Po letech poklesu se vloni zvýšila potravinová soběstačnost České republiky v hlavních komoditách živočišné výroby. K nim se řadí kromě hovězího, kterého je vyprodukováno více než se na českém trhu spotřebuje, například i vepřové nebo drůbeží maso. To je sice dobrá zpráva, ale na druhou stranu se stále propadá schopnost pokrytí tuzemské spotřeby zeleniny a ovoce. Výrazně se rovněž snížilo zásobování trhu tuzemskými bramborami.
Je jasné, že některé druhy zeleniny a ovoce, jako jsou pomeranče, banány a podobně, se v našich podmínkách nebudou pěstovat a vždy se bude dovážet. Co se týká zeleniny, v posledních letech snad každoročně zaznívá na tradičních Zelinářských dnech, že pro pěstitele je tu prostor v pokrytí spotřeby a ještě na zhruba šesti tisících hektarech by se dala pěstovat naše tradiční zelenina, jako je mrkev, cibule nebo třeba česnek. Otázkou však je zajištění odbytu za slušné ceny.
Názory na potravinovou bezpečnost a její míru se liší. Podle jedněch jde o jeden ze strategických ukazatelů a jeho důležitost bude stoupat tak, jak roste světová populace. Nejčastěji se uvádí, že soběstačnost u klíčových komodit by neměla klesnout pod 80 procent. Druzí se domnívají, že na míře soběstačnosti nezáleží.
Pro současnou vládní koalici je dosažení potravinové soběstačnosti státu v hlavních komoditách jednou z priorit v oblasti zemědělství a potravinářství. Státní nástroje pro její posílení podle ministerstva zemědělství spočívají především v maximálním možném využití unijních dotací, pokračování národních dotací či státní podpoře ozdravování chovů. Nicméně velmi významnou roli v této oblasti hraje sám zákazník. Záleží na tom, zda žádá výrobky tuzemských producentů. Ti by se pak měli prezentovat pouze kvalitními produkty.
