 12 procent půdy je v režimu ekologického zemědělství, proč srovnatelné procento není také na trhu českých biopotravin. Těch se stále většina dováží ze zahraničí. „Upozorňujeme na tento nepoměr a myslíme si, že by se s tím mělo něco dělat,“ konstatoval Kreutzer.
Cena ministra zemědělství
V rámci festivalu byla mimo jiných předána i Cena ministra zemědělství. Ta putovala do rukou kanadského režiséra Ari A. Cohena za film Rodinná farma. Ten se dotýká jednoho z témat roku 2014, který byl vyhlášen Mezinárodním rokem rodinných farem. Porota ocenila zachycení problematiky generační a technologické výměny a diskusi, která je aktuální i v dnešní Evropě. Téměř 80 procent kanadských rodinných farem totiž změní do deseti let vlastníka, protože na nich hospodaří farmáři v pokročilém věku. Překotně se vyvíjejí zemědělské technologie a malé podniky jsou přebírány velkými firmami, které zemědělské činnosti provádějí ve velkoprůmyslovém měřítku.
Mezinárodní přehlídku dokumentů o vědě Life Sciences Film Festival vyhrál britský film Mikrozrození (Microbirth). Jak informoval mluvčí České zemědělské univerzity (ČZU) Josef Beránek, letos přihlásilo rekordních 169 snímků z 31 zemí. Z českých zástupců uspěl film Jana Svatoše DivoČINY, který získal cenu studentů. Film představuje divočinu jako kulturní fenomén a řeší možnosti úmyslného vypuštění v zajetí odchovaných velkých savců do vybraných míst současné Evropy. Další ceny udělovalo šest děkanů jednotlivých fakult a Ministerstvo životního prostředí. Nejvíce úspěšní byli francouzští režiséři, kteří získali celkem pět cen.
